3 Tdo 474/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 474/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 6. 2025 Spisová značka:3 Tdo 474/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.474.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ohrožení pod vlivem návykové látky Subsidiarita trestní represe Pokus trestného činu Dotčené předpisy:§ 274 odst. 1 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:21. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 474/2025-172 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. C. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2024, č. j. 5 To 240/2024-142, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 47/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. C. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi (dále také jen „okresní soud“) ze dne 24. 9. 2024, č. j. 3 T 47/2024-84, byl obviněný M. C. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za jednání podrobně popsané ve výroku o vině. Za to byl odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců, a podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let. 2. K následnému odvolání obviněného Krajský soud v Brně (dále také jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 4. 12. 2024, č. j. 5 To 240/2024-142, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu. S odkazem na § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. pak obviněného nově uznal vinným pokusem přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 274 odst. 1 tr. zákoníku, a to na částečně upraveném skutkovém základu, že obviněný „dne 15. 1. 2024 kolem 22:57 hod. v katastrálním území obce XY, okr. XY, na silnici č. 381 v blízkosti kilometru 2,5 u rybníků tzv. XY a XY ve směru na obec XY řídil po předchozím požití návykové látky osobní motorové vozidlo zn. Ford Focus, reg. zn. XY, přičemž zde byl zastaven a kontrolován policejní hlídkou obvodního oddělení policie Pohořelice, kdy v rámci silniční kontroly byl podroben orientačnímu testu na přítomnost omamných a psychotropních látek detekční soupravou DrugWipe 5SP s pozitivním výsledkem na amfetamin/metamfetamin; následným chromatografickým rozborem krevního vzorku, který mu byl odebrán dne 16. 1. 2024 v 00:25 hod., bylo v jeho krevním séru zjištěno 232 ng/ml metamfetaminu, patřícího dle přílohy č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. (o seznamech návykových látek) mezi psychotropní látky; obviněný si tak musel být vědom toho, že v průběhu řízení motorového vozidla může množství této návykové látky v jeho těle překročit hodnotu 150 ng/ml, která již vylučuje bezpečné řízení motorového vozidla“. Za to obviněnému uložil podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody na 4 měsíce, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 20 měsíců, a podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 24 měsíců. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti předmětnému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný M. C. dovolání s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 4. Předně namítl, že krajský soud ho významně zkrátil v právu na obhajobu, jestliže v průběhu veřejného zasedání ve smyslu § 225 odst. 2 tr. ř. předem neavizoval možnost odlišného právního posouzení skutku oproti kvalifikaci obsažené v návrhu na potrestání a posléze i v rozsudku soudu prvního stupně. Tím ho připravil o možnost volby vhodné defenzivní strategie odpovídající tomu, že bude nakonec viněn toliko z pokusu trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky. Reklamovaným postupem byla navíc porušena i zásada zachování totožnosti skutku. 5. Dovolatel dále odmítá, že by před jízdou vědomě užil pervitin či jinou látku obsahující metamfetamin. Nemohl se tak ani domnívat, že řídí automobil ve stavu vylučujícím způsobilost k takové činnosti. Uvádí, že drogu mu patrně někdo podstrčil v jídle či pití. Soudům vytýká, že takovou eventualitu neprověřily a nekriticky vycházely z podané „obžaloby“. Přitom opomenuly skutečnost, že jeho dosavadní prohřešky související s konzumací omamných a psychotropních látek jsou prokazatelně spjaty pouze s THC. Závěr soudů o jeho úmyslném zavinění i o naplnění objektivní stránky přisouzeného trestného činu podle něj zpochybňuje také okolnost, že se odběru vzorků krve a moči podrobil až s časovým odstupem cca hodiny a půl od provedení silniční kontroly. Nebylo tudíž spolehlivě zjištěno, jaká byla koncentrace návykové látky v jeho organismu v době, kdy motorové vozidlo řídil. Přitom nelze vyloučit, že nevědomky požitý metamfetamin na něj začal intenzivněji působit právě až v době, kdy absolvoval odběry, zatímco při řízení vozidla jím ještě nebyl ovlivněn natolik, aby u něj bylo možno tempore criminis usuzovat na stav vylučující způsobilost ve smyslu § 274 tr. zákoníku. Znalkyně Mgr. Andrea Brzobohatá, Ph.D., se s otázkou, jaká byla koncentrace návykové látky v jeho těle před provedením silniční kontroly, resp. zda vůbec přesáhla požadovanou hodnotu 150 ng/ml, vůbec nevypořádala a vypořádat ani nemohla, když při zpracování posudku neznala dobu ani způsob užití drogy. Zároveň nepracovala s proměnnou spočívající v nástupu účinků drogy na organismus konzumenta. Zjistila tedy pouze hodnotu koncentrace návykové látky v krvi dovolatele ve chvíli, kdy se podrobil lékařskému vyšetření spojenému s příslušnými odběry biologického materiálu, z čehož ovšem pro účely posouzení trestní odpovědnosti nelze vycházet. 6. Obhajoba dále zdůraznila, že účinek zjištěné návykové látky při užití per os nastupuje podle odborné literatury cca do jedné hodiny. Se současným odkazem na vyjádření znalce doc. RNDr. Petera Ondry, CSc., pak dovodila, že pokud by dovolatel nevědomky užil drogu krátce před jízdou v řádu jednotek či desítek minut, pak je „více než možné“, že na něj před zastavením policejní hlídkou ještě ani nezačala znatelně působit a ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení se tak reálně nenacházel. Podle kvalifikovaného odborného odhadu jmenovaného znalce se koncentrace metamfetaminu v jeho krvi mohla v danou chvíli pohybovat v rozmezí 70 - 141 ng/ml, tedy pod hranicí 150 ng/ml, kdy nelze uvažovat o naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Jestliže byl dovolatel za dané důkazní situace a bez opatření revizního znaleckého posudku uznán vinným a odsouzen, pak soudy porušily ústavní princip presumpce neviny a na něj navazující procesní zásadu in dubio pro reo. Přitom rezignovaly na svoji odpovědnost za náležité objasnění věci, což se projevilo zejména tím, že nenechaly zpracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. 7. Nesprávné hmotněprávní posouzení spatřuje dovolatel i v úvahách krajského soudu o míře společenské škodlivosti posuzovaného činu. Poukaz na jeho předchozí přestupky v silniční dopravě spojené s řízením pod vlivem alkoholu považuje v tomto ohledu za nepřípadný, neboť ve všech zmíněných případech šlo o diametrálně odlišné prohřešky nijak nesouvisející s jednáním, o němž se vedlo nynější trestní řízení. Na jiném místě pak soudu druhého stupně vytýká, že se při řešení otázky zavinění dostatečně nevěnoval „zkoumání rozdílu mezi nepřímým úmyslem a nedbalostí“. 8. Z výše rekapitulovaných důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2024, č. j. 5 To 240/2024-142, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 24. 9. 2024, č. j. 3 T 47/2024-84, zrušil, dále zrušil i všechna rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby buď podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně věc k novému projednání a rozhodnutí, anebo podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl zprošťujícím rozsudkem. 9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se ve vyjádření k dovolání v rámci řízení podle § 265h tr. ř. předně neztotožnil s námitkou obviněného stran údajného narušení totožnosti skutku v odvolacím řízení. K ní uvedl, že krajský soud