3 Tdo 999/2013 — Nejvyšší soud

3 Tdo 999/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 2. 2014 Spisová značka:3 Tdo 999/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.999.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Zavinění Dotčené předpisy:§ 140 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 3. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 999/2013-29 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. února 2014 o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněné R. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 96/2011 ze dne 15. 5. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 8/2011, takto: I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 96/2011 ze dne 15. 5. 2013 zrušuje. II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 9 T 8/2011 ze dne 16. 9. 2011 byla obviněná R. K. uznána vinnou zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin jí byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti roků a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Dále jí bylo uloženo ochranné psychiatrické léčení v ambulantní formě. Proti shora citovanému rozsudku podala R. K. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 8 To 96/2011 ze dne 7. 12. 2011 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušil a následně podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že za označený zvlášť závažný zločin uložil obviněné za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 40 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti let a pro jeho výkon ji zařadil do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala R. K. dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud usnesením sp. zn. 3 Tdo 367/2012 ze dne 25. 4. 2012 tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený (citovaný) rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil, podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále potom podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V důsledku uvedeného potom Vrchní soud v Praze o odvolání R. K. rozhodl znovu dalším rozsudkem sp. zn. 8 To 96/2011 ze dne 18. 7. 2012 a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. c) tr. ř. napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu sám rozhodl tak, že obviněnou R. K. podle § 226 písm. a) tr. ř. obžaloby zprostil. Proti tomuto (citovanému) rozsudku Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce dne 19. 9. 2012 dovolání v neprospěch obviněné R. K., a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. O takto podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud usnesením sp. zn. 3 Tdo 1353/2012 ze dne 23. 1. 2013 v rámci kterého napadený (citovaný) rozsudek Vrchního soudu v Praze podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. potom Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Následně Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 8 To 96/2011 ze dne 15. 5. 2013 rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám ve věci znovu rozhodl tak, že obviněnou R. K. podle § 226 písm. a) tr. ř. obžaloby zprostil. Předmětný skutek formuloval tak, že obviněná R. K. „dne 18. 6. 2010 kolem 21.30 hodin až 22. hodin v P., ulice K., v koupelně v přízemí domu, po předchozím utajovaném těhotenství, bez jakékoliv přípravy na porod a příchod dítěte a bez opatření si základních věcí pro ošetření novorozence, když předběžný termín porodu, stanovený na 17. 6. 2010 znala, porodila do záchodové mísy dítě mužského pohlaví, vědoma si toho, že spadlo hlavou do výpustě naplněné vodou, v úmyslu jej usmrtit zde novorozence ponechala bez pomoci po přesně nezjištěnou dobu, když pouze odstřihla pupeční šňůru a poté dítě vytáhla za nohy ze záchodové mísy a po zjištění, že už nejeví známky života, zabalila je do svého oblečení, v koupelně uklidila všechny známky proběhlého porodu, čímž porod utajila před v domě přítomným přítelem J. V., který ani nevěděl o její graviditě a nabízel jí pomoc z obavy o její zdravotní stav, zabalené tělo dítěte poté ukryla v úložném prostoru společné postele a dne 20. 6. 2010 ve večerních hodinách v obci V., okr. N. na chalupě J. V., tělo dítěte tajně spálila v krbu, zbylé ostatky a popel zahrabala do kompostu na zahradě, kde byly nalezeny orgány policie“, s tím, že takto měla spáchat zločin vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Proti tomuto (citovanému) rozsudku podal nejvyšší státní zástupce (dále jen státní zástupce) dovolání v neprospěch obviněné, a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku nejprve zrekapituloval předchozí rozhodnutí ve věci přijatá s poukazem na pokyny uložené odvolacímu soudu v rámci předchozího rozhodnutí soudu nejvyššího. Zdůraznil, že odvolací soud v potřebném směru řízení nedoplnil s tím, že dospěl k závěru, že ve věci není možné provádět další dokazování, neboť tvrzení obviněné, že se dítě narodilo mrtvé nelze vyvrátit ani potvrdit. K požadované výpovědi obviněné zaujal stanovisko, že ta odmítla již v předchozím stádiu řízení vypovídat a dala výslovně najevo, že nehodlá vypovídat ani v budoucnu. Její postoj ve věci je tak dle odvolacího soudu jasný, když po celou dobu řízení tvrdila, že dítě se narodilo mrtvé. Poukázal i na to, že odvolací soud za zbytečné označil i výslechy znalců z oboru zdravotnictví, kteří již podali své odborné závěry v písemně zpracovaných znaleckých posudcích a vysvětlili je při výsleších. Vzniklé pochybnosti o tom, zda se dítě narodilo živé či mrtvé nové výslechy znalců podle názoru odvolacího soudu odstranit nemohou, když provedené důkazy dostatečně nevyvracejí obhajobu obviněné, která tvrdí,že dítě se narodilo mrtvé, a proto ji podané obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil s tím, že předmětem útoku u trestného činu vraždy může být pouze živý člověk a pokud tedy nebylo prokázáno, že dítě se narodilo živé, nemohla se obviněná dopustit žádného trestného činu proti životu a zdraví, a to subjektivně ani objektivně. Podle odvolacího soudu nejsou adekvátní ani úvahy o pokusu na nezpůsobilém předmětu, protože obviněná nejednala, ale ani se nezdržela jednání ve skutkovém nebo právním omylu. Tím, že neposkytla základní pomoc mrtvě narozenému dítěti (domnívala se, že je mrtvé), nemohla spáchat žádný trestný čin proti životu a zdraví. Odvolací soud dále zdůraznil, že o pokus na nezpůsobilém předmětu by se jednalo tehdy, pokud by se domnívala, že dítě je živé, ačkoliv se narodilo mrtvé. Pokud však měla za to, že dítě se narodilo mrtvé, taková situace nenastala. Stejně ani nedošlo k tomu, kdy by se domnívala, že dítě je mrtvé, to však ve skutečnosti bylo živé a ona by je svou nečinností zabila. Uvedené však bez pochybností prokázáno nebylo. Protože se nepodařilo prokázat, že se dítě narodilo živé, nepřichází v úvahu dle názoru odvolacího soudu ani právní kvalifikace spočívající v naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu hanobení lidských ostatků podle § 359 tr. zákoníku. Státní zástupce v těchto souvislostech, že odvolací soud takto nevyšel z právních názorů vyslovených Nejvyšším soudem v jeho usnesení ze dne 23. 1. 2013 s tím, že nelze i nadále akceptovat právní názor odvolacího soudu, pokud ten dospěl k závěru, že obviněná K. se nedopustila předmětné trestné činnosti, protože nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který je stíhána. Státní zástupce uvedl,