3 Tdo 98/2021 — Nejvyšší soud

3 Tdo 98/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 2. 2021 Spisová značka:3 Tdo 98/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.98.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 6. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1550/21 III.ÚS 1779/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 98/2021-2911 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2021 o dovolání, které podali obvinění J. Š., nar. XY, bytem XY, J. U., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. 6 To 67/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 3/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněných odmítají. Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2019, sp. zn. 57 T 3/2017, ve kterém je podrobně popsán skutkový děj, na který tímto Nejvyšší soud odkazuje, byl obviněný J. Š. uznán vinným pod bodem ad 1. – 4. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku (ad 2.) ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Obviněný J. U. byl tímto rozsudkem uznán vinným pod bodem ad 1., 3. a 4. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněné E. U. Za uvedené jednání byl obviněný J. Š. odsouzen při nezměněném výroku o vině trestnými činy podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku a podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 24. 9. 2018, sp. zn. 2 T 143/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 11 To 339/2018, podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 24. 9. 2018, sp. zn. 2 T 143/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 11 To 339/2018, byl tímto rozsudkem zrušen a současně byla zrušena všechna další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok o trestu navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný J. U. při nezměněném výroku o vině trestnými činy těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 3 T 24/2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 10 To 525/2015, byl podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pět a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 3 T 24/2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 10 To 525/2015, byl tímto rozsudkem zrušen a současně byla zrušena všechna další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok o trestu navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 73 odst. 1, 3, trestního zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyřicet dva měsíců. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obviněným J. Š., J. U. a E. U. stanovena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému A. T. škodu ve výši 83.884 Kč se zákonným úrokem z prodlení od právní moci rozsudku. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obviněným J. Š. a J. U. stanovena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené J. L. nemajetkovou újmu ve výši 250.000 Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu byla poškozená J. L. s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená B. M. s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, obviněných J. Š. a J. U. a poškozené J. L. proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. 6 To 67/2019, jímž z podnětu odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, obviněných J. Š. a J. U. a poškozené J. L. napadený rozsudek podle § 258 odst. 2 trestního řádu částečně zrušil, a to z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. d), f) trestního řádu ve výrocích o trestech uložených všem obviněným a ve výrocích o náhradě škody a nemajetkové újmy, jež se týkaly poškozené J. L. Za podmínek podle § 259 odst. 3 písm. a), b) trestního řádu rozhodl tak, že obviněného J. Š. při nezměněném výroku o vině trestnými činy podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 24. 9. 2018, sp. zn. 2 T 143/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 11 To 339/2018, podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle § 43 odst. 2, věta druhá trestního zákoníku zrušil výrok o tretu z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 24. 9. 2018, sp. zn. 2 T 143/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 11 To 339/2018, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok o trestu navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2. odst. 5 trestního zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb o výši denní sazby 1.750 Kč, tj. 350.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody na devět měsíců. Obviněný J. U. byl podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2. odst. 5 trestního zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb o výši denní sazby 1.250 Kč, tj. 250.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obviněným J. Š., J. U. stanovena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené J. L. majetkovou škodu ve výši 2.390.000 Kč. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obviněným J. Š., J. U. stanovena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené J. L. nemajetkovou újmu ve výši 100.000 Kč. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli obvinění dovoláním. Obviněný J. Š. ve svém dovolání uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Namítl, že skutky byly nesprávně posouzeny, protože soudy nevzaly v úvahu pochybnosti ve vztahu k provedeným důkazům, důkazy navržené dovolatelem k jeho obhajobě nepřipustily, a porušily tak jeho právo na spravedlivý proces. K tomu odkázal na judikaturu Ústavního soudu. Dále namítl, že nalézací soud jednotlivé důkazy ve svém souhrnu nesprávně vyhodnotil, což vedlo i k nesprávné právní kvalifikaci jednání obviněného, u kterého absentoval podvodný úmysl za účelem obohacení sebe nebo další osoby. Skutková zjištění soudů označil za nedostatečná, neboť se nevypořádaly s rozpory ve výpovědích svědků, s předloženými listinami, které potvrzují jeho verzi skutkových zjištění a verzi ostatních obžalovaných. Obviněný navrhoval řadu svědků k podpoře svých tvrzení, soud prvního stupně však tyto svědky odmítl jako nadbytečné a odvolací soud mu nesprávně přisvědčil, přestože výpovědi slyšených