3 Tdo 626/2012

3 Tdo 626/2012-89

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. srpna 2012 o dovolání, které podali obvinění 1) M. L., 2) M. G., 3) A. T., a 4) V. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 6 To 407/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, pod sp. zn. 10 Tm 1/2011, a rozhodl t a k t o :

Dovolání obviněných M. L., M. G., A. T. a V. V. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítají.

O d ů v o d n ě n í :I.

Na základě skutkového stavu z rozsudku Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. 10 Tm 1/2011, který spočíval v tom, že:

1) obviněný M. L.

„v době od 27. 8. 2009 v Č. T., okr. K., a jinde, se záměrem získat z následného prodeje omamných a psychotropních látek - marihuany majetkový prospěch, po předchozí vzájemné dohodě M. L. s K. Š., stíhaným odděleně, o nákupu omamné a psychotropní látky - marihuany, sjednal M. L. telefonicky nákup marihuany s nezjištěným mužem vietnamského etnika žijícím v S. a užívajícím telefonní číslo, poté K. Š. sjednal za účelem pomoci při řízení vozidla K. S. a T. M., jejichž trestní stíhání je vedeno odděleně, kdy vozidlem značky Škoda Superb, registrovaným na manželku M. L., H. L., které poskytl M. L., odjeli společně K. Š., K. S. a T. M. dne 30. 8. 2009 kolem 09.40 hod. z Č. T. do S., kde kolem 19.00 hod. K. Š. nakoupil za současné přítomnosti K. S. a T. M. v nezjištěném bytě marihuanu za částku 90.000,- Kč poskytnutou k tomuto účelu M. L., o uzavření obchodu, kvalitě zboží i průběhu cesty K. Š. průběžně telefonicky informoval M. L., kdy cestou zpět dne 30. 8. 2009 ve 23.30 hod. na rychlostní komunikaci u čerpací stanice Benzina plus, ve směru z P. na O., v katastru obce O. u P., bylo vozidlo a jeho osádka kontrolováno Celní stráží Celního ředitelství O., která ve vozidle na podlaze za přední sedačkou spolujezdce nalezla balík obsahující 880,5 g sušené rostlinné hmoty, jejímž rozborem bylo prokázáno, že se jedná o vrcholíky rostlin konopí obsahující 9,8 % dronabinolu (THC), což představuje množství 86,3 g THC, kdy konopí a pryskyřice z konopí jsou uvedeny v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, jako omamné látky, přičemž konopí obsahuje zároveň účinnou psychoaktivní látku THC (dronabinol), která je uvedena v příloze č. 5 shora citovaného zákona jako psychotropní látka“;

2) obvinění M. L. a M. G., a spoluobvinění L. B., roz. B., M. B., R. B., a N. O.,

„nejméně v době od 18. 10. 2009 v Č. T., okres K., a jinde, se záměrem získat neoprávněný finanční prospěch, pod záminkou nákupu 850 kartonů cigaret s ruskými či ukrajinskými kolky v hodnotě nejméně 239.500,- Kč od dosud neztotožněného občana polské státní příslušnosti užívajícího mobilní telefon s číslem registrovaným na osobu R. B., po vzájemné předchozí dohodě M. G. s M. L. a R. B. tito sjednali M. B., L. B. a N. O., a všichni společně po předchozí dohodě získat cigarety i za užití násilí nebo pohrůžky násilí měli dne 20. 10. 2009 v odpoledních hodinách odjet do P. na přesně nezjištěné místo v P. T., kde se měli L. B., vystupující jako kupec, společně s N. O. a M. B. setkat s prodejcem cigaret, od kterého měli získat pod příslibem úhrady cigarety, tyto přeložit do dodávkového vozidla opatřeného R. B. a řízeného N. O. a ve chvíli, kdy by mělo dojít k zaplacení cigaret, měli M. L., M. G. a R. B. maskováni kuklami, vystoupit z osobního vozidla stojícího poblíž a na prodejce namířit střelnou zbraní, takto umožnit osádce dodávkového vozidla z místa bez zaplacení zboží ujet a cestou osádku dodávkového vozidla upozorňovat telefonicky na případné hlídky celní stráže nebo policii v úmyslu se těmto vyhnout, poté měli všichni s takto získanými cigaretami odjet do České republiky, Č. T., cigarety prodat a získaný zisk si rozdělit,

načež dne 20. 10. 2009 kolem 18.45 hod. L. B., N. O. a M. B. společně vozidlem tov. zn. Ford Tranzit a R. B., M. G. a M. L. společně osobním automobilem po předchozím projetí trasy odjeli do P. – P. T. na přesně nezjištěné místo dohodnuté s polským prodejcem, kdy však k akci nedošlo, když polský prodejce na místo přijel bez cigaret s tím, že k prodeji dojde následujícího dne,

dne 21. 10. 2009 v odpoledních hodinách kolem 18.45 hodin opětovně po předchozí společné dohodě v úmyslu získat 850 kartonů cigaret od polského prodejce i za užití násilí nebo pohrůžky násilí, odjeli L. B., N. O. a M. B. společně vozidlem tov. zn. Ford Tranzit a R. B., M. G. a M. L. společně osobním autem do P., P. T. na smluvené místo, avšak prodejce místo překládky cigaret nečekaně změnil a v době, kdy osádka dodávkového vozidla následovala vozidlo polského prodejce, R. B., M. G. a M. L. v osobním vozidle v důsledku změněné trasy a špatného telefonického spojení, ztratili osádku dodávkového vozidla z dohledu, mezitím, co na přesně nezjištěném místě došlo k přeložení cigaret z vozidla polského prodejce do dodávkového vozidla a ve chvíli, kdy mělo dojít k zaplacení cigaret, došlo mezi osádkou dodávkového vozidla a polským prodejcem, který byl na místě neplánovaně s dalším mužem, ke slovní a následně i fyzické rozepři, při které M. B. mířil střelnou zbraní na prodejce v úmyslu získat od něj zpět klíče od jejich vozidla, které prodejce zadržoval a z místa i s cigaretami odjet, prodejci s dalším mužem se však podařilo přeložit cigarety zpět do svého vozidla a poté osádce dodávkového vozidla klíče vydal a v době, když z místa oba muži rychle odjeli, přijeli na místo osobním vozidlem R. B., M. G. a M. L. a poté, co je osádka dodávkového vozidla informovala, že se akce nezdařila, odjeli všichni zpět do České republiky, Č. T.“;

3) obvinění M. L., M. G., A. T. a V. V., se spoluobviněnými R. B., ml. P. M., a S. V.,

„poté, co se v době od 2. 12. 2009 v Č. T., okres K., a jinde, se záměrem získat finanční prospěch pro sebe a jiné osoby, domluvili M. G., R. B. a M. L. na získání zboží cigaret od M. M., a to i za užití násilí nebo pohrůžky násilí a M. G. pod záminkou zprostředkování koupě cigaret domlouval s M. M. tento obchod s tím, že cigarety od něho koupí jeho známý, a M. G., vystupující jako „V.“, domluvil s M. M. obchod na den 6. 12. 2009, poté byl R. B. a M. L. se záměrem získat i za užití násilí nebo pohrůžky násilí cigarety A. T., kterému přislíbili podíl na realizaci plánu ve výši poloviny získaných cigaret,

přičemž za tímto účelem A. T. dne 6. 12. 2009 v odpoledních hodinách shromáždil další 3 muže, a protože M. L. nesehnal osobu, která by vystupovala jako kupec cigaret, navrhl A. T. jako kupce V. V., s čímž M. L., R. B. a M. G. souhlasili, ve večerních hodinách však M. G. z přesně nezjištěné příčiny realizaci akce toho dne zrušil a M. M. sdělil nepravdivou záminku, že kupec zatím nesehnal dostatek peněz k nákupu cigaret,

následujícího dne 7. 12. 2009 po předchozích telefonických urgencích M. M. u M. G. týkajících se zprostředkování obchodu, M. G. domluvil opětovně s R. B. a M. L. zajištění osob A. T. za účelem zmocnění se zboží od M. M. za použití násilí nebo pohrůžky násilí, A. T. za tímto účelem shromáždil V. V., S. V., mladistvého P. M. a dalšího dosud neustanoveného muže v místě svého bydliště, poté se všichni obžalovaní setkali v A. u kruhového objezdu, odkud poté V. V. vystupující jako kupec pod smyšleným jménem „I.“, krátce po 17.00 hodině pod záminkou koupě zboží přijel vozidlem zn. VW TRANSPORTER vínově červené barvy, opatřeným M. L. a R. B. od vietnamského obchodníka N. H. S. za M. M. do A. na ulici Ch. k domu, obývaném jeho matkou D. M. a bratrem L. M., vzápětí na to na základě předchozí dohody M. L., M. G., R. B. a A. T. přijelo na stejné místo po telefonického pokynu V. V. osobní vozidlo světlé barvy řízené S. V., ze kterých vystoupili A. T., S. V., mladistvý P. M. a další dosud neustanovený muž, všichni oblečeni v tmavých kombinézách a čepicích označených žlutým nápisem “POLICIE“, kteří na M. M. křičeli, že jsou policisté, aby u něj vzbudili dojem, že se jedná o zásah Policie ČR, a aby bez odporu uposlechl jejich výzev a otevřel garáž, což odmítl, muži jej začali těly a tomfami tlačit k bráně, při tomto ho prohledávali a z náprsní kapsy bundy mu odcizili nejméně 2 mobilní telefony zn. NOKIA, po otevření brány M. M. tento upadl na zem společně s jedním z mužů v kombinéze, další muži vytáhli nejspíše z kapes střelné zbraně, natáhli závěr a namířili na něho, přitom stále slovně vyžadovali vydání klíčů od garáže, poté ho donutili nasednout do osobního vozidla zn. Škoda Felicia na zadní sedadlo, kde S. V. sedící na sedadle řidiče na něho mířil střelnou zbraní, další muži se v té době snažili páčením vrat vniknout do garáže, načež M. M. mužům řekl, že v domě je jeho matka, která jim garáž otevře, proto byl z vozidla vytažen a muži mířící na něho zbraněmi šli s ním ke vstupním dveřím domu, kde M. M. za přítomnosti osob, které se ohlásily výzvou „Policie“, matku požádal, aby otevřela garáž zevnitř domu, což učinila, a poté muži M. M. násilně dotlačili zpět do vozidla, kde ho nejméně S. V. hlídal a další muži vnikli do již otevřené garáže, odkud do vozidla zn. VW Transporter naložili 24 krabic po 50 kusech kartonů cigaret zn. Marlboro v hodnotě nejméně 275.000,- Kč, poté muži ve vozidle zn. Škoda Felicia M. M. sdělili, že půjde do vazby a vyzvali ho, aby si zašel pro osobní věci a doklady, na jejich pokyn z vozidla vystoupil a sám šel do přilehlého domu, ve kterém provozuje noční klub C., když se po chvíli vrátil před dům, nebylo na místě již žádné vozidlo ani osoby,

po dojezdu vozidel na dosud neustanovené místo - vrakovišti v K. se zde setkali všichni muži s M. L., R. B. a M. G., kteří po celou dobu akce čekali v A. u kostela, zde si cigarety rozdělili tak, že polovinu si ponechali M. L., R. B. a M. G. a druhou polovinu si ponechali A. T., V. V., S. V. a mladistvý P. M. s dalším neustanoveným mužem, načež cigarety prodávali různým osobám“;

4) obviněný A. T. a spoluobviněný S. V.

„dne 13. 5. 2009 v době kolem 19.30 hodin v D., okr. F.-M., společně s dalšími nejméně 4 muži dosud nezjištěné totožnosti oblečenými do černých kombinéz odpovídajících ústrojí Policie ČR, se záměrem neoprávněně se obohatit, se představili S. Z. jako policisté, sdělili mu, že je podezřelý z nezákonného obchodování s tabákovými výrobky a že u něj bude provedena domovní prohlídka, načež mu předali listinu označenou jako Příkaz k domovní prohlídce, tímto u něj vzbudili dojem, že se jedná o úkon Policie ČR, proto jim S. Z. umožnil vstup do jím obývaného domu, který prohledali, do přistaveného vozidla odnesli nejméně 30 kartonů nalezených cigaret různých přesně nezjištěných značek částečně neokolkovaných a částečně opatřených kolky různých států v hodnotě nejméně 9.000,­- Kč, a pod pohrůžkou okamžitého vzetí do vazby v případě nevyplacení částky 100.000,- ­Kč tuto částku po S. Z. požadovali, kdy tento jim v obavě před vzetím do vazby předal v hotovosti částku 50.000,- Kč, načež z domu odešli i s finanční hotovostí ve výši nejméně 100.000,- Kč a 5.000,- USD, což dle kurzu ČNB ke dni 13. 5. 2009 odpovídá částce 98.280,- Kč, které odcizili při prohledávání bytu, čímž S. Z. způsobili škodu na odcizených cigaretách a penězích ve výši nejméně 207.280,- Kč“;

5) obviněný A. T.

„v blíže nezjištěné době a blíže nezjištěným způsobem si opatřil a do dne 9. 2. 2010 v K. – S. M., okr. K., na ul. H. v domě, neoprávněně bez povolení držel střelnou zbraň - upravený omezeně střelbyschopný revolver Alfa model 030 ráže 9 mm R Blanc (nábojové komory) a 4,5 mm (hlaveň), kdy se jedná o zbraň kategorie A ve smyslu ustanovení § 4 písm. a) bod 3., bod 5. zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, tedy o zbraň zakázanou a dále střelnou zbraň - šestiranný revolver amatérské výroby bez výrobního čísla ráže 9,7 mm (hlaveň), 22 (válec), s okrajovým zápalem, který není střelbyschopný, kdy se jedná o zbraň kategorie B ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 119/2002 Sbírky o zbraních, tedy o zbraň podléhající povolení, přičemž A. T. není držitelem příslušného zbrojního průkazu či příslušné zbrojní licence a nebyla mu udělena náležitá výjimka“;

byl obviněný M. L. uznán vinným za jednání pod bodem 1) výroku o vině organizátorstvím zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“), k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za jednání pod bodem 2) výroku o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., za jednání pod bodem 3) výroku o vině jednak organizátorstvím trestného činu loupeže podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 234 odst. 1 tr. zák., jednak organizátorstvím trestného činu porušování domovní svobody podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 238 odst. 1, odst. 3 tr. zák., a jednak organizátorstvím trestného činu poškozování cizích práv podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 209 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák.;

obviněný M. G. byl uznán vinným za jednání pod bodem 2) výroku o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), za jednání pod bodem 3) výroku o vině jednak organizátorstvím trestného činu loupeže podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 234 odst. 1 tr. zák., jednak organizátorstvím trestného činu porušování domovní svobody podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 238 odst. 1, odst. 3 tr. zák., a jednak organizátorstvím trestného činu poškozování cizích práv podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 209 odst. 1 písm. a) , odst. 2) tr. zák.;

obviněný A. T. byl uznán vinným za jednání pod bodem 3) výroku o vině jednak trestným činem loupeže § 234 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 3 tr. zák., a jednak trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., za jednání pod bodem 4) výroku o vině jednak trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., jednak trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., jednak trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., a jednak trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., a za jednání pod bodem 5) výroku o vině přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku;

a obviněný V. V. byl uznán vinným za jednání pod bodem 3) výroku o vině jednak trestným činem loupeže § 234 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 3 tr. zák., a jednak trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák.

Za to byl obviněný M. L. odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za užití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilního telefonu značky Sony Ericsson včetně baterie a mobilního telefonu značky LG KP100, uložené na pracovišti Policie ČR, ÚOOZ, SKPV, expozitura Ostrava, pod sp. zn. ÚOOZ-67/TČ-2009-200437.

Obviněný M. G. byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za užití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to SIM karty Vodafone, uložené na pracovišti Policie ČR, ÚOOZ, SKPV expozitura Ostrava, pod sp. zn. ÚOOZ-67/TČ-2009-200437.

Obviněný A. T. byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za užití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a 6 (šest) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to:

- kšiltovky černé barvy s nápisem „Policie“, která je uložena na pracovišti Policie ČR, ÚOOZ, SKPV, expozitura Ostrava, sp. zn. ÚOOZ-67/TČ-2009-200437,

- revolveru Alfa model 030 ráže 9 mm R Blanc (nábojové komory) a 4,5 mm (hlaveň), a dále revolveru amatérské výroby bez výrobního čísla ráže 9,7 mm (hlaveň), 22 (válec) s okrajovým zápalem nefunkční, jenž jsou uloženy u Policie ČR, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál pro MS kraj, Karviná, pod sp. zn. KRPT-92795/ČJ-2010-0703IZ.

Obviněný V. V. byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za užití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo obviněnému podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. uloženo zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to:

- kukly černé barvy, pletené černé čepice a reflexní vesty zelené barvy s nápisem „Policie“, zajištěné při domovní prohlídce u obviněného A. T., uložené na pracovišti Policie ČR, ÚOOZ, SKPV, expozitura O., pod sp. zn. ÚOOZ-67/TČ-2009-200437,

- zapalovač - maketa samonabíjecí pistole BERETA model 92, zajištěné při domovní prohlídce u obviněného A. T., uložené u Policie ČR, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál pro MS kraj, K., pod sp. zn. KRPT-92795/ČJ-2010- 0703IZ.

Dále bylo obviněnému A. T. a obviněnému S. V. podle § 228 odst. 1 tr. ř. uloženo, aby společně a nerozdílně nahradili poškozenému S. Z., škodu ve výši 248.280,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený S. Z. odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných L. B., roz. B., M. B., R. B. ml., P. M., N. O. a S. V.

Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. 10 Tm 1/2011, podali obvinění M. L., M. G., A. T. a V. V., a spoluobvinění L. B., M. B., R. B. a S. V., odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 6 To 407/2011, a to tak, že odvolání všech obviněných a spoluobviněných podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněný M. L. podal prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 4084 - 4086), které zaměřil pouze do výroku o vině, a to v bodech 2) a 3), kdy uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný je přesvědčen, že jeho jednání (dle skutkových zjištění soudů obou stupňů) popsané v příslušné části výroku rozsudku okresního soudu, naplňuje znaky jiných, mírnějších trestných činů, příp. formy, kterou se těchto měl dopustit. Odkázal na odůvodnění svého řádného opravného prostředku, kdy namítl, že popis skutku neodpovídá trestnému činu loupeže spáchaného ve formě spolupachatelství. Odvolací soud se jeho námitkami v podstatě nezabýval, resp. se v rámci odůvodnění napadeného usnesení s těmito nevypořádal, když jejich nedůvodnost nikterak v napadeném rozhodnutí neodůvodnil. Podrobně popsal, kde v rámci odůvodnění napadeného usnesení konkrétně shledává tento nedostatek. Ke skutku pod bodem 2) výroku o vině uvedl, že zvolená právní kvalifikace trestného činu loupeže je neudržitelná, když uvedené neodpovídá ani samotnému popisu skutku, který nenaplňuje veškeré znaky zvoleného trestného činu. Prvá část jednání, první odstavec skutku pod bodem 2), nenaplňuje znaky trestného činu a v žádném případě již ne trestného činu dokonaného, neboť v žádném případě nelze kvalifikovaně předjímat, jak by se událost vyvíjela, a nelze z uvedeného dovozovat naplnění znaků dokonaného trestného činu loupeže. Ani třetí odstavec v popisu daného skutku nenasvědčuje naplnění znaků trestného činu loupeže, ba právě naopak svědčí o pokusu nedokonaného trestného činu podvodu v souvislosti se záměrem nezaplacení nekolkovaných cigaret. Znakem loupeže je užití násilí nebo pohrůžky jiné újmy právě a jen v úmyslu zmocnění se cizí věci, což se v daném případě zjevně nestalo, neboť incident, ke kterému došlo mezi M. B. a polským prodejcem, není násilím, které by směřovalo ke zmocnění se zboží, ale toliko k uchránění zboží již zjevně nabytého v úmyslu prodejce podvést jeho nezaplacením, kdy na místě nastalé násilí, příp. pohrůžka násilím spočívající v užití střelné zbraně, byla toliko důsledkem jednání prodejce, a tedy pouhým excesem obviněného M. B. Zboží se chtěli zmocnit a také zmocnili lstí, tedy podvodným jednáním, čímž bylo jejich jednání dokonáno, a násilí (v podobě zbraně a fyzického kontaktu) bylo použito toliko jedním pachatelem až následně, a to toliko v úmyslu uchránit podvodně nabyté zboží. Ke skutku pod bodem 3) výroku o vině obviněný uvedl, že pokud jde o podíl na spáchání vytýkaného jednání, byla zcela správně použita kvalifikace jednání jako účastenství ve formě organizátorství, kdy je však obviněný současně přesvědčen, že jednání mohlo být kvalifikováno toliko jako trestný čin podílnictví. Zosnování celé akce takto složitým způsobem, tedy zejména za použití policejních uniforem, mělo za účel vyloučení nutnosti použití násilí, a tedy organizátor v daném případě může, dopustili-li se hlavní pachatelé na místě samém vzhledem k okolnostem závažnějšího jednání, ve shodě s příslušnou trestněprávní teorií odpovídat pouze za účastenství na jednání, které bylo zjevně zamýšleno, tedy přivedení poškozeného v omyl s úmyslem takto se zmocnit jeho zboží. Právní kvalifikace organizátorství trestného činu loupeže je zcela nepřiléhavá a s ohledem na okolnosti případu hrubě nesprávná. Právní kvalifikace trestného činu poškozování cizích práv je dle obviněného taktéž nesprávná, neboť je dle jeho přesvědčení vzájemně rozporné, aby byl organizátor (pravomocně) uznán vinným současně z toho, že zosnoval a řídil spáchání činu, kterým má být proti jinému použito násilí v úmyslu zmocnit se jeho věcí a neoprávněně vniknout do jeho domu na straně jedné, a spácháním činu, kterým jiného uvedl v omyl tak, že se vydával za veřejného činitele, na straně druhé. Při nemožnosti zhoršení postavení v řízení není možné organizátorovi přičítat jednání hlavních pachatelů, kteří se na místě samém vůči poškozenému a jeho domu dopustili (nezamýšleného) násilí.

Z uvedených důvodů obviněný M. L. navrhl, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 6 To 407/2011, zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný M. G. dovolání (č. l. 4052 - 4056) opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný namítl, že od zahájení trestního stíhání vypovídal a popsal zcela podrobně svou činnost při skutcích, které mu byly obžalobou kladeny za vinu, a trvá na tom, že v žádném případě jeho jednání nespočívalo ani nespělo k dokonání, případně k jiné trestní formě účastenství na trestném činu loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zák. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) výroku o vině uvedl, že soud porušil obžalovací zásadu ve smyslu § 220 odst. 1 tr. ř. tím, že skutek rozdělil na tři části, přičemž pro dílčí útok popsaný ve třetím odstavci mu nebylo vůbec sděleno obvinění a nebyl uveden ani v obžalobě. Namítl, že skutková část rozsudku nemá v tomto bodě oporu v provedených důkazech. Jednání obviněného M. B. na místě samém, kdy měl údajně na polského prodejce mířit střelnou zbraní, je nepochybně excesem ve společném jednání ostatních obviněných, kdy z žádného důkazu nevyplývá předchozí dohoda o tom, že by měl B. vůči prodejci cigaret použít zbraň či nějaké násilí. Celá věc byla dohodnuta tak, aby došlo k naplnění trestného činu krádeže a tento úmysl pak měli sledovat všichni obvinění. To, že obviněný M. B. postupoval v rozporu s předchozí dohodou ostatních obviněných, nelze pak přičítat těmto k tíži, když tito nemohli takovéto jednání ze strany M. B. předpokládat. Navíc ostatní obvinění neměli vědomost o existenci zbraně u obviněného M. B. V obou skutcích nebyl záměr veden snahou proti jinému užít násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, případně se tohoto trestného činu loupeže dopustit ve formě organizátorství. Skutek měl být proto maximálně posouzen jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 tr. zák. Obdobně u bodu 3) výroku o vině obviněný namítl, že soud skutek chybně právně kvalifikoval. Vylučuje svoji účast na trestné činnosti, jakož i jakoukoli předchozí domluvu obviněných. Domluvil obchod se svědkem M. M. s tím, že úmyslem bylo svědka M. M. podvést, resp. okrást, a to prostřednictvím nastrčeného kupce. O tomto jeho záměru věděl M. L. i R. B., nicméně nezávisle na jeho vůli bez jakéhokoliv přispění z jeho strany se pak do celé věci vložily i další osoby, se kterými však nevešel blíže ve styk a rovněž také s nimi nic neplánoval, neorganizoval, kdy osobně v převážné míře jednal toliko se svědkem M. M. a obviněným V. V. Veškeré domluvy s obviněným V. V. pak směřovaly k neoprávněnému získání cigaret od svědka M. M., a to formou krádeže. Z těchto důvodů je přesvědčen, že jeho jednání nelze podřadit pod společné jednání ostatních obviněných, neboť o záměru ostatních obviněných nevěděl.

Z uvedených důvodů obviněný M. G. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 6 To 407/2011, a rovněž i rozsudek Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. 10 Tm 1/2011, zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Obviněný A. T. prostřednictvím podaného dovolání (č. l. 4078-4080) uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. maje za to, že jeho jednání pod bodem 3) výroku o vině nelze právně kvalifikovat jako trestný čin loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zák., neboť nejednal v loupežném úmyslu, zejména, že neužil násilí ani pohrůžky násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, kdy tuto podmínku nesplňuje použití stejnokroje příslušníka Policie ČR ani předstírání služebního zákroku policie ČR. Poukazuje na jednání popsané pod bodem 4) výroku o vině, kdy měl předstírat obdobný zinscenovaný policejní zákrok a v jeho průběhu se zmocnit věcí poškozeného, které bylo kvalifikováno jen jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Ve vztahu ke skutku pod bodem 4) výroku o vině však současně namítl, že zde znak pohrůžky jiné těžké újmy v úmyslu poškozeného k něčemu nutit nebyl naplněn, resp. popis skutku pod bodem 4) výroku o vině nezahrnuje popis jakékoliv pohrůžky jiné těžké újmy. Stejně tak popis skutku nezahrnuje takové jednání, z něhož by bylo zřejmé, že neoprávněně vnikl do domu a překonal při tom překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí. Z popisu jednání přitom vyplývá, že měl poškozenému předat falešný příkaz k domovní prohlídce, na jehož základě je poškozený vpustil do domu zcela dobrovolně. Totožné pak namítá ve vztahu k trestnému činu krádeže, kterého se měl dopustit vloupáním, přičemž z popisu skutku tato okolnost nijak nevyplývá. Ve vztahu ke skutku pod bodem 5) výroku o vině obviněný namítl, že obžalobou mu bylo vytknuto toliko jednání spočívající v držení revolveru Alfa a pokud jej následně prvostupňový soud uznal vinným i z držení další zbraně, a to revolveru amatérské výroby bez výrobního čísla, pak bylo porušeno ustanovení § 220 tr. ř., tedy obžalovací zásada, neboť byl uznán vinným pro skutek, pro který nebyl obžalován.

Z uvedených důvodů proto obviněný A. T. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 6 To 407/2011, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný V. V. v rámci podaného dovolání (č. l. 4058 – 4060) uplatnil (bez odkazu na konkrétní ustanovení, ale v dostatečném popisu) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že odvolání proti rozsudku prvního stupně bylo odvolacím soudem jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto, i když předcházející řízení před Okresním soudem v Karviné bylo zatíženo vadami, které naplňují dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g), tedy že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítl, že nalézací soud dospěl pod bodem 3) výroku o vině k závěru o vině, aniž by přihlédl komplexně ke všem jeho námitkám, přičemž neuvedl důvody, pro které k jednotlivým námitkám nepřihlédl. Nebyla naplněna skutková podstata trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., neboť po celou dobu jednání, které je mu kladeno za vinu, na sobě neměl žádnou policejní uniformu, ani na jeho civilním oděvu nebyly žádné části, které by mohly vzbudit dojem, že se jedná o policejní uniformu, a tedy se daného trestného činu nemohl dopustit. K naplnění znaků trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. je nutné jednak způsobení vážné újmy na takto vymezených cizích nemajetkových právech a jednak jednání, které má povahu podvodného jednání, tj. uvedení někoho v omyl nebo využití něčího omylu. Avšak samotné odůvodnění okresního soudu neobsahuje žádnou odpověď na otázku, jaké právo ani jakým způsobem mělo být porušeno, ani jaká škoda měla být tímto jednáním způsobena. Ve vztahu k trestnému činu porušování domovní svobody dle § 238 odst. 1, odst. 3 tr. zák. obviněný namítl, že ve skutkové větě není označeno a popsáno žádné jeho jednání, a ani v provedeném dokazování není patrná žádná skutečnost, která by umožnila závěr, že se daného trestného činu dopustil. Na pozemku M. M. byl před příjezdem ostatních spoluobviněných s jeho souhlasem, poté již nikoli, neboť se na naložení cigaret nikterak nepodílel. Po celou dobu seděl v dodávce a tato se rovněž nenacházela na předmětném pozemku. Zvolená právní kvalifikace je tak v rozporu se skutkovými zjištěními, které učinily soudy obou stupňů, a ze kterých vycházely při svém rozhodnutí o vině, resp. o zamítnutí odvolání. Taktéž nesouhlasí s tím, že je mu za vinu kladeno jednání posouzené jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Namítl, že nebyl nikterak seznámen s úmyslem ostatních, a jejich úmysl nebyl schopen dovodit ani z jejich jednání, které skutku předcházelo. Neúčastnil se žádného jednání, při kterém by došlo k dohodě ohledně způsobu provedení, a rozhodně se nikterak nepodílel na násilném jednání vůči poškozenému. Je také přesvědčen, že trest, který mu byl uložen, je nepřiměřeně přísný vzhledem k jeho podílu na protiprávním jednání ostatních obviněných.

Na podkladě výše uvedených námitek navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu jím podaného dovolání rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, č. j. 6 To 407/2011-3665, zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněných se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky všech obviněných, uvedl, že byť obvinění deklarují dovolací důvod specifikovaný v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky jimi podaná dovolání z podstatné části obsahují námitky skutkové povahy, tj. směřují do správnosti a úplnosti skutkových zjištění, rozsahu dokazování a zejména do způsobu hodnocení provedených důkazů. Totožné argumenty uplatnili obvinění již v předchozích fázích trestního řízení, přičemž soudy obou stupňů se jimi zabývaly a jak je zřejmé z odůvodnění rozsudku, resp. usnesení, pečlivě se s nimi vypořádaly. Skutková zjištění soudů tak mají nepochybně oporu v provedeném dokazování, nejedná se o situaci, kdy mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, příp. mezi skutkovými zjištěními a právními závěry existuje extrémní nesoulad. Veškeré skutkové okolnosti činu, jež vystihují zákonné znaky stíhaných trestných činů, včetně forem trestné součinnosti či účastenství, vyplývají z popisu skutku, příp. jsou dostatečným způsobem rozvedeny v odůvodnění soudních rozhodnutí. Obvinění se de facto domáhají jiného hodnocení opatřených důkazů, navozují vlastní verzi skutkového děje, mimo jiné popírají předchozí domluvu všech obviněných, jež měla pokrývat celý průběh skutkového stavu s tím, že u hlavních pachatelů šlo o exces, a na tomto podkladě se domáhají odlišného právního hodnocení skutků. Pokud se týká otázky totožnosti skutku ve smyslu § 220 odst. 1 tr. ř., je třeba zdůraznit, že se jedná o procesní námitku, kterou nelze uplatnit v rámci zvoleného dovolacího důvodu.

Vzhledem k tomu, že veškeré námitky obviněných shledal státní zástupce nepodstatnými, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 6 To 407/2011, jsou přípustná z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřují proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest. Obvinění jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnými M. G., M. L., A. T. a V. V. uplatněné námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který uplatnili obvinění A. T. a V. V., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněných je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Ostravě odvolání obviněných projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.

Obvinění však podle obsahu dovolání shodně uplatnili tento dovolací důvod v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy konkrétně odkázali na dovolací důvod uvedený pod písm. g).

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který shodně uplatnili všichni obžalovaní, je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzované věci však část uplatněných dovolacích námitek obviněných směřuje právě do oblasti skutkových zjištění.

Obviněný M. G. v rámci námitek vztahujících se ke skutku pod bodem 2) výroku o vině soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (výpovědi spoluobviněných, zejména pak spoluobviněné L. B.; spadá sem i námitka stran způsobu, jakým soud tyto výpovědi hodnotil), a vadná skutková zjištění (především námitky vztahující se k objasnění skutečnosti, zda zde existovala předchozí dohoda mezi spoluobviněnými stran užití násilí, resp. zbraně a otázky povědomosti, že tuto měl u sebe spoluobviněný M. B., námitka neexistence ztotožněné osoby poškozeného), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, především pak, že nebyl proveden jediný důkaz, který by svědčil o tom, že zde existovala předchozí dohoda o tom, že by měl spoluobviněný M. B. použít vůči prodejci zbraň či nějaké násilí) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný zdůraznil ve vztahu ke skutku pod bodem 2/ výroku o vině, že spoluobvinění L. B., M. B. a N. O. měli pod záminkou koupě cigaret od polského prodejce lstí tyto získat a následně měl on a obvinění M. L. a R. B. těmto spoluobviněným - posádce dodávkového vozidla z místa bez zaplacení zboží ujet, přičemž nepadlo jediné slovo o tom, že by měli vůči prodejci užít násilí, resp. použít zbraně).

Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) výroku obviněný dále uplatnil námitku, že soudy nesprávně právně posoudily jeho jednání jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., přičemž mělo být jeho jednání posouzeno maximálně jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), c) tr. zák., neboť nebyl naplněn znak „užití násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci“, resp. nebyl zde úmysl užít vůči prodejci násilí, kdy jednání obviněného M. B. bylo jen jakýmsi excesem, který nemůže být ostatním obviněným kladen k tíži, kteroužto lze v podobě uplatněné obviněným s jistou mírou benevolence podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podstatě totožnou námitku uplatnil v rámci dovolání i obviněný M. L.

Trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Za to bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let.

Ze skutkové věty rozsudku pod bodem 2) výroku se podává, že obvinění jednali “společně po předchozí dohodě získat cigarety i za užití násilí nebo pohrůžky násilí“.

Trestný čin loupeže má dva objekty. Předmětem ochrany je jednak osobní svoboda a jednak majetek, jehož se pachatel chce zmocnit. Objektivní stránka záleží v použití násilí nebo pohrůžky násilí jakožto prostředků k překonání kladeného nebo očekávaného odporu napadené osoby. Násilím se rozumí použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu. Násilí musí být prostředkem nátlaku na vůli napadeného. Není podmínkou, aby napadený poškozený kladl odpor, např. když si je vědom fyzické převahy útočníka nebo útočníků a z obavy před dalším násilím odpor raději vůbec neprojevuje a plně se podrobuje vůli pachatele. Násilí zpravidla směřuje proti tomu, kdo má věc u sebe, lze je však spáchat i proti jiné osobě nebo věci, pokud je prostředkem nátlaku na vůli poškozeného (srov. R 1/1980). O loupež jde také tehdy, když se pachatel pokusil o krádež a k jejímu dokonání použil násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí. Úmysl pachatele (srov. § 4) se musí vztahovat jak k násilnému jednání, jímž chce pachatel překonat nebo znemožnit odpor oběti, pro který se jinak nemůže věci zmocnit, tak k tomu, aby se zmocnil cizí věci. Trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 je dokonán již užitím násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí proti někomu v úmyslu zmocnit se cizí věci, aniž by bylo třeba, aby tento úmysl byl uskutečněn (srovnej Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon – komentář – díl II., 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 1375 – 1377).

Při posuzování skutkového děje se zcela jistě nelze omezovat na pouhé slovní vyjádření jednotlivých znaků skutkové podstaty slovy zákona, nýbrž je nezbytné se zabývat i vnitřní kauzální strukturou tohoto deliktu. Jak bylo vyloženo výše, trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. se řadí k trestným činům, jež mají dva objekty – ochranu osobní svobody člověka a majetku. Současně se jedná o trestný čin tzv. předčasně dokonaný, neboť loupež je dokonána již užitím násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí proti někomu v úmyslu zmocnit se cizí věci.

Podle § 89 odst. 5 tr. zák. je trestný čin spáchán se zbraní, jestliže pachatel nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe; zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.

Užitím zbraně k útoku nebo k překonání nebo zamezení odporu je nejen užití zbraně k fyzickému násilí (např. vystřelení proti tělu poškozeného, bodnutí dýkou atd.), ale i její užití k působení na psychiku poškozeného, tj. k hrozbě (např. napřažení železnou tyčí, najíždění autem na poškozeného apod.). Trestný čin je spáchán se zbraní i tehdy, když pachatel přímo zbraně nepoužil ke spáchání trestného činu, ale měl ji za tím účelem u sebe, aby ji podle potřeby použil k útoku, k překonání či zamezení odporu. Spolupachatel odpovídá za to, že trestný čin byl spáchán se zbraní i tehdy, když zbraň sám nepoužil ani ji k tomu účelu neměl u sebe, ale když s jeho vědomím jiný spolupachatel užil zbraň k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo ji za tím účelem měl u sebe.

Obvinění M. G. i M. L. tuto námitku uplatnili již v rámci řádného opravného prostředku a odvolací soud se jí dostatečným způsobem zabýval. V rámci odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že „pokud jde o použití pohrůžky zbraní, nelze toto považovat za exces jen ze strany obž. M. B., neboť z provedeného dokazování vyplývá, že všichni obžalovaní byli rozhodnuti, a to i případně za použití násilí (proto byl do akce přibrán M. B.), zmocnit se cigaret od občana P. Podle názoru krajského soudu má závěr okresního soudu oporu v provedených důkazech a byl proto shledán správným a zákonným“ (str. 11 napadeného usnesení). Poukázal zejména na výpověď obviněné L. B., která ve své výpovědi popsala vzájemnou součinnost všech obviněných, kdy, pokud jde o samotnou událost ze dne 21. 10. 2009, uvedla, že obviněný M. B. měl napřed vytáhnout z oděvu nůž a až následně zbraň, kterou měl prodejce ohrožovat, což bylo potvrzeno i výpovědí obviněné N. O., a dále odkázal na obsah výpovědí rozvedených na str. 19 až 28 rozsudku a zmiňované záznamy telekomunikačního provozu mezi jednotlivými obviněnými (str. 44 až 47 rozsudku).

Z protokolů o telekomunikačním provozu mezi jednotlivými obviněnými lze zcela bezpečně dovodit plánování celé akce. Ze záznamu na č. l. 1562 spisu se pak podává, že obvinění M. G. a M. L. v rámci plánování akce taktéž hovořili o možnosti, že prodejci by mohli mít zbraně, přičemž na to reagoval obviněný M. L. tím, že uvedl, „tak při nejhorším by jsme to museli udělat, že vyletíme v kuklách, abychom se nemuseli s nikým dělit, to za to stojí“, a dále „v kuklách všichni a já na něho namířím“. Bagatelizovat užití maskovacích kukel či zbraní, kdy obvinění při konfrontaci z obsahem přepisů telekomunikačních hovorů uvedli, že toto nebylo míněno vážně a že se jednalo jen o vtip, není namístě, zejména pak za situace, kdy dle skutkových zjištění obviněný M. B. zbraň použil. Obvinění byli srozuměni s tím, resp. počítali i s možností, že k dokonání akce bude v krajním případě užito násilí, kdy s tímto vědomím najali do akce obviněného M. B.

Nejvyšší soud se tak ztotožňuje se skutkovými závěry nalézacího, potažmo odvolacího soudu. Vzhledem k okamžiku použití násilí, když je použití střelné zbraně či nože zcela jistě správné považovat za formu násilí, je zřejmé, že uvedené násilí bylo užito právě v úmyslu zmocnit se cizí věci (cigaret naložených ve vozidle obviněných), a že obvinění tímto okamžikem naplnili zákonné znaky trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a nikoliv zákonné znaky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud proto námitku obviněných M. G. a M. L. shledal neopodstatněnou.

Obviněný M. G. dále ve vztahu ke skutku pod bodem 2) výroku namítl, že nebyla dodržena zásada obžalovací, kdy trestní stíhání bylo zahájeno dne 9. 2. 2010 na základě usnesení Policie ČR, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Ostrava, č. j. UOOZ-67/TČ-2009-200437, pro trestný čin loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zák. spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 1 tr. zák. ve stádiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák. Po ukončení vyšetřování okresní státní zástupce podal u Okresního soudu v Karviné obžalobu, kde byl pod bodem 2) stíhán v podstatě za stejný skutek, uvedený v usnesení o zahájení trestního stíhání, nicméně okresní soud pak oproti obžalobě rozdělil skutek v odsuzujícím rozsudku do tří odstavců, kdy skutek popsaný ve třetím odstavci nemá oporu v podané obžalobě a rovněž pak není ani obsahem usnesení o zahájení trestního stíhání vůči jeho osobě. Uvedl, že v hlavním líčení je soud limitován podanou obžalobou a popisem skutku, a rozhodne-li tedy o skutku, pro který nebyl obžalovaný obžalobou stíhán, dojde k porušení zákona.

K této námitce je třeba uvést, že se nejedná o námitku hmotně právního charakteru, nýbrž o námitku procesní, neboť předmětný institut je upraven v § 220 tr. ř. a takovouto námitku nelze v rámci dovolání úspěšně uplatnit nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným jiným ze zákonem taxativně stanovených důvodů dovolání (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. 3 Tdo 723/2011). Nicméně jako obiter dictum považuje dovolací soud za nezbytné uvést, že podle ustálené judikatury je třeba rozlišovat pojmy „skutek“ a „popis skutku“. Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 179/2010). Totožnost skutku v trestním řízení je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku. Totožnost skutku neznamená, že mezi skutkem uvedeným ve sdělení (dříve i vznesení) obvinění a skutkem popsaným v žalobním návrhu obžaloby musí být plná shoda. Totožnost skutku je dána při zachování totožnosti jednání a následku, ale i v případě zachování jen totožnosti jednání nebo jen totožnosti následku. Totožnost skutku je zachována jak v případě, kdy některé ze skutečností pojatých původně do souhrnu skutečností charakterizujících jednání nebo následek odpadnou, tak i tehdy, když k takovému souhrnu skutečností přistoupí skutečnosti další, tvořící s původními jedno jednání, popř. následek [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. (Rc) Tzn 12/94]. Dále je třeba zdůraznit, že z ustanovení § 220 odst. 3 tr. ř. a § 220 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že vázanost soudu obžalobou se týká pouze toho, o jakém skutku soud rozhoduje. Popisem skutku ve smyslu slovního vyjádření ani právní kvalifikací skutku v obžalobě soud není vázán (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. 7 Tz 179/99). Proto je namístě uvést, že totožnost skutku zůstala v projednávané trestní věci zachována, když proti obviněnému bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zák. spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 1 tr. zák. ve stádiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák. (č. l. 2 až 16), následně byla podána obžaloba pro trestný čin loupeže ve stádiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák. k § 234 odst. 1 tr. zák. s tím, že z nezjištěné příčiny k převzetí cigaret a jejich dovozu do České republiky nedošlo (č. l. 2868 až 2896), kdy tato doposud nezjištěná příčina byla v průběhu dokazování objasněna a popis skutku tak byl o tento doposud nejasný bod doplněn, a následně byl skutek ve své celistvosti posouzen jako dokonaný trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák.

Ve vztahu ke skutku pod bodem 3) výroku obviněný M. G. vznesl námitku nesprávného právního posouzení jeho jednání jako organizátorství k trestnému činu loupeže a na to navazujících trestných činů, kteroužto lze stejně jako námitku předchozí v obecné rovině pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, nicméně obviněný tuto vznesl způsobem neregulérním, kdy námitka jím uplatněná je v tomto případě námitkou založenou na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů, resp. vlastní verzi skutkového stavu věci, a tedy čistou spekulací (kdy obviněný uvedl, že domluvil obchod se svědkem M. M. s tím, že úmyslem bylo svědka M. M. podvést, resp. okrást, a to prostřednictvím nastrčeného kupce, o čemž věděl M. L. a R. B., kdy se pak nezávisle na jeho vůli do celé věci vložily i další osoby, se kterými však nevešel blíže ve styk a rovněž také s nimi nic neplánoval a neorganizoval, nevěděl a ani nepředpokládal, jaký záměr a jaká dohoda byla mezi spoluobviněnými R. B., M. L., A. T. a V. V., neboť osobně v převážné míře jednal toliko se svědkem M. M. a spoluobviněným V. V., kdy veškeré domluvy se spoluobviněným V. směřovaly k neoprávněnému získání cigaret od svědka M. M., a to formou krádeže). Obviněný nevznáší ve vztahu ke skutku pod bodem 3) výroku žádné konkrétní hmotně právní námitky, ze kterých by měla vyplývat existence možného rozporu mezi skutkem zjištěným soudy nižších stupňů a jeho právním posouzením. Taková námitka pro svou neurčitost vyvolává nepřezkoumatelnost. Je evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání ve vztahu ke skutku pod bodem 3) výroku formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem prvního (a potažmo i druhého) stupně, žádnou konkrétní hmotně právní námitku neuplatnil a ve skutečnosti uplatnil pouze námitky skutkové, jejichž prostřednictvím předložil svou vlastní verzi skutkového stavu věci založenou na podkladě odlišného hodnocení důkazů, než jak bylo učiněno soudy činnými ve věci.

Na základě výše uvedeného shledal Nejvyšší soud námitky obviněného M. G. jako zjevně neopodstatněné.

Obviněný M. L. v rámci dovolání namítl, že popis skutku pod bodem 2) výroku neodpovídá trestnému činu loupeže spáchaného ve formě spolupachatelství. Prvá část jednání (první odstavec skutku pod bodem 2) nenaplňuje znaky trestného činu a v žádném případě již ne trestného činu dokonaného, neboť nelze kvalifikovaně předjímat, jak by se událost vyvíjela a nelze z uvedeného dovozovat naplnění znaků dokonaného trestného činu loupeže. Ani třetí odstavec v popisu daného skutku nenasvědčuje naplnění znaků trestného činu loupeže, ba právě naopak svědčí o pokusu nedokonaného trestného činu podvodu v souvislosti se záměrem nezaplacení nekolkovaných cigaret. Ve skutku popisované násilí není násilím, které by směřovalo ke zmocnění se zboží, ale toliko k uchránění zboží již zjevně nabytého v úmyslu prodejce podvést jeho nezaplacením. Je tedy naopak jednoznačné, že jednání směřovalo zásadně k dokonání trestného činu podvodu, který se však v důsledku jednání prodejce (potencionálního poškozeného) nezdařil, neboť prodejce nedopustil to, aby zboží zůstalo nezaplaceno a na místě nastalé násilí, příp. pohrůžka násilím spočívající v užití střelné zbraně byla toliko důsledkem jednání prodejce, a tedy pouhým excesem jednoho z obviněných.

Těmto námitkám nelze přisvědčit. Ve vztahu k námitce užití násilí Nejvyšší soud odkazuje na výše rozvedenou námitku obviněného M. G. týkající se užití střelné zbraně. Namítá-li pak obviněný M. L., že násilí bylo užito jen proto, aby bylo zabráněno prodávajícímu v opětovném získání odcizených cigaret, tedy že jeho jednání směřovalo k dokonání trestného činu podvodu, který se však v důsledku jednání prodejce nezdařil, je třeba uvést následující.

Trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 je dokonán již užitím násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí proti někomu v úmyslu zmocnit se cizí věci, aniž by bylo třeba, aby tento úmysl byl uskutečněn (srovnej Šámal, P., Púry, F., Rizman, S., Trestní zákon – komentář – díl II., 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 1377). Pojem ,,zmocnit se cizí věci‘‘ je třeba vykládat tak, že k němu obecně dochází až v okamžiku, kdy je věc odejmuta z dispozice vlastníka věci (poškozeného). Naložení cigaret do dodávky obviněných samo o sobě ještě neznamenalo odejmutí věci z dispozice vlastníka, tedy prodejce, který se i nadále zdržoval v místě a čekal na zaplacení zboží. Fakt, že zde byl od počátku úmysl prodejci nezaplatit, je pro posouzení skutečnosti, zda byla věc odejmuta či nikoli, irelevantní. Jinými slovy se obvinění zboží v této fázi svého jednání ještě zcela nezmocnili, a teprve za účelem dokončení kroků směřujících ke zmocnění se zboží (odjetí s vozem, kde byly cigarety uloženy) použili násilí proti prodejci, aby mohli se zbožím ujet a zboží se tak definitivně zmocnit.

Ze skutkových zjištění soudů je zřejmé, že obvinění trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. dokonali, když po přeložení cigaret z prodejcova vozu do jejich vozidla užili násilí (namíření střelné zbraně na prodejce a slovní výhrůžky s tím spojené), aniž by se však cigaret zmocnili, kdy tyto byly v nastalém zmatku prodejcem opětovně přeloženy do jeho vozu, se kterým následně z místa činu odjel. Při takto zjištěném skutkovém stavu nepřicházelo v úvahu jiné posouzení skutku než jako trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Námitky obviněného týkající se nesprávného hmotně právního posouzení skutku proto nenaplňují uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Ve vztahu k jednání pod bodem 3) výroku přednesl obviněný M. L. celou řadu námitek, které se však svým obsahem v drtivé většině míjí s uplatněným dovolacím důvodem. Obviněný namítá nesprávné právní posouzení skutku pod bodem 3) výroku jako organizátorství (§ 10 odst. 1 písm. a) tr. zák.) trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 3 tr. zák. a taktéž trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., s tím, že se jednalo toliko o organizátorství k trestnému činu podílnictví, kdy v této souvislosti namítá rozpornost kvalifikace jednání jako trestného činu loupeže a současně i trestného činu poškozování cizích práv, kdy mu jako organizátorovi nelze přičítat k tíži jednání hlavních pachatelů, kteří se na místě samém vůči poškozenému a jeho domu dopustili nezamýšleného násilí.

Obviněný se mýlí ve své úvaze, že je vyloučen jednočinný souběh trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a). odst. 2 tr. zák. Jelikož tyto trestné činy směřují proti různým objektům, není jejich souběh vyloučen a s ohledem na různou výši jejich zákonných trestních sazeb nepřichází v úvahu ani jejich faktická konzumpce (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 8 Tdo 482/2007). Stejně tak není vyloučen i souběh trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 3 tr. zák., jímž byl obviněný taktéž uznán vinným.

Obviněný se trestných činů pod bodem 2) rozsudku dopustil ve formě organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle tohoto ustanovení je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo úmyslně spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor). Podle odst. 2 § 10 tr. zák. se na trestní odpovědnost a trestnost účastníka užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného.

V ustanovení § 10 tr. zák. je vymezeno tzv. účastenství v užším smyslu, kterým jsou organizátorství, návod a pomoc (do účastenství v širším smyslu zahrnujeme navíc spolupachatelství ve smyslu § 9 odst. 2 tr. zák.). Trestná činnost účastníka bezprostředně přispívá k tomu, že došlo k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, i když účastník sám tyto znaky přímo nenaplňuje. Účastenství je úmyslnou formou účasti na trestném činu, která je namířena proti témuž konkrétnímu zájmu chráněnému trestním zákonem. Pokud jde o stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, blíží se účastenství stupni nebezpečnosti pachatelství nebo spolupachatelství, a proto jsou organizátorství, návod a pomoc prohlášeny za obecné formy trestného činu (§ 89 odst. 1 tr. zák.) a co do míry trestnosti jsou postaveny na roveň pachatelství, ač samy k provedení trestného činu nikdy nestačí. Účastenství je v trestním zákoně vybudováno na zásadě akcesority účastenství, což je v obecné rovině závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Organizátorství, návod a pomoc jsou trestné podle § 10 tr. zák. jenom tehdy, jestliže se hlavní pachatel o trestný čin alespoň pokusil. Zásada akcesority účastenství však neznamená, že organizátorství, návod nebo pomoc jsou vždy beztrestné, jestliže trestný čin nebyl dokonán nebo jestliže se pachatel o něj nepokusil (srov. R 58/1973, R 1/1973). Účastenství předpokládá úmysl směřující k účasti ve formě organizátorství, návodu nebo pomoci na konkrétním úmyslném trestném činu (čin musí být konkretizován individuálními rysy, nikoli jen znaky skutkové podstaty).

Organizátor je ten, kdo trestný čin zosnoval nebo řídil, pokud byl trestný čin dokonán nebo se pachatel o něj alespoň pokusil. Je účastníkem, který se na spáchání trestného činu ve skupinových věcech podílí rozhodujícím způsobem, aniž by se ho přímo účastnil jako spolupachatel. Za „zosnování“ trestného