3 Tdo 1564/2010 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1564/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1c 265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:19. 1. 2011 Spisová značka:3 Tdo 1564/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1564.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znásilnění Dotčené předpisy:§ 291 odst. 1 tr. zák. odst. 1 tr. zák. § 197a odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 5. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí -III.ÚS 3030/10prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto28.2.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1564/2010-32 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. ledna 2011 o dovolání podaném J. K., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 255/2010 ze dne 14. 7. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 1 T 22/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm.e) trestního řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 1 T 22/2009 ze dne 28. 4. 2010 byl dovolatel uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. a dále dvěma trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let. Pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. V předmětné věci podal J. K. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 6 To 255/2010 ze dne 14. 7. 2010 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl. Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. to, že dne 15. 4. 2009 v jeho věci byla konána rekognice s poškozenou B. (která jej označila jako pachatele) a to v rozporu s trestním řádem, když k jejímu průběhu nebyl pozván jeho obhájce (nebyl o ní ani informován). V této souvislosti namítl, že podle jeho přesvědčení zmíněná rekognice byla provedena jako nedokladný a neopakovatelný úkon, ačkoli pro takový postup nebyly dány zákonné předpoklady s tím, že policejní orgán měl již v té době zahájit proti jeho osobě stran skutku vůči poškozené B. trestní stíhání, kdy takto by již byla zajištěna při rekognici přítomnost jeho obhájce. Navíc protokol o provádění uvedené rekognice neobsahoval předchozí popis pachatele poškozenou. Pokud mu tedy nebyl za těchto okolností ustanoven obhájce, byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy, že neměl obhájce, ačkoli ho mít měl. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že se předmětné trestné činnosti kladené mu za vinu nedopustil a že skutečnosti, které měly svědčit pro jeho vinu jsou buď procesně nepoužitelné (zmíněná rekognice) nebo nejasné a fakticky nepřezkoumatelné (to v případě identifikace DNA ze stop dle odborného vyjádření Kriminalistického ústavu). Poukázal na to, že odborné vyjádření Kriminalistického ústavu bylo provedeno před zahájením jeho trestního stíhání, kterýžto úkon však neměl povahu úkonu nedokladného či neopakovatelného, když nic nebránilo tomu, aby byl po zahájení trestního stíhání proveden znovu (při zachování oblečení poškozené) a není možné k takovému úkonu přihlížet jako k důkazu. Po zahájení trestního stíhání požadoval provedení nového odborného vyjádření či znaleckého posudku pod dohledem obhajoby, což však bylo odmítnuto. Dále namítl, že zmíněné odborné vyjádření trpí řadou pochybení, která jsou popsána jak v následném znaleckém posudku Laboratoře forenzní genetiky, s.r.o., tak ve znaleckém posudku RNDr. Daniela Vaňka, Ph.D., zpracovaného na žádost obhajoby. Konečně namítl i to, že nebyly zcela a bez jakýchkoli pochybností splněny zákonem stanovené předpoklady pro to, aby bylo jeho jednání posouzeno jako jednání zvlášť nebezpečného recidivisty. To s tím, že skutečnost jeho minulých odsouzení není natolik význačná, aby podstatně zvyšovala stupeň nebezpečnosti předmětného trestného činu pro společnost. Má za to, že s ohledem na uvedené mu byl tedy uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem a že je tak naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Proto navrhl, aby dovolací soud „napadené usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 255/2010 ze dne 14. 7. 2010, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 1 T 22/2009 ze dne 28.4.2010 v plném rozsahu zrušil a věc byla vrácena k novému rozhodnutí“. Dovolací soud k dnešnímu dni neobdržel písemné podání, kterým by nejvyšší státní zástupce případně uplatnil svá práva plynoucí z ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř., zejména právo vyjádřit se k dovolání obviněného. Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Uvedený dovolací důvod byl v předmětné věci uplatněn právně relevantně, současně však zjevně neopodstatněně. V této souvislosti je na místě uvést, že v uvedeném smyslu dovolatelem uplatněné námitky již tento vznesl jak v řízení před soudem prvního stupně, tak i v řízení před soudem odvolacím. Přitom je potřebné připomenou, že oba soudy se takto vznesenými námitkami zabývaly a dospěly shodně k závěru, že tyto nejsou opodstatněné a nemohly zasáhnout právo dovolatele na obhajobu. Zejména i soud prvního stupně v důvodech přijatého (označeného) rozsudku podrobně a pečlivě vyložil, proč neakceptoval námitky dovolatele stran provedené rekognice konané s poškozenou Z. B.. V této souvislosti poukázal na to, že rekognice provedená dne 15. 4. 2009, stejně jako rekognice provedená s poškozenou PHDr. J. Š. dne 27. 3. 2009 byla provedena v souladu s podmínkami stanovenými v § 158a tr. ř., který ve svém odstavci třetím pod písmenem i) počítá i s provedením neodkladných a neopakovatelných úkonů ještě před zahájením trestního stíhání podle § 160 tr. ř. a tedy ještě ve stadiu prověřování trestné činnosti, když osoba pachatele není do té míry spolehlivě identifikována právě proto, aby trestní stíhání vůči konkrétní osobě mohlo být vůbec zahájeno. Přirozeně potom právo obhájce účastnit se takové rekognice nastane, až okamžikem sdělení obvinění (k tomu došlo dne 20. 5. 2009). V kritické době nebyl obhájce dovolateli v tomto směru ustanoven, když ten mu byl v té době ustanoven v jiné (odlišné) trestní věci. Lze souhlasit se závěry soudu (aprobované i soudem odvolacím), že vznesená námitka je nepřípadná, když účast obhájce není při provádění neodkladných úkonů před zahájením trestního stíhání garantována, když je namístě i dodat, že z protokolů o provedení zmíněných rekognicí plyne, že jim byl přítomen soudce Obvodního soudu pro Prahu 5. Při rekognici prováděné s poškozenou B. tato před jejím počátkem popsala pachatele, přičemž neodkladnost tohoto úkonu byla spatřována oprávněně v možnosti vymizení podoby pachatele z paměti poškozené. Soud prvního stupně se zabýval i nedostatky v obsahu protokolu o rekognici prováděné s poškozenou PHDr. Š. (nebylo zaznamenáno, že šlo o neodkladný úkon a také o nesprávně označený trestný čin) s tím, že šlo o pochybení formálního charakteru se zachováním práva obviněného na obhajobu v materiálním slova smyslu. K tomu Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) považuje za potřebné uvést, že šlo o pochybení zásadního významu, avšak současně je nutno zdůraznit, že v rámci takto provedené rekognice poškozená obviněného nepoznala, přičemž vinu dovolatele označeným trestným činem soudy spolehlivě dovodily z dalších, ve věci vedených důkazů, a to z výpovědí jednotlivých poškozených stran shodného jedná