3 Tdo 772/2015 — Nejvyšší soud

3 Tdo 772/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 7. 2015 Spisová značka:3 Tdo 772/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.772.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5 tr. ř. § 2 odst. 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 11. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 772/2015-83 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2015 o dovoláních, která podali obviněný P. H., a obviněná B. H., roz. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 13 To 35/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 3 T 63/2014, takto: I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 13 To 35/2015, a rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 3 T 63/2014, zrušují. II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Nymburce přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. IV. Podle § 265l odst. 4 trestního řádu se obviněný P. H. nebere do vazby. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 3 T 63/2014, byli obvinění P. H. a B. H. uznáni vinnými ze spáchání zločinu podvodu podle § 23 k § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku ve spolupachatelství na skutkovém základě, že „na základě žádosti o příspěvek na péči, podané na Městském úřadě N., se sídlem N. P., dne 8. 2. 2010 a žádosti o invalidní důchod, podané dne 2. 2. 2010 na Okresní správě sociálního zabezpečení N., se sídlem U., neoprávněně čerpali v N., za účelem získání majetkového prospěchu, v době od měsíce února roku 2010 do září roku 2012 příspěvek na péči a v době od měsíce února roku 2010 do měsíce listopadu roku 2012 invalidní důchod poté, co záměrně a vědomě při sociálním šetření pracovnice Městského úřadu N. a při lékařských vyšetřeních, prováděných pro účely přiznání příspěvků, předstírali a agravovali u P. H. vážnou duševní poruchu, pro kterou byla u jmenovaného posudkovou lékařkou OSSZ N., MUDr. H. K. stanovena, na základě posudku o invaliditě ze dne 2. 3. 2010, pod č. j. LPS/2010/352-NB-CSSZ, na základě podkladů, dodaných Městským úřadem N., invalidita třetího stupně, kdy u P. H. byla diagnostikována oligofrenie v pásmu imbecility, IQ 48 při disharmonickém vývoji osobnosti, s tím, že dle rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 5. 2010, činil plný invalidní důchod pro P. H. měsíční částku ve výši 8.498,- Kč, s přiznáním uvedeného důchodu zpětně od 26. 10. 2008 a dále byl jmenovanému vyměřen Městským úřadem N. na základě rozhodnutí ze dne 10. 5. 2010 pod č. j. 4390/2010/NYM příspěvek na péči ve výši 8.000,- Kč měsíčně, od února roku 2010, jelikož byl považován za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III - těžká závislost, kdy příspěvek na péči pobírala B. H., a to z důvodu, že byla na základě výsledku řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům P. H. ustanovena Okresním soudem Nymburk, pod č. j. 13 P 70/2010, dne 18. 6. 2010, s nabytím právní moci dne 10. 7. 2010, jako opatrovnice P. H., kdy agenda a kompetence ohledně vyplácení příspěvku na péči přešly od 1. 1. 2012 na Úřad práce, přičemž oba obžalovaní pobírali dané dávky přesto, že si byli vědomi, že těžkou mentální retardaci a neschopnost postarat se sám o sebe P. H. agravuje a částečně předstírá a nesplňuje podmínky pro vyplácení výše uvedených dávek, kdy na základě výše uvedeného úmyslného uvádění v omyl příslušných úřadů ve věci týkající se duševního stavu a závislosti na druhé osobě B. H. a P. H. byly oběma neoprávněně vyplaceny za shora uvedené období dávky, a to příspěvek na péči pobočkou Úřadu práce Nymburk, IČO 00509582 ve výši 248.000,- Kč a invalidní důchod Českou správou sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5 ve výši 418.325,- Kč, kdy pouze v období od měsíce dubna roku 2011 do měsíce července roku 2011 a měsíce dubna roku 2012 do měsíce srpna roku 2012 byl z důvodu výkonu trestu odnětí svobody B. H. ustanoven, jako opatrovník P. H., tedy i jako příjemce příspěvku na péči, Š. D., přičemž svým jednáním tak shora uvedeným úmyslným jednáním způsobili poškozeným subjektům celkovou škodu ve výši 666.325,- Kč“. Za to byl P. H. podle § 209 odst. 4 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písmeno b) trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Obviněná B. H. za to byla podle § 209 odst. 4 trestního zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Oběma obviněným byla podle § 228 odst. 1 trestního řádu uložena povinnost uhradit Úřadu práce ČR, Krajská pobočka Příbram, Náměstí T. G. M. 145, Příbram 1, pobočka Nymburk škodu ve výši 248.000,- Kč, a České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5 škodu ve výši 418.325,- Kč. O odvolání obviněných proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 13 To 35/2015, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodná zamítl. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu a jeho prostřednictvím i rozhodnutí nalézacího soudu napadli oba obvinění dovoláními. Obviněný P. H. ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), k) a l) trestního řádu. Namítl nesprávnost a nelogičnost rozhodnutí obou soudů, včetně neúplnosti výroků a odůvodnění včetně vad řízení obou obecných soudů. K důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu uvedl, že se trestné činnosti, za kterou byl odsouzen, nedopustil, lékaře za účelem získání dávek neobelhával. Obviněný se dále velmi podrobně vyjádřil k jednotlivým znaleckým posudkům, listinám a svědeckým výpovědím, přičemž předestřel vlastní pohled na jejich hodnocení a namítl jejich deformaci ze strany soudů zakládající extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. S odvoláním na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2011, sp. zn. 11 Tdo 1560/2010, namítl, že ve výroku o vině neobsahuje skutková věta úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 trestního zákoníku, zejména místo, čas a způsob spáchání trestného činu. Ze skutkové věty výroku ani z odůvodnění se nepodává, které lékaře a kdy měl oklamat s cílem získat dávky. Poukázal na to, že rozhodnutí o přiznání dávek invalidního důchodu a příspěvku na péči nebyla odpovědnými orgány zrušena, a proto nelze dovozovat neoprávněné čerpání takových dávek. V tom spatřuje obviněný neúplnost skutkové věty ve výroku odsuzujícího rozsudku zakládající důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) trestního řádu. Předmětné řízení považuje obviněný za zcela zmatečné, protizákonné a neobjektivní. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. l) a g) ve spojení s písm. k) trestního řádu zrušil podle § 265k odst. 1 trestního řádu rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. 11. 2014, č. j. 3 T 63/2014-474, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, č. j. 13 To 35/2015-535, a zároveň všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující. Poté, aby podle § 265m odst. 1 trestního řádu sám rozhodl a zprostil jej všech obvinění, popřípadě přikázal podle § 265l odst. 1 trestního řádu věc Okresnímu soudu v Nymburce, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň navrhl, aby podle § 265o odst. 1 trestního řádu předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Obviněná B. H., zastoupená stejný obhájcem, rovněž uplatnila důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), k) a l) trestního řádu. K tomu uvedla, že nikoho neklamala, syna k ničemu nenaváděla, skutek se nestal a je pouhou smyšlenkou orgánu činného v trestním řízení převzatou soudem. Na výzvu lékařů pouze subjektivně popsala synův stav v minulosti, tedy odpověděla na jejich dotazy. Zdůraznila, že syn byl shledán invalidním třetího stupně a i po přehodnocení v roce 2013 zůstal pro léta 2008 až 2010 invalidou III. stupně. Teprve od roku 2010 je údajně pouze invalidou I. stupně. Proto podle ní postrádá logiku, aby