3 Tdo 772/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 772/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 9. 2025 Spisová značka:3 Tdo 772/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.772.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 148 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 11. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 09.01.2026IV.ÚS 81/26 Josef Baxa Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 772/2025- USNESENÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný L. T. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 4. 2025, č. j. 55 To 50/2025-556, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 T 89/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. T. odmítá. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. 12. 2024, č. j. 3 T 89/2023-448, uznal obviněného L. T. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: dne 17. 12. 2022 v 4:58 hodin, v Olomouci na ulici XY, ve směru jízdy od ulice náměstí XY k ulici XY, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. AUDI TT RZ: XY, kdy na úrovni XY při objíždění při pravém okraji vozovky stojících vozidel se plně nevěnoval řízení svého vozidla, když dostatečně nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci a vlivem své opožděné reakce došlo levou přední částí vozidla ke střetu s chodcem poškozeným O. N., narozeným XY, který přecházel vozovku mimo přechod pro chodce zleva doprava z pohledu řidiče od tanečního klubu XY k XY, při dopravní nehodě došlo ke zranění poškozeného N., který utrpěl lehké zranění v rozsahu – zlomenina spodiny očnice vpravo s výhřezem očnicového tuku a přímého okohybného svalu, přítomnost krve v boční vedlejší dutině nosní v horní čelisti, tržná rána pravého obočí délky 7 cm ošetřena sešitím, tržná rána dolního víčka vpravo délky 2 cm ošetřena sešitím, odlomení velkého hrbolu kosti pažní vpravo a zhmoždění pravého hlezenního kloubu, s dobou léčení a omezení v běžném způsobu života ode dne dopravní nehody do 17. 1. 2023 (tj. 32 dní), když svým shora popsaným jednáním porušil ustanovení § 4 písmene a) a § 5 odstavce 1 písmene b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 100 (jedno sto) denních sazeb v částce 250 (dvě stě padesát) Kč, tedy celkem 25 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky byl podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázán zaplatit na náhradě škody 47 186 Kč, poškozenému O. N. měl nahradit nemajetkovou újmu ve výši 17 028 Kč, přičemž poškozený O. N. byl se zbytkem svého nároku ve smyslu § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání. Odvolání obviněného směřovalo do všech výroků napadeného rozsudku. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 4. 2025, č. j. 55 To 50/2025-556, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. byl obviněný nově uznán vinným skutkem popsaným ve skutkové větě rozsudku, který byl kvalifikován jako přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku a nově byl odsouzen podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 100 (jedno sto) denních sazeb v částce 250 (dvě stě padesát) Kč, tedy celkem 25 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky byl podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázán zaplatit na náhradě škody 33 030 Kč, poškozenému O. N. měl nahradit nemajetkovou újmu v penězích ve formě bolestného částku 17 028 Kč. Poškozená Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky a poškozený O. N. byli se zbytkem svého nároku ve smyslu § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci a v návaznosti na něj i proti výše specifikovanému rozsudku Okresního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Z argumentace obviněného vyplynulo, že toto rozhodnutí napadl ve výroku o vině a trestu. Obviněný dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Dovolatel namítá pochybení soudů nižších stupňů, které bagatelizovaly a ospravedlňovaly alkoholismus, což mělo vyústit ve zjevný rozpor skutkových zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů. Rozhodnutí soudů nižších stupňů pak podle dovolatele spočívá v hrubě nesprávném právním posouzení skutku. V této souvislosti zejména napadá postup soudu druhého stupně, který podle jeho slov rezignoval na právní posouzení skutku, na povinnost řádně, spravedlivě a ve smyslu zásad in dubio pro reo a subsidiarity trestní represe přistupovat k trestnímu řízení, resp. právnímu hodnocení skutku. 6. Obviněný též zpochybňuje hodnocení skutkového stavu a jeho nesprávné posouzení ze strany odvolacího soudu. Konkrétně namítá nezákonné vyhodnocení otázky silného alkoholového ovlivnění poškozeného a jeho kamaráda J. D., přičemž tento důkazní prostředek hodnotil jako primární. Dále uvádí, že odvolací soud se dostatečně nezabýval otázkou porušení povinnosti poškozeným, příčinnou souvislostí, kontextem výpovědi svědka J. D. a mírou zavinění poškozeného. Nepochopení primární příčiny nehody znovu akcentuje ve vyjádření dovolatele k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání (dále jen vyjádření nebo replika k vyjádření státního zástupce), přičemž jednání dovolatele považuje za reakci na poškozeným vytvořenou situaci. 7. Stejně tak se odvolací soud nevypořádal s tvrzeními a návrhy obhajoby, zejména dovolatel poukazuje na pochybení soudu prvního stupně, který ignoroval judikaturu předkládanou obhajobou a až soud odvolací, podle názoru dovolatele však nedostatečně a povrchně, vypořádal judikaturu, čímž nahrazoval povinnosti soudu prvního stupně a tím připravil dovolatele o právo spravedlivého procesu, konkrétně měl tímto postupem připravit dovolatele o dvouinstančnost řízení. Ignorování závazné judikatury namítá dovolatel i ve vyjádření k vyjádření státního zástupce (dále jen „replika“). 8. Další námitka dovolatele směřuje do alkoholového opojení, v němž se nacházel poškozený a svědek J. D. v době činu. Obviněný má za to, že odvolací soud tento stav bagatelizuje, když zároveň vychází z výpovědi svědka jako hlavního důkazu a ze zaviněného jednání poškozeného viní právě obviněného. V tomto tvrzeném pochybení soudu spatřuje zjevně nesprávné právní hodnocení skutku. Dovolatel pak kritizuje závěry hodnocení důkazů, které vyvodil odvolací soud a namítá porušení práva na spravedlivý proces, princip materiální pravdy a zásadu volného hodnocení důkazů. Na bagatelizaci extrémní opilosti upozorňuje i v replice k vyjádření státního zástupce s tím, že právě tento stav poškozeného se promítnul v jeho neschopnosti vnímat a reagovat na nebezpečí. 9. Dovolatel nesouhlasí s odmítnutím jím navržených důkazů, konkrétně uvádí důkaz týkající se světelného signálu, který podle jeho názoru znalec Ing. Mandák, Ph.D., špatně vyhodnotil, stejně tak i revizní znalecký posudek, přičemž on navrhoval odborné vyjádření pana Bc. Machatého, které nebylo provedeno, přestože Bc. Machatý dochází k opačnému závěru. Nesouhlasí také s vyvozeným účelem použití světelného signálu jako znamení k přechodu chodce. Takovým postupem odvolací soud podle názoru dovolatele zasáhl jednak do práva na spravedlivý proces a také do práva na obhajobu. Dalším opomenutým důkazem je zamítnutý návrh obhajoby na posouzení ovlivnění vnímání poškozeného. V této souvislosti dovolatel odkazuje z důvodu textové úspory na svou argumentaci k principu omezené důvěry v dopravě ve svých dřívějších podáních. Obviněný nav