3 Tdo 673/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 673/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 8. 2025 Spisová značka:3 Tdo 673/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.673.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Jiný pohlavní styk Dokonání trestného činu Dotčené předpisy:§ 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 673/2025-399 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný Š. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 2. 2025, č. j. 2 To 272/2024-314, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 67/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 3. 10. 2024, č. j. 3 T 67/2024-269, byl obviněný Š. B. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2024) a odsouzen za to k trestu odnětí svobody na 4 roky, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný byl dále zavázán k povinnosti zaplatit poškozené AAAAA (pseudonym; dále jen „poškozená“) na náhradě nemajetkové újmy v podobě duševních útrap 100 000 Kč. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněný zločinu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že dne 24. 7. 2023 v době od 17:40 hodin do 17:50 hodin, před XY v kupé jedoucího vlaku navázal s poškozenou AAAAA, r. XY, komunikaci o tom, že se mu líbí, začal se ptát, s kolika kluky už spala, jaké sexuální praktiky už dělala, a následně si přesedl naproti ní, proti její vůli jí při seznámení a podání ruky dal pusu na rty, uzamknul kupé, zatáhl závěsy, obkročmo si na ni klekl, proti její vůli jí vyhrnul tričko, sundal jí silou kraťasy a dal bokem kalhotky, a ačkoli mu poškozená několikrát opakovala, že to nechce, snažila se držet si oblečení a odstrkovala ho, začal jí sahat na tělo, dotýkal se jejího přirození, strčil jí prsty do vagíny, kam se jí po svém obnažení snažil proniknout penisem, což se mu díky její obraně odstrkováním a snožením nepodařilo, a pak ještě přitáhl její hlavu ke svému penisu, který se mu nepodařilo dát jí do úst, neboť tomu se bránila zakláněním hlavy. V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek. 3. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 27. 2. 2025, č. j 2 To 272/2024-314, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněný. Opřel je o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení, obsáhle zopakoval své námitky z podaného odvolání a závěry, k nimž dospěl odvolací soud ve svém zamítavém rozhodnutí. 5. Stran opomenutých důkazů nižším soudům vytkl nepřijatelné zdůvodnění nadbytečnosti psychiatrického znaleckého posudku. Soudy totiž samy posoudily odbornou otázku jeho ovlivnění alkoholem z toho, jak jednal a komunikoval v kupé. To však ovlivnění jeho psychiky nevylučuje, protože vnější projevy ovlivnění jsou individuální a je věcí odborného posouzení, jaký mají dopad na jednání ovlivněného. Dovolatelova alkoholemie činila 3 hodiny po činu, po které docházelo k odbourání alkoholu, hodnotu 1,30 ‰, takže v době činu mohla být zhruba o půl promile vyšší. 6. K zjevnému rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů namítl, že netvrdil, že poškozená by záměrně uváděla nepravdu, mohla však ve snaze odpovědět na pokládané (a s až návodností hraničící) dotazy „vyplnit“ mezery ve vzpomínkách svými úvahami. Poukázal též na nelogičnosti jejího líčení událostí, kdy je technicky těžko představitelné, aby v sedu obkročmo na jejích nohách a při zakleknutí jejích rukou jí svlékal kraťasy, roztahoval nohy a pokoušel se do ní vniknout. Okresnímu soudu také vyčetl, že jednak nezaujal žádné stanovisko k tomu, že poškozená měla již předtím pohlavní styk se 4 partnery, a jednak že u genetického odborného vyjádření neuvedl, jaké skutkové zjištění z něho učinil. Odvolací soud tyto námitky nevypořádal a pouhé jeho ztotožnění se s prvostupňovým rozsudkem bez vysvětlení, proč shledal odvolací námitky nedůvodnými, obviněnému upírá právo na řádné odůvodnění rozhodnutí o jeho opravném prostředku. 7. Obdobné dovodil obviněný i u právní argumentace odvolacího soudu k dokonání znásilnění. Ta je logickým nonsensem, neboť evokuje, že již prvostupňový soud odpověděl na všechny odvolací námitky, ačkoli teprve až ty jsou reakcí na závěry prvostupňového soudu. Nesprávné právní posouzení shledal dovolatel v tom, že svým jednáním nenaplnil znaky obdobného pohlavního styku, a to navíc dospělo jen do stadia pokusu, jehož trestnost zanikla dobrovolným upuštěním od jeho dokonání. Soudy nespecifikovaly, kterou část skutkového děje považují za obdobný pohlavní styk, a mělo-li by jím být zasunutí prstů do vagíny, pak šlo o jednání nepatrné intenzity, spíše jen časově krátký dotek vagíny rukou, který nelze považovat za pohlavní styk. Obviněný pak od dalšího jednání upustil, aniž by jej k tomu nutily nějaké vnější vlivy. Za ty nelze pokládat to, že se sám o své vůli rozhodl z vlaku vystoupit, neboť nic mu nebránilo v tom, aby se rozhodl v jednání pokračovat. Okresní soud uvedl, že ukončení jednání kvůli potřebě vystoupit z vlaku nezakládá zánik trestní odpovědnosti, nevysvětlil však, zda proto, že čin byl dokonán, anebo proto, že ukončení jednání nepokládal za dobrovolné. 8. Za sporné označil obviněný právní otázku, zda a nakolik mělo jeho počínání povahu násilného jednání překonávajícího vážně míněný odpor. Obviněný byl veden přesvědčením, že jde o aktivity oboustranně dobrovolné, žádného přímého násilí se nedopustil, poškozená nepoužila důraznější prostředky obrany a neutrpěla také žádné zranění. Jednání trvalo pouhé tři minuty, bylo chaotické, a i vzhledem ke způsobu jeho komunikace s poškozenou při odchodu z kupé si dovolatel nebyl vědom nějaké závažnosti svého jednání, což jistě souvisí s jeho duševním stavem. Dovolatel odmítl argumentaci odvolacího soudu, že dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 699/2021 není kladení fyzického odporu znakem skutkové podstaty znásilnění, neboť jde o zjednodušenou a nepřípadnou interpretaci tamního rozhodnutí, které se týkalo odporu ženy znásilněné na odlehlém místě bez možnosti dovolat se pomoci či se fyzicky ubránit. 9. Obviněný směřoval své námitky rovněž do druhu a výměry uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Jeho neoprávněnost spočívá v rozporu s ustanoveními § 39 tr. zákoníku o ukládání trestů, zejména vzhledem k nepřiměřené přísnosti neodpovídající konkrétní povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobním a rodinným poměrům obviněného. Vymezil, že neoprávněnost uloženého trestu spočívá ve způsobení zásahu do jeho rodinného života, neboť na obviněném, jeho výdělku, jeho péči o společnou domácnost a výchově nezletilých dětí je závislá manželka na mateřské dovolené a tři nezletilé děti ve věku 9, 8 a 3 roky. Soudy nižších stupňů se těmito dopady nezabývaly. Obviněný odkázal na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 631/23, ve kterém formuloval výkladové stanovisko k otázce posuzování dopadu trestu odnětí svobody ukládaného rodiči pečujícímu o nezletilé děti ve vztahu k nejlepšímu zájmu dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Konstatoval, že obecné soudy při ukládání tohoto druhu trestu musí k nejlepšímu zájmu dítěte přihlížet a přiznat mu náležitou váhu, což v dané věci odvolací soud (ani předtím soud okresní) neučinil. 10. Odvolací soud založil svoje rozhodnutí o trestu na zdůraznění skutečnosti, že označil obviněného jako pětkrát trestaného recidivistu, u kterého nepřipadá v úvahu uložení podmíněného trestu. Z trestního rejstříku obviněného lze přitom zjistit, že byl sice v minulosti pětkrát odsouzen pro drobnou majetkovou trestnou činnost, ale u prvních tří odsouzení nastaly ze zákona účinky zahlazení uložených trestů, čtvrté odsouzení bylo amnestováno. Naposledy byl odsouzen v roce 2011 a uložené tresty vykonal v roce 2012. Jelikož podle § 105 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku činí doba pro zahlazení odsouzení tři roky a obviněný vede řádný život již 12 let, nelze ani k posledním dvěma odsouzením přihlížet, natož označovat obviněného jako recidivistu, když se žádných násilných ani mravnostních deliktů nedopustil. 11. Závěrem svého mimořádn