3 Tdo 636/2017 — Nejvyšší soud

3 Tdo 636/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 7. 2017 Spisová značka:3 Tdo 636/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.636.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ne bis in idem Zastavení trestního stíhání Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. čl. 40 odst. 5 předpisu č. 2/1993Sb. § 240 odst. 1 tr. zákoníku čl. 4 odst. 1 předpisu č. 209/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 10. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 636/2017-24 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2017 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného I. G. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci ze dne 13. 2. 2017, sp. zn. 2 To 29/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 230/2016, takto: I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 2. 2017, sp. zn. 2 To 29/2017, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 12. 2016, sp. zn. 4 T 230/2016, zrušují. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 2651 odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Přerově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 12. 2016, sp. zn. 4 T 230/2016, bylo podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. s odkazem na § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. za použití § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného I. G. pro skutky spočívající v tom, že: jako fyzická osoba podnikající podle živnostenského zákona s místem podnikání P., Š., registrován pod DIČ ..., jako plátce daně z přidané hodnoty při využití daňových dokladů obsahujících nepravdivé údaje, které si obstaral blíže nezjištěným způsobem, u Finančního úřadu v Přerově podal - dne 24. 05. 2011 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období I. čtvrtletí roku 2011, v němž neoprávněně uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu ve výši 9.480 Kč, - dne 25. 07. 2011 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období II. čtvrtletí roku 2011, v němž neoprávněně uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu ve výši 30.300 Kč, - dne 25. 10. 2011 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období III. čtvrtletí roku 2011, v němž neoprávněně uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu ve výši 305.300 Kč, - dne 10. 02. 2012 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí roku 2011, v němž neoprávněně uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu ve výši 105.205 Kč, kdy tak učinil z důvodu dříve zaúčtovaných nákladů vynaložených za fakturované pomocné stavební práce v úhrnné hodnotě 2.806.935 Kč, které dle fiktivních faktur - č. 01/2011 ze dne 05. 02. 2011 znějící na částku 22.080 Kč, - č. 02/2011 ze dne 05. 04. 2011 znějící na částku 34.800 Kč, - č. 03/2011 ze dne 15. 04. 2011 znějící na částku 45.600 Kč, - č. 04/2011 ze dne 10. 05. 2011 znějící na částku 82.200 Kč, - č. 05/2011 ze dne 17. 06. 2011 znějící na částku 54.000 Kč, - č. 06/2011 ze dne 18. 07. 2011 znějící na částku 72.000 Kč, - č. 07/2011 ze dne 02. 08. 2011 znějící na částku 88.200 Kč, - č. 08/2011 ze dne 01. 08. 2011 znějící na částku 64.560 Kč, - č. 09/2011 ze dne 02. 08. 2011 znějící na částku 115.800 Kč, - č. 10/2011 ze dne 02. 09. 2011 znějící na částku 114.000 Kč, - č. 11/2011 ze dne 06. 09. 2011 znějící na částku 132.840 Kč, - č. 12/2011 ze dne 07. 10. 2011 znějící na částku 86.900 Kč, - č. 13/2011 ze dne 07. 10. 2011 znějící na částku 70.200 Kč, - č. 14/2011 ze dne 11. 10. 2011 znějící na částku 8.400 Kč, - č. 15/2011 ze dne 30. 07. 2011 znějící na částku 289.200 Kč, - č. 16/2011 ze dne 16. 08. 2011 znějící na částku 264.400 Kč (správně 260.400 Kč), - č. 17/2011 ze dne 31. 08. 2011 znějící na částku 295.200 Kč, - č. 18/2011 ze dne 25. 09. 2011 znějící na částku 282.000 Kč, - č. 19/2011 ze dne 10. 11. 2011 znějící na částku 43.200 Kč, - č. 20/2011 ze dne 10. 11. 2011 znějící na částku 69.410 Kč, - č. 21/2011 ze dne 14. 12. 2011 znějící na částku 354.100 Kč (správně 354.600 Kč), - č. 22/2011 ze dne 17. 12. 2011 znějící na částku 75.185 Kč, - č. 23/2011 ze dne 21. 11. 2011 znějící na částku 85.200 Kč, - č. 24/2011 ze dne 27. 11. 2011 znějící na částku 16.800 Kč, - č. 25/2011 ze dne 01. 12. 2011 znějící na částku 25.200 Kč, - č. 26/2011 ze dne 19. 12. 2011 znějící na částku 11.160 Kč, - č. 27/2011 ze dne 05. 12. 2011 znějící na částku 7.800 Kč, měly být uskutečněny R. P., IČO: ..., s místem podnikání U., registrovaným pod DIČ ..., a jmenovanému v hotovosti uhrazeny, přičemž takto od počátku jednal s vědomím, že předmětná zdanitelná plnění se deklarovaným způsobem vůbec neuskutečnila, čímž ke škodě státního rozpočtu České republiky zkrátil daňovou povinnost na úseku daně z přidané hodnoty v úhrnné výši 450.285 Kč, v němž je spatřován přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 trestního zákoníku, v platném znění, neboť tak stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Okresní soud v Přerově v odůvodnění svého rozhodnutí především odkázal na závěry usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 4 Afs 210/2014, které odkazovalo na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 27. 11. 2014 (Lucky Dev proti Švédsku). Soud prvního stupně zcela převzal argumentaci Nejvyššího správního soudu z odůvodnění předmětného rozhodnutí a tam uvedené postuláty a právní úvahy použil při posouzení předmětné trestní věci. Jak je zřejmé z obsahu trestního spisu, Finanční úřad v Přerově jako správce daně provedl vůči obviněnému I. G. jako daňovému subjektu dodatečně doměřovací řízení, jehož výsledkem bylo dne 24. 11. 2014 vydání dodatečných platebních výměrů na daň z přidané hodnoty podle jednotlivých čtvrtletí roku 2011, přičemž byly stanoveny dodatečné platební výměry č. 1786149/14/3107-50523-809536, kdy byl obviněný I. G. v pozici daňového subjektu postižen povinností uhradit penále z doměřené daně podle § 251 odst. 1 písm. a), b) zákon č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) ve výši 2.584 Kč, č. 1786157/14/3107-50523-809536, s následným penále ve výši 7.220 Kč, č. 1786164/14/3107-50523-809536, s následným penále ve výši 57.140 Kč a další platební výměr č. 1786165/14/3107-50523-809536, s následným penále ve výši 24.701 Kč. Obviněný tak byl v doměřovacím řízení sankcionován uložením daňového penále v úhrnné výši 91.645 Kč. Okresní soud v Přerově dále argumentoval, že uložení daňového penále obviněnému I. G. jako daňovému subjektu obnášelo ze strany správce daně trestní obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“), a řízení týkající se daňového penále tak mělo trestní povahu. Dospěl tak k závěru, že případné odsouzení v tomto trestním řízení pro přečin zkrácení daně (poplatku a podobné povinné platby) by bylo v rozporu se zásadou ne bis in idem, neboť obviněný byl pro tento čin s konečnou platností již potrestán rozhodnutím daňového úřadu. Proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 12. 2016, sp. zn. 4 T 230/2016, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově stížnost, ve které podrobně odůvodnil svoje stanovisko o nesprávnosti právního názoru Okresního soudu v Přerově, že se na předmětnou trestní věc vztahuje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 4 Ats 210/2014, a tam aplikované rozhodnutí ESLP ze dne 27. 11. 2014 (Lucky Dev proti Švédsku). Podle názoru státního zástupce bylo třeba v předmětné věci naproti tomu vycházet z dosud zastávaného stanoviska Nejvyššího soudu, obsaženého v jeho usnesení ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 749/2014, podle něhož penále uložené v daňovém řízení nelze považovat za trestní sankci, neboť jde o obligatorní postih, plynoucí přímo ze zákona a představující důsledek nesplnění povinnosti tvrzení, která stíhá daňový subjekt. Současně odkázal na rozhodnutí ESLP ze dne 15. 11. 2016 ve věci A a B proti Norsku, č. 24130/11 a č. 29758/11, které v podstatě připouští možnost vedení dvojího řízení o totožném z