3 Tdo 424/2017 — Nejvyšší soud

3 Tdo 424/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 8. 2017 Spisová značka:3 Tdo 424/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.424.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Nedovolené přerušení těhotenství se souhlasem těhotné ženy Podjatost Provádění důkazů Přítomnost při soudních jednáních Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 160 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:30. 10. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 6.11.2017III.ÚS 3444/17JUDr. Radovan Suchánekodmítnuto16.1.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 424/2017-71 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 8. 2017 o dovolání podaném MUDr. D. H. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 7 To 176/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 6 T 208/2009, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 3. 2014, sp. zn. 6 T 208/2009, byl MUDr. D. H. (dále jen obviněný) uznán vinným přečinem nedovoleného přerušení těhotenství se souhlasem těhotné ženy podle § 160 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, čehož se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 3. 9. 2008 okolo 8:00 hodin v M., ul. T., bl. ..., ve své soukromé ordinaci v rozporu s § 4 zák. č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, na ústní žádost poškozené L. D., nar. ..., která předtím dne 17. 4. 2008 absolvovala umělé přerušení těhotenství v Krajské zdravotní, a. s., nemocnice Ch., se bez narkózy snažil instrumentálním zásahem v děloze poškozené přerušit její těhotenství, aniž byly splněny podmínky přípustnosti takového zákroku podle § 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 75/1986 Sb., a rovněž tak požadavky na typ zdravotnického zařízení v němž lze takovýto zákrok provádět podle § 6 odst. 1 téže vyhlášky, avšak po započetí zákroku mu poškozená pro silnou bolest v dokončení zabránila, ordinaci opustila a vyhledala ošetření u jiného lékaře. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž mu výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. V předmětné věci podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 7 To 176/2014, tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl. Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí. Obviněný v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a), b), d), g), l) tr. ř. K dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. a), b), l) tr. ř. následně rozvedl, že o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval tříčlenný senát, který nebyl náležitě obsazen, tudíž nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí odvolání. Předseda senátu Mgr. Daniel Broukal si podle obviněného zbývající členy senátu (Mgr. Hanu Bachovou a Mgr. Halku Lacinovou) vybral na základě vlastní úvahy, čímž tedy tito ostatní členové nebyli určeni nezávisle na osobě předsedajícího. Toto tvrzení dokladoval sdělením správy Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 11. 2016. Uvedeným způsobem složení senátu měla být založena jeho celková podjatost, což ovšem obviněný nemohl namítat dříve, neboť citované sdělení obdržel ex post. Nadto, podle rozvrhu práce Krajského soudu v Ústí nad Labem pro rok 2014 (kdy bylo podáno odvolání), soudkyně Mgr. Hana Bachová a Mgr. Halka Lacinová v senátu 7 To vůbec nefigurovaly. Daný rozvrh práce ani doprovodný komentář přitom neumožňuje, aby si předseda senátu ostatní členy senátu určil vlastním výběrem. Dále pak namítl, že u soudu prvního stupně neměl rozhodovat samosoudce, nýbrž senát, jelikož na základě podané obžaloby v úvahu přicházela i přísnější kvalifikace, než stanovená pro § 160 odst. 1 tr. zákoníku. Náprava příslušnosti tříčlenného senátu namísto samosoudce by poté nebyla v rozporu se zákazem změny v neprospěch obviněného. Rovněž namítl, že samosoudce soudu prvního stupně považoval obviněného za blázna a nařídil vypracování znaleckého posudku stran psychiatrického vyšetření. Tímto negativním postojem se soudce měl stát podjatým, přičemž následná námitka podjatosti ani stížnost nebyly úspěšné. Přesto nadále nebyly objektivně vyloučeny pochybnosti o nestrannosti samosoudce. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že dne 16. 5. 2013 a 27. 6. 2013 nebyl vpuštěn do soudní síně k hlavnímu líčení. V prvním případě byl ke vstupu vyzván toliko obhájce obviněného a ve druhém případě obdržel obhájce výslovný pokyn od soudce, aby do soudní síně vstoupil bez obviněného. Dne 27. 6. 2013 nadto byla se soudcem v soudní síni před začátkem hlavního líčení státní zástupkyně, přičemž takový postup podle obviněného vzbuzuje pochybnosti o nestrannosti soudce v projednávané věci. Proti takovému postupu byla podána stížnost, která však nebyla shledána důvodnou. Stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dále obviněný rozvedl následující námitky. Předně tedy, že skutek uvedený ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nenaplňuje znaky skutkové podstaty nedovoleného přerušení těhotenství se souhlasem těhotné ženy podle § 160 odst. 1 tr. zákoníku. Současně namítl, že učiněná skutková zjištění vykazují extrémní rozpor s provedeným dokazováním, zejména pak závěry, že se měl snažit instrumentálním zásahem v děloze poškozené přerušit její těhotenství a že není oprávněn vykonávat zákroky umělého přerušení těhotenství. Extrémní rozpor mezi výsledky provedeného dokazování a výrokem rozsudku obviněný spatřuje již v tom, že pokus daného trestného činu byl popsán jako instrumentální snaha o přerušení těhotenství, avšak interrupční výkon začíná zachycením čípku americkými kleštěmi, což ovšem v projednávané věci nebylo prokázáno, přičemž všechny instrumentální úkony následují právě až po zafixování dělohy americkými kleštěmi. Krom toho ani nebylo konkretizováno jednání obviněného, kterým se měl bezprostředně pokusit o umělé přerušení těhotenství. Nebyl určen nebo jinak popsán gynekologický nástroj, který měl obviněný použít a návrh na ohledání gynekologických nástrojů používaných při interrupci byl zamítnut. Dále namítl, že mezi krvácením poškozené z genitálu a (údajným) pokusem o umělé přerušení těhotenství nebyla prokázána příčinná souvislost, neboť nebyl zjištěn zdroj krvácení. Krom toho, krvácení bylo prokázáno až při odchodu z ordinace MUDr. L. Z., když z ordinace obviněného poškozená odešla pro bolest. Soudce měl nesprávně odhlédnout od příčinné souvislosti spontánního krvácení a diagnózy afetálního plodového vejce a v rozporu s medicínskou logikou považovat krvácení z rodidel poškozené za doklad o provedeném pokusu, ačkoli znalec MUDr. PhDr. Pavel Čepický, CSc., uvedl, že žádný důkaz ani náznak o provedeném pokusu o umělé přerušení těhotenství není k dispozici. Soud rovněž nedostatečně zohlednil výpověď znalce prof. MUDr. Lukáše Roba, CSc. S (laicky prezentovaným) popisem interrupce se poté poškozená mohla seznámit i jindy, než v ordinaci obviněného, zejména pokud již interrupci někdy podstoupila. K roztoku Tramalu, který poškozená požila, uvedl, že tento může způsobovat halucinace, tudíž další otázkou k řešení zůstává, zda poškozená v rozhodné době vůbec mohla vnímat reálně prožité události. Soudy se podle obviněného rovněž nezabývaly motivací poškozené ke křivé výpovědi. V tomto rozvedl potenciální verzi skutkového děje o možné snaze poškozené docílit umělého přerušení těhotenství, aniž by pro to splňovala stanovené požadavky. Obviněnému nebylo umožněno vyjádřit se k výslechu poškozené, která navíc během výslechu odmítla určit nástroje, o jejichž použití v souvislosti s pokusem o umělé přerušení těhotenství mluvila. Poškozená ani (podle pokynu soudu) nemusela odpovídat podrobněji na intenzitu krvácení, přičemž tu podle obviněného bylo nutné srovnat s intenzitou menstruačního krvácení. Zdroj krvácení v děloze nebyl prokázán, podle znalce prof. MUDr. Lukáše Roba, CSc., se nikdo do dutiny děložní