3 Tdo 529/2022 — Nejvyšší soud

3 Tdo 529/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 7. 2022 Spisová značka:3 Tdo 529/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.529.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 11. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 529/2022-697 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. Č., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 55 To 376/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 72/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 4 T 72/2020, byl obviněný J. Č. uznán vinným ze spáchání pod bodem 1) přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku a pod bodem 2) přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Za to byl podle § 209 odst. 3 trestního zákoníku za užití § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let a šesti měsíců. Podle § 82 odst. 2 trestního zákoníku byla obviněnému uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou trestnými činy způsobil. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu, § 229 odst. 1 trestního řádu a § 229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. 2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 55 To 376/2021, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 1) a celý výrok o trestu a podle § 259 odst. 1 trestního řádu v rozsahu zrušení věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle § 259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že obviněného za přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, který zůstal v napadeném rozsudku pod bodem 2) nedotčen, podle § 209 odst. 3 trestního zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Podle § 82 odst. 2 trestního zákoníku za užití § 48 odst. 4 písm. i) trestního zákoníku obviněnému uložil povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání poškozených soud podle § 256 trestního řádu zamítl. 3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. Obviněný namítl, že byl oprávněn s akciemi disponovat a převést je na P. K., jelikož k převodu vlastnického práva k akciím na základě dříve uzavřené smlouvy o převodu akcií s K. Z. nedošlo. Nedošlo k jejich předání kupujícímu ani k uskutečnění rubopisu nabyvatele, a proto nebyly splněny zákonné podmínky převodu cenného papíru na jméno podle § 269 zákona o obchodních korporacích a § 1103 občanského zákoníku. Za neprokázaný a ryze spekulativní považuje obviněný závěr odvolacího soudu, podle kterého předstíral, že převede vlastnické právo k akciím na poškozeného, ač tak ani po inkasování kupní ceny neměl v úmyslu. Obviněný naopak byl připraven akcie na poškozeného K. rubopisovat, avšak až po zaplacení kupní ceny. Podle názoru obviněného je zcela nelogické a těžko představitelné, že by poškozený K., pokud by byl přesvědčen, že dotčené akcie nabyl a zaplatil za ně kupní cenu, více jak pět let nečinil žádné kroky vedoucí k vydání akcií a k učinění rubopisu v jeho prospěch. Tento skutkový stav věci spíše svědčí tvrzení obviněného. Následný převod akcií v roce 2019 byl důsledkem toho, že poškozený K. kupní cenu za akcie nikdy neuhradil a obviněný se proto necítil být dohodou o převodu akcií poškozenému K. vázán. Obviněný proto nezamlčel jakoukoliv podstatnou skutečnost, ani neuvedl jiného v omyl a nemohl tak naplnit jeden znaků skutkové podstaty přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Za neprokázaný považuje obviněný i závěr, že prodejem akcí dle kupní smlouvy uzavřené s P. K. získal částku 300 000 Kč. Skutkový stav byl hodnocen v rozporu se zásadou in dubio pro reo. 4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadené části zrušil a obviněného v plném rozsahu obžaloby pro skutek vymezený v napadeném rozsudku pod bodem 2) zprostil, případně rozsudek odvolacího soudu v napadené části i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil, a věc podle § 265l odst. 1 trestního řádu vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. 5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že otázka, zda došlo k platnému převodu cenných papírů na K. Z., není rozhodná. Ve vztahu k týmž cenným papírům totiž obviněný uzavřel vůči nabyvateli K. Z. zcela shodný závazek. To bránilo ve splnění závazku vůči poškozenému P. K., kterého tím uvedl v omyl a kterému v této souvislosti také zamlčel, že za předcházející převod těchto akcií již inkasoval od K. Z. kupní cenu. O jeho podvodném záměru pak podle názoru státní zástupkyně svědčí i to, že po inkasování kupní ceny od nabyvatele K. Z., dále pak od dalšího nabyvatele P. K., převedl ke dni 8. 3. 2019 již po dvakráte indosované akcie na jejich dalšího nabyvatele M. H. Otázka úhrady kupní ceny předmětných akcií ze strany poškozeného P. K. byla zjištěna bez důvodných pochybností, aniž by bylo namístě aplikovat zásadu in dubio pro reo. 6. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné. 7. Obviněný J. Č. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. 9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu). 10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci.