3 Tdo 784/2023 — Nejvyšší soud

3 Tdo 784/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 11. 2023 Spisová značka:3 Tdo 784/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.784.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Osobní prohlídka Příkaz k zatčení Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5 tr. ř. § 83b odst. 4 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 784/2023-3560 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. Ch., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Ruzyně, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2023, č. j. 3 To 108/2022-3406, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 126/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ch. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2022, č. j. 2 T 126/2021-3318, byl obviněný M. Ch. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečiny úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku (body 1. - 13., 15. - 20., 22. - 53., 55., 56., 58. - 67., 69. - 72.), podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (body 14., 21., 54., 57. 68., 73., 74.) a legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku (body I., II.), za což byl odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst.1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí, a to 1 ks notebooku Lenovo 2537, 3 ks mobilních telefonů, 1 ks tiskárny tovární značky Hewlett Packard DeskJet 3639, přesně specifikovaných ve výroku rozsudku, dále 40 ks SIM karet, 11 ks obalu na SIM karty od značky O2, 1 ks obalu na SIM kartu od značky Kaktus a 1 ks obalu na SIM katu od značky Oskarta. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit v rozsudku vyjmenovaným poškozeným škodu způsobenou trestným činem. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla část poškozených se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 2. 2023, č. j. 3 To 108/2022-3406. Podle § 258 odst. 1 písm. d), tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že (stručně řečeno) v období od 8. 11. 2019 do 10. 1. 2020 celkem v 74 případech v úmyslu získat majetkový prospěch nejprve v Praze, případně na dalších místech, použil odcizené nebo ztracené občanské průkazy nebo vytvořil osoby se smyšlenou identitou a následně založil bankovní účet s aplikací internetbanking spárované na jím určené telefonní číslo, na založené bankovní účty smyšlených osob nebo bez jejich vědomí zakládal on-line žádostí vzdálené identity další bankovní účty, a k těmto dokládal upravené scany občanského průkazu, dále použil ztracené nebo odcizené občanské průkazy nebo si pořídil fotokopie občanských průkazů sjednaných osob, kdy následně v těchto fotokopiích sám pozměnil osobní údaje, a to datum narození, koncovku rodného čísla, případně číslo dokladu, či samotné jméno a příjmení, kdy následně na blíže nezjištěných místech v době od 8. listopadu 2019 do 10. ledna 2020 prostřednictvím sítě internet na pozměněné údaje a pozměněné fotokopie svého občanského průkazu a občanských průkazů těchto osob a bez jejich vědomí žádal u různých společností o poskytnutí úvěrů, k tomu zakládal smyšlené emailové adresy, které uváděl v žádostech o úvěrové smlouvy nebo půjčky, a přes které komunikoval s nebankovními společnostmi a v případě schválení žádosti o úvěr a uzavření úvěrové smlouvy nebo půjčky si nechal vyplatit takto vyzískané peněžní prostředky na svůj bankovní účet nebo na bankovní účty založené na pravé i pozměněné identity sjednaných osob, kdy poté peněžní prostředky využíval pro svoji potřebu; tímto svým úmyslným jednáním, kdy při sjednávání dále konkretizovaných smluv uvedl smyšlené a nepravdivé údaje, a kdy neuhradil sjednané částky z úvěrových smluv, a peněžní prostředky takto získané použil pro vlastní potřebu, uvedl v omyl poškozené společnosti: Home Credit, a. s., Creamfinance Czech, s. r. o., Zaplo Finance, s. r. o., CreditKasa, s. r. o., FINDIGO CZ, s. r. o., COOL CREDIT, s. r. o., OPR-Finance, s. r. o., Finparade, s. r. o., Kontex Trade International, s. r. o., Credit Makers, s. r. o., CentroFinance, s. r. o., Český Triangl, a. s., ESSOX, s. r. o., VistaCredit, s. r. o., Cofidis, s. r. o., BNP Paribas Personal Finance, CreditPortal, a. s., SIM PŮJČKA, s. r. o., a Profi Money CZ, s. r. o. 3. Uvedené jednání odvolací soud kvalifikoval jako přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (body 1. - 13., 15. - 20., 22. - 53., 55., 56., 58. - 67., 69. - 72.) a přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (body 14., 21., 54., 57., 68., 73., 74.). Za popsané přečiny byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí, a to 1 ks notebooku Lenovo 2537, 3 ks mobilních telefonů, 1 ks tiskárny tovární značky Hewlett Packard DeskJet 3639, přesně specifikovaných ve výroku rozsudku, dále 40 ks SIM karet, 11 ks obalů na SIM karty od značky O2, 1 ks obalu na SIM kartu od značky Kaktus a 1 ks obalu na SIM kartu od značky Oskarta. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo nahradit v rozsudku vyjmenovaným poškozeným škodu způsobenou trestným činem. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla část poškozených se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Pavla Kuchynky dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), e), l) tr. ř., když namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, že bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona nebylo přípustné, dále že v předcházejícím řízení nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro vydání odsuzujícího rozhodnutí. Jak vyplývá ze slovního označení popsaných dovolacích důvodů, obviněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. uplatnil ve znění účinném od 1. 1. 2022, dovolací důvod podle písm. g), l) tr. ř. zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021, což s účinností od 1. 1. 2022 odpovídá dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. Z doplňující argumentace obviněného je nicméně jasné, že neuplatňuje prvně uvedený dovolací důvod, ale dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, a to v jeho druhé a třetí alternativě. 5. V doplňující argumentaci obviněný zejména namítl nepřípustnost důkazů zajištěných při jeho zadržení v Praze dne 10. 1. 2020 - občanských a řidičských průkazů, průkazů zdravotního pojištění, notebooku, mobilních telefonů, SIM karet a tiskárny. Podrobně popsal situaci svého zatčení na základě vydaného příkazu k zatčení, při němž policie posbírala veškeré jeho věci v apartmánu se nacházející, ačkoli nebyla oprávněna při realizaci zatčení prohledat tyto prostory a věci v apartmánu umístěné odejmout. Část věcí se nacházela v tašce, která byla ve skříni, další část věcí byla rozmístěna různě po apartmánu. V dané věci nebyla realizována a ani povolena domovní prohlídka, ačkoli fakticky ji policie provedla. Poukázal na výslech svědka M. M., policisty, který jeho zatčení dne 10. 1. 2020 realizoval. Ten výslovně uvedl, že dané věci se nacházely v pokoji, nikoli přímo u obviněného, a všechny jeho věci vzali proto, že provozovatel hotelu požadoval pokoj vyklidit. Takto zajištěné věci nemohou být použity jako důkazy v trestním řízení, přičemž v té souvislosti obviněný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 11 Tdo 1358/2019, a nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 3369/10. Zdůvodnění soudu prvního stupně s odkazem na výslechy svědků hodnotil jako zav