3 Tdo 894/2021 — Nejvyšší soud

3 Tdo 894/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 9. 2021 Spisová značka:3 Tdo 894/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.894.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku Peněžitý trest Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku § 234 odst. 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 1. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 894/2021-514 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2021 o dovolání, které podal obviněný L. O., nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 9 To 91/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 174/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného L. O. odmítá. Odůvodnění: I. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 12 T 174/2019, byl obviněný L. O. uznán vinným jednak přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jednak zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že po smrti své družky M. K., nar. XY, k jejíž smrti došlo dne 6. 8. 2018, v období od 9. 8. 2018 do 20. 1. 2019 v Brně, bez oprávnění vyvedl prostřednictvím nástrojů elektronického bankovnictví (elektronického platebního prostředku) z bankovních účtů zemřelé, č. XY a č. XY, vedených v České spořitelně, a. s., na své bankovní účty, č. XY a č. XY, vedené v České spořitelně, a. s., celkovou částku 632.244 Kč, přičemž k účtům své zesnulé družky neměl žádná dispoziční práva a tudíž ani legální přístupová hesla či jiné verifikační údaje, kdy k uvedenému jednání využil znalosti přístupového hesla zesnulé družky z minulosti a současně aktuálního držení jejího mobilního telefonu s jejím telefonním číslem XY, které bylo uvedeno v podkladech ČS, a. s., k účtům K. jako telefonní číslo určené pro příjem verifikačních SMS, kdy při znalosti přístupového hesla své zesnulé družky se neoprávněně přihlásil do webového rozhraní ČS, a. s. (elektronického platebního prostředku), s tím, že předstíral, že se jedná o bankovní převody oprávněného disponenta, zde následně provedl celkem 21 bankovních převodů, a to jak mezi účty zemřelé družky navzájem, tak z jejich účtů na své a každý z těchto převodů nadto potvrzoval číselným kódem, který ČS, a. s., zasílala formou verifikační SMS na výše uvedené telefonní číslo zesnulé družky obžalovaného, který shora uvedeným jednáním způsobil České spořitelně, a. s., IČ: 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha, škodu ve výši 632.244 Kč. Za to byl obviněný odsouzen podle § 67 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 200 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 3.000 Kč, tedy celkem 600.000 Kč (šest set tisíc korun českých). Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že peněžitý trest bude zaplacen v měsíčních splátkách do dvanácti měsíců od právní moci rozsudku, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas, výhoda splátek peněžitého trestu odpadá. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 12 T 174/2019, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 9 To 91/2021, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 9 To 91/2021, podal obviněný dovolání (č. l. 493–495), přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., s tím, že napadené usnesení a jemu předcházející rozsudek spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by byly splněny zákonné procesní podmínky. Obviněný se neztotožňuje se závěrem soudů, že Česká spořitelna, a. s., byla v projednávané věci poškozena, resp. jednáním obviněného jí žádná škoda nevznikla. Odvolací soud sice správně konstatoval, že Česká spořitelna, a. s., měla v případě neautorizované platební transakce povinnost tzv. restituce in integrum [§ 181 odst. 1 písm. a) zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku ve znění do 31. 3. 2019], pominul však, že podle ustanovení § 188 odst. 4 zákona č. 370/2017 Sb., neoznámí-li uživatel neautorizovanou nebo nesprávně provedenou platební transakci včas a namítne-li poskytovatel opožděné oznámení, soud nebo jiný příslušný orgán právo na nápravu neautorizované nebo nesprávně provedené platební transakce uživateli nepřizná. Pokud dědička po zemřelé K. B. K. musela nejpozději po vydání usnesení o nabytí dědictví dotazem u banky na stavy bankovních účtů zůstavitelky zjistit, že zůstatky zjištěné ke dni úmrtí zůstavitelky se na nich (již) nenacházejí a že tedy po smrti zůstavitelky muselo dojít k neautorizovaným platebním transakcím na těchto účtech, a současně pokud nejpozději do 13 měsíců od provedení neautorizovaných transakcí tyto transakce České spořitelně, a. s., jako neautorizované neoznámila (jak vyplynulo z e-mailového sdělení České spořitelny, a. s., ze dne 21. 1. 2021), že může tato banka v případném soudním řízení vůči dědičce K. B. K. účinně namítat opožděné oznámení neautorizovaných transakcí a nemá proto vůči této dědičce povinnost tzv. restituce in integrum, jak nesprávně dovodil odvolací soud, přičemž dědička K. B. K. se svého nároku na splnění „dluhu“ svou výší odpovídajícího stavu bankovních účtů zůstavitelky před neautorizovanými transakcemi vůči bance z jiného právního důvodu domáhat nemůže (§ 187 odst. 3 věta druhá zákona č. 370/2017 Sb.). Dědička tedy po dovolateli může požadovat toliko vydání bezdůvodného obohacení, k němuž na jeho straně došlo. Postoj České spořitelny, a. s., je přitom takový, že se za poškozenou nepovažuje a náhradu škody po jeho osobě nepožaduje, když osoba dědičky po zůstavitelce se vůči této bance žádné tzv. restituce in integrum a ani jiného nároku nedomáhala a nedomáhá. V jeho jednání tak absentuje jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu, a to způsobení škody. Dále obviněný namítá nepřiměřenost jemu uloženého peněžitého trestu. Odvolací soud se přitom vůbec nijak nevypořádal s námitkou, že z prvostupňového rozsudku není zjistitelné, proč nalézací soud obviněnému uložil peněžitý trest právě ve výši 600.000 Kč, tedy jak konkrétně určil tzv. denní sazbu 3.000 Kč zcela neodpovídající starobnímu důchodu obviněného ve výši zhruba 15.300 Kč měsíčně, ani proč zvolil počet denních sazeb 200, obzvlášť pokud ve svém předchozím (následně odvolacím soudem zrušeném) rozsudku uložil obviněnému při nezměněném skutkovém stavu za totéž jednání peněžitý trest (pouze) 180 denních sazeb, přestože jednání obviněného tehdy posoudil (oproti nynější právní kvalifikaci) jako závažnější trestný čin podvod podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku v souběhu s trestným činem neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku. Má za to, že odvolací soud mírou „paušálnosti“ vypořádání se (respektive spíš nevypořádání se) s jeho odvolacími námitkami, uplatněnými proti výroku o trestu, zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces zaručeného mu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 226/06). Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2021, č. j. 9 To 91/2021-474, a aby věc odvolacímu soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 25. 8. 2021, sp. zn. 1 NZO 718/2021. Státní zástupce uvedl, že dovolatel opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a kterou shrnul ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. S jeho námitkami se proto již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. S argumentací soudů se ztotožňuje a v podrobnostech na ni pro stručnost odkazuje. Ohledně námitky proti výroku o vině státní zástupce poukázal na to, že v obžalobě i v prvním rozsudku nalézacího soudu byla jako poškozená označena dědička po zůstavitel