3 Tdo 848/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 848/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 10. 2025 Spisová značka:3 Tdo 848/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.848.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Dokazování Důvody dovolání Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 265b odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 848/2025-319 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Ruzyně, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 4. 2025, č. j. 4 To 126/2025-288, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 17/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále také jen „okresní soud“) ze dne 5. 9. 2024, č. j. 7 T 17/2024-258, byl obviněný P. N. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, v obou případech jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku, za jednání spočívající v tom, že dne 13. 7. 2023 v době od 02:00 do 02:42 hodin společně s dalším dosud nezjištěným pachatelem v úmyslu zmocnit se cizí věci nejprve zakryli povlaky z venkovního posezení jednotlivé kamery kamerového systému areálu XY, stojícího na parcele č. XY, k. ú. XY, XY č. p. XY, během toho se sami kryli reklamním bannerem, poté se jeden z nich pokusil vniknout do objektu uzamčenými posuvnými dveřmi, které se mu však nepodařilo vypáčit a na kterých zanechal pouze otlaky, a proto obviněný P. N. přešel ke vstupním dveřím do recepce, ty vypáčil přineseným páčidlem a tím zároveň poškodil je samotné i zárubeň, poté vešel do objektu rovnou za pult recepce, kde otevřel neuzamčenou skříňku, z níž odcizil necertifikovanou příruční kovovou pokladnu s uzamykáním na kód v hodnotě 3 000 Kč s uloženou finanční hotovostí nejméně 121 000 Kč, a dále ze zásuvky pultu, která rovněž nebyla uzamčena, odcizil finanční hotovost ve výši nejméně 4 000 Kč, čímž spolu s dosud nezjištěným pachatelem způsobil společnosti GOLF EXPLOITATION s.r.o., IČ: 25154010, se sídlem Ratajova 1113/8, Praha 4 - Kunratice, na odcizených věcech škodu nejméně 128 000 Kč a na poškozených věcech škodu ve výši 85 387 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 7. 2020, č. j. 19 T 168/2019-2279, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 44 To 401/2020, odsouzen pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 3 roky, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 5 roků. 2. Za to byl obviněný podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 2 roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu soud uložil povinnost zaplatit společnosti GOLF EXPLOITATION s.r.o. na náhradě škody částku 213 387 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byla poškozená společnost podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Následné odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku Krajský soud v Českých Budějovicích (dále také jen „krajský soud“) usnesením ze dne 15. 4. 2025, č. j. 4 To 126/2025-288, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Předmětné rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný P. N. dovoláním s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. V jeho odůvodnění namítl, že nižší soudy neprovedly ve věci řádné a úplné dokazování. Závěr o jeho vině vystavěly prakticky na jediném nepřímém důkazu a na vlastních nepodložených domněnkách. Oním jediným důkazem, který ho má spojovat s projednávanou trestnou činností, je stopa DNA zajištěná na reklamním banneru na místě činu. Dovolatel připouští, že podle ustálené judikatury není a priori vyloučeno, aby byl pachatel usvědčen jediným stěžejním, byť nepřímým důkazem. Zároveň ale zdůrazňuje, že navazující soudní praxe v podobných případech akcentuje nutnost věnovat mimořádnou péči jeho důkladnému prověření a provést všechny další v úvahu přicházející důkazy, které mohou jeho váhu oslabit či zpochybnit. V uvedené souvislosti připomněl, že soudu prvního stupně nabídl racionální vysvětlení, jak se jeho DNA patrně přenesla na místo činu. Několik dní předtím, než došlo ke krádeži, hrál v daném resortu golf a po hře zahodil své poškozené golfové rukavice do odpadkového koše. K přenosu jeho biologické stopy na reklamní banner pak nedošlo jeho vlastním přímým tělesným kontaktem, ale prostřednictvím těchto zahozených rukavic, které zjevně později použila jiná neznámá osoba. Tuto nastíněnou možnost však odvolací soud nepochopitelně odmítl jako absurdní a nepřijatelnou, přestože dovolatel pár dní před vloupáním na inkriminovaném hřišti skutečně golf hrál a z kamerového záznamu je i podle soudu patrné, že pachatel, který zanechal na banneru biologickou stopu, měl na rukou spíše golfové než pracovní rukavice. Na dobu spáchání činu má navíc dovolatel alibi, neboť v noci z 12. 7. na 13. 7. 2023 se pohyboval v prostoru jihovýchodní části Středočeského kraje, tj. na XY a XY, což potvrdil svědek K. B. Pokud soudy měly pochybnosti o věrohodnosti výpovědi jmenovaného, mohly ji ověřit dalšími důkazy, a to zejména výpovědí jeho přítelkyně Š. K. Odvolací soud nicméně příslušnému důkaznímu návrhu obhajoby nevyhověl s odůvodněním, že od této potenciální svědkyně nelze očekávat, že by byla schopna pregnantně vypovídat k události více než rok a půl staré. Posléze se pouze ztotožnil s argumentem soudu prvního stupně, že DNA obviněného se mohla na reklamní banner dostat pouze při činu a zkoumaný vzorek na něm zanechal právě on. Takové vysvětlení odmítnutí důkazního návrhu považuje dovolatel za opomenutí důkazu, který měl zcela zásadní význam pro vyřešení otázky jeho pachatelství, zvláště pokud další ve věci provedené důkazy verzi obžaloby spíše zeslabovaly. Na místě činu byly například odebrány pachové stopy, mezi nimiž žádná nevykázala shodu s jeho pachovou stopou. Na odcizeném trezoru rovněž žádnou stopu nezanechal a nebyl zjištěn ani jeho pohyb v blízkosti místa činu, potažmo soudy zmiňovaným automobilem BMW. Pokud se v rozhodný den pohyboval na jihovýchodním předměstí Prahy nebo v jihovýchodní části Středočeského kraje, je to vysvětlitelné tím, že má trvalé bydliště v obci XY, kde žijí i jeho rodiče. Jeho tchyně pak bydlí ve XY. V obou případech jde tudíž o místa, k nimž má vztah a kde se logicky vyskytuje vcelku běžně. Jeho soudy zmíněná spojitost s vozidlem BMW je „velmi vágní“, když bylo zjištěno pouze to, že je registrované na společnost, v níž už řadu let nepůsobí. 6. Dovolatel shrnul, že o jeho vině nadále přetrvávají důvodné pochybnosti. Rozsudek soudu prvního stupně i na něj navazující usnesení odvolacího soudu jsou podle jeho přesvědčení zatíženy vadou spočívající v tzv. extrémním nesouladu mezi obsahem provedených důkazů s z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Soudy po jeho výtce nectily ústavně zakotvený princip presumpce neviny a od něj odvozenou základní zásadu trestního řízení in dubio pro reo, podle níž v případě, kdy na základě provedeného dokazování lze dospět k několika stejně pravděpodobným skutkovým verzím, je nutné se přiklonit k té z nich, která je pro obviněného nejpříznivější. Celým procesem naopak prostupuje jejich snaha favorizovat verzi obžaloby, kterou z ne zcela přesvědčivých důvodů považují za věrohodnou. 7. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 4. 2025, č. j. 4 To 126/2025-288, a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 9. 2024, č. j. 7 T 17/2024-258, zrušil a poté buď podle § 265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, anebo ve věci sám rozhodl podle § 265m odst. 1 tr. ř. a obžaloby jej zprostil. 8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) úvodem svého vyjádření k dovolání podotkla, že obviněný v něm v zásadě opakuje stejné skutečnosti a námitky, které na svou obhajobu uplatnil v předcházejících fázích trestního řízení a s nimiž se dostatečně a věcně správně vypořádaly již soudy obou s