3 Tz 42/2018 – Nejvyšší soud

3 Tz 42/2018-37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 3. 4. 2019 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a Mgr. Daniela Broukala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného zemřelého G. B., nar. XY, v době rozsudku ve vazbě ve Věznici MS Liberec, tehdy bytem XY, XY, proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1. 1974, č. j. 2 To 772/73-74, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 629/73, a ve prospěch obviněné S. T., roz. B., nar. XY, v době rozsudku ve vazbě ve Věznici MS Liberec, tehdy bytem XY, XY, Německá demokratická republika, t. č. bytem ve Spolkové republice Německo, XY, XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 5. 12. 1973, č. j. 4 T 629/73-55, a podle § 268 odst. 2 trestního řádu, § 269 odst. 2 trestního řádu a § 271 odst. 1 trestního řádu rozhodl takto: Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1. 1974, č. j. 2 To 772/73-74, kterým byl obviněný G. B. uznán vinným trestným činem padělání a poměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona a návodem a pomocí k trestnému činu vniknutí na území republiky podle § 10 odst. 1 písm. b), c) trestního zákona k § 110 trestního zákona byl porušen zákon v neprospěch obviněného G. B. v § 254 odst. 1 trestního řádu, § 259 odst. 3 trestního řádu, § 2 odst. 5, 6 trestního řádu, § 176 odst. 1 trestního zákona a § 10 odst. 1 písm. b), c) trestního zákona k § 110 trestního zákona, a v řízení jemu předcházejícím, především rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 5. 12. 1973, č. j. 4 T 629/73-55. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 5. 12. 1973, č. j. 4 T 629/73-55, kterým byla obviněná S. B. pravomocně uznána vinnou trestnými činy padělání a poměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona a vniknutí na území republiky podle § 110 trestního zákona byl porušen zákon v neprospěch obviněné S. B. v § 2 odst. 5, 6 trestního řádu, § 176 odst. 1 trestního zákona a § 110 trestního zákona. Napadené rozsudky se zrušují. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 226 písm. b) trestního řádu se obvinění zemřelý G. B., nar. XY, v době rozsudku ve vazbě ve Věznici MS Liberec, tehdy bytem XY, XY, a S. T., roz. B., nar. XY, v době rozsudku ve vazbě ve Věznici MS Liberec, tehdy bytem XY, XY, Německá demokratická republika, t. č. bytem ve Spolkové republice Německo, XY, XY, zprošťují obžaloby pro skutek spočívající v tom, že obviněný G. B. dne 30. 9. 1973 při návštěvě své dcery obviněné S. B. v hl. městě NDR Berlíně ji seznámil se svým plánem, jak jí, občance NDR, umožnit ilegální vycestování z této země do Západního Berlína, a po získání jejího souhlasu, dne 3. 10. 1973 na hraničním přechodu NDR – Západní Berlín se obviněná S. B. vydávala za nevlastní sestru AAAAA (pseudonym), kterou měl obviněný G. B. zapsanou ve svém osobním průkazu, a po oklamání příslušných orgánů přijeli do Západního Berlína, kde obviněný G. B. pořídil obviněné S. B. potřebné fotografie, s nimiž zašli dne 4. 10. 1973 na policejní úřad, kde obviněný G. B. vyplnil žádost o vystavení osobního průkazu občanky Západního Berlína pro AAAAA, k níž však předložil fotografii obviněné S. B., dne 5. 10. 1973 pak obviněný G. B. vyzvedl na policejním úřadě falešný osobní průkaz ev. č. XY, opatřil k němu u Čs. vojenské mise vstupní vízum do ČSSR, pro AAAAA, a dne 5. 10. 1973 opět převezl obviněnou S. B. zpět do hlavního města NDR, odtud odvezl AAAAA do Západního Berlína a znovu se vrátil do Berlína, odkud oba obvinění společně odcestovali mezinárodním rychlíkem dne 6. 10. 1973 do ČSSR v úmyslu pokračovat dále přes NSR do Západního Berlína, přičemž čs. orgánům pasové kontroly se obviněná S. B. již prokázala padělaným osobním průkazem na jméno AAAAA jako občanka Západního Berlína a po zjištění nesrovnalostí v osobních dokladech byli oba na nádraží Praha-střed téhož dne zadrženi, čímž měli spáchat obviněný G. B. trestný čin padělání a poměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona a návod a pomoc k trestnému činu vniknutí na území republiky podle § 10 odst. 1 písm. b), c) trestního zákona k § 110 trestního zákona a obviněná S. B. trestný čin padělání a poměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona a vniknutí na území republiky podle § 110 trestního zákona, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 5. 12. 1973, č. j. 4 T 629/73-55, byl obviněný G. B. uznán vinným trestnými činy padělání a poměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona [bod a)], návodem a pomocí k trestnému činu padělání a poměňování veřejné listiny podle § 10 odst. 1 písm. b), c) trestního zákona k § 176 odst. 1 trestního zákona [bod b)] a návodem a pomocí k trestnému činu vniknutí na území republiky podle § 10 odst. 1 písm. b), c) trestního zákona k § 110 trestního zákona [bod c)] a obviněná S. B. byla uznána vinnou trestnými činy padělání a poměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona [bod a)] a vniknutí na území republiky podle § 110 trestního zákona [bod b)]. Za to byli oba obvinění podle § 110 trestního zákona za použití § 35 odst. 1 trestního zákona odsouzeni k úhrnným nepodmíněným trestům odnětí svobody, a to obviněný G. B. ve výměře jedenácti měsíců a obviněná S. B. ve výměře šesti měsíců, pro jejichž výkon byli oba podle § 39a odst. 2 písm. a) trestního zákona zařazeni do tehdejší první nápravně výchovné skupiny. Podle § 57 trestního zákona byl oběma obviněným uložen trest vyhoštění. Obvinění proti rozsudku odvolání nepodali. Rozsudek nabyl ve vztahu k obviněné S. B. právní moci dne 20. 12. 1973. Na základě odvolání tehdejšího okresního prokurátora v Děčíně podaného ve prospěch obviněného G. B. rozhodl ve věci Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 15. 1. 1974, č. j. 2 To 772/73-74, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem padělání a poměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona [bod a)] a návodem a pomocí k trestnému činu vniknutí na území republiky podle § 10 odst. 1 písm. b), c) trestního zákona k § 110 trestního zákona [bod b)]. Za to jej podle § 110 trestního zákona za použití § 35 odst. 1 trestního zákona odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do tehdejší první nápravně výchovné skupiny. Podle § 57 trestního zákona obviněnému uložil trest vyhoštění. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Podle sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 17. 12. 1991, č. j. Mil. 30.199/91-Pr-Z, prezident České a Slovenské Federativní Republiky obviněnému G. B. prominul rozhodnutím ze dne 29. 11. 1991 trest vyhoštění. Citovaná rozhodnutí napadl podle § 266 odst. 1 trestního řádu a § 30 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, ministr spravedlnosti stížností pro porušení zákona, podanou ve prospěch obviněných. Ministr spravedlnosti ve stížnosti uvedl, že oba soudy při vyvozování skutkových zjištění vycházely z výpovědí obviněných, z úředních záznamů československých orgánů a ze znaleckého posudku z oboru diagnostiky. Soudy vzaly za prokázané, že obvinění po předchozí dohodě v úmyslu vyřešit své osobní a rodinné problémy, tedy umožnit obviněné S. B. pobyt v Západním Berlíně u rodiny jejího otce – obviněného G. B., nejprve předložili dne 4. 10. 1973 v Západním Berlíně na příslušném policejním úřadu žádost o vystavení osobního průkazu občanky Západního Berlína pro AAAAA – druhou dceru obviněného G. B., když k žádosti byly připojeny fotografie obviněné S. B., v důsledku čehož byl tímto úřadem vystaven osobní průkaz AAAAA ev. č. XY, kterým se obviněná S. B. prokázala na československých hranicích při kontrole v mezinárodním rychlíku při zamýšlené cestě přes bývalou ČSSR a NSR do Západního Berlína. S právními závěry soudů ve vztahu k oběma obviněným se nelze podle ministra spravedlnosti ztotožnit. Stěžovatel namítl, že předmětný osobní průkaz ev. č. XY nebyl padělanou listinou ve smyslu § 176 odst. 1 trestního zákona. Nepochybně se jednalo o průkaz vydaný v předepsané proceduře k tomu příslušným orgánem a jednalo se o pravou veřejnou listinu. Současně bylo vyloučeno, že by obvinění teprve po jeho vydání provedli do dokladu nějaký zásah. Především však soudy nevěnovaly dostatečnou pozornost okolnostem, za kterých obvinění popsaným způsobem postupovali, kdy jejich primárním motivem bylo umožnit obviněné S. B. pobyt u své rodiny v Západním Berlíně, přičemž tohoto spojení rodiny nebylo možno dosáhnout legální cestou. Jednáním obviněných proto nebyl zasažen zájem