3 Tdo 695/2024 — Nejvyšší soud

3 Tdo 695/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 9. 2024 Spisová značka:3 Tdo 695/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:3.TDO.695.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neposkytnutí pomoci Úmysl nepřímý Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1,2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 695/2024-393 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2024 o dovolání které podala obviněná I. B., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2024, č. j. 8 To 34/2024-361, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 16 T 5/2023, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2024, č. j. 8 To 34/2024-361, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 9. 1. 2024, č. j. 16 T 5/2023-289, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Plzeň-jih přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obviněná I. B. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) byla rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih pod č. j. 16 T 5/2023-289, uznána vinnou přečinem neposkytnutí pomoci podle §150 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění soudu dopustila tím, že dne 13. 10. 2021 v 17:19 hodin jako operátorka tísňové linky 155 Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje, se sídlem Klatovská třída 2960/200i, Plzeň nevyslala vůz zdravotnické záchranné služby k poškozenému M. V., ačkoliv přijala oznámení od V. K. o skutečnosti, že na ulici před domem ve XY leží muž bez známek života, přičemž si v průběhu telefonního hovoru v rozporu se správným postupem vyplývajícím z jejího pracovního zařazení nezjistila informace, které by jednoznačně svědčily pro závěr, že poškozený zemřel, a přesto rozhodla o nevyslání výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby na místo, když místo toho vyslala lékaře provádějícího prohlídku zemřelých, který se na místo dostavil za 1,5 hodiny, a v mezidobí se na místo dostavila jednotka HZS Slovany, která započala s okamžitou resuscitací do příjezdu Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje v 18:05 hodin, která pokračovala v oživování až do 18:19 hodin, kdy byla na místě přítomnou lékařkou konstatována smrt poškozeného M. V. 2. Obviněné byl podle § 150 ost. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Obviněné byl podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku zároveň uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práce operátorky a dispečerky tísňové linky zdravotnické záchranné služby a ve výkonu práce, ve které by se podílela na poskytování zdravotní péče občanům, na dobu 4 let. 3. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih podala obviněná odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2024, č. j. 8 To 34/2024-361, byl napadený rozsudek podle § 258 odst.1 písm. e), odst. 2 tr. ř., zrušen ve výroku o trestu zákazu činnosti a podle § 259 odst. 3 tr. ř. v tomto rozsahu znovu rozhodl tak že obviněné při nezměněných výrocích o vině a trestu odnětí svobody uložil podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práce operátorky a dispečerky tísňové linky zdravotnické záchranné služby na dobu 4 let. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněná podala prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Bc. Kláry Luhanové proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Plzni dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvody ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř., v platném znění a to konkrétně dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) a l) tr. ř. spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, rozhodnutí spočívá nanesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, bylo po materiální stránce rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech g) a h), a v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný (zde se jedná pouze o výrok ohledně odvolání do viny, který však materiálně z rozhodnutí vyplývá, z procesní opatrnosti však napadá obviněná i tuto vadu). 5. Obviněná napadá uvedená rozhodnutí, neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. V daném případě je jednoznačně rozhodnou skutečností, zda objekt trestného činu v době jeho spáchání existoval, tedy, zda v době telefonátu na tísňovou linku byl poškozený živý či nikoliv. Soudy v tomto ohledu zaujaly jednoznačné stanovisko, že poškozený živý byl. Soudy opomněly několik skutečností, které důkazy, na základě kterých soudy dovodily, že poškozený byl živ, vyvracejí. V prvé řadě ve znaleckém posudku MUDr. Ondřeje Fraňka je uvedeno, že „lze s prakticky úplnou jistotou vyloučit, že by v čase 17:52 tj. 33 minut po nálezu pacienta, přičemž po celou dobu nebyly zaznamenány žádné známky života a nebylo prováděno oživování, byl u pacienta přítomen na krkavici puls, byť slabý. Lze tedy konstatovat, že stav pacienta byl v uvedenou dobu zdravotníkem HZS vyhodnocen chybně…“ K uvedenému byl MUDr. Hladík, lékař z odvětví soudního lékařství, požádán o doplnění znaleckého posudku k vypořádání se se shora uvedeným názorem MUDr. Fraňka. MUDr. Hladík sice názor MUDr. Fraňka vyloučil, nicméně uvedl, že tak činí z důvodu, že kdyby tam byly jasné známky smrti, když přijela ZS, samozřejmě by neresuscitovali. Znalec naopak uvedl, že posmrtné skvrny jsou jasnou známkou smrti nastupující při poloze na zádech v šíjové krajině, ty dle znalce přítomny nebyly. Uvedený závěr je však v rozporu s dalším důkazem, a to zprávou Z., která uvádí, že na zádech jsou počínající posmrtné skvrny. Což Z., potvrdila i ve své výpovědi před odvolacím soudem, dále uvedla, že přístroje (monitor ZZS ani AED HZS) nezjistily žádnou životní aktivitu. 6. Podle obviněné pak nebyly řešeny další zásadní odborné otázky. Hmatání pulsu je podle obviněné značně nespolehlivým důkazem o tom, zda je pacient živý či nikoliv. Pro právní posouzení je rozhodné, že o smrti poškozeného v době tísňového hovoru nelze učinit jednoznačný závěr. Obhajoba navrhovala, aby byl k stanovení přesné doby smrti vypracován samostatný znalecký posudek, který by dobu smrti jednoznačné určil, soudy jej však považovaly za nadbytečný. Za dané skutkové situace však odvolací soud neměl jak s jistotou učinit závěr, že poškozený byl v době 17:19 živý. 7. Obviněná namítá rovněž, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V daném případě je nutné zaměřit se na znaky skutkové podstaty přečinu neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněná namítá, že v daném případě nebyl naplněn především objekt trestného činu, kterým je život a zdraví lidí a subjektivní stránka trestného činu, která vyžaduje zavinění úmyslné. Úmysl pachatele pak musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky skutkové podstaty, tedy pachatel musí vědět, že se jedná o osobu, která je v nebezpečí smrti anebo musí být alespoň s takovou skutečností srozuměn. Východiskem pro naplnění shora citovaného dovolacího důvodu je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí. Soudy se podle obviněné měly zabývat prokázáním jeho existence v okamžiku, kdy se měl pachatel činu dopustit, tedy v době telefonátu oznamovatele na tísňovou linku. Soudy však na prokazování uvedené skutečnosti rezignovaly a vzaly za jasné, že poškozený nebyl v době telefonátu mrtev. Zásadní výklad pak zejména odvolací soud vázal k povinnostem obviněné ohledně správného postupu v dané situaci „de lege artis“, respektive zde v souladu s odborným postupem. Z hlediska subjektivní stránky pachatel musí vědět, že se jedná o osobu, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poru