3 Tz 42/2018 — Nejvyšší soud

3 Tz 42/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 4. 2019 Spisová značka:3 Tz 42/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:3.TZ.42.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Materiální korektiv Materiální podmínka trestného činu Dotčené předpisy:§ 2,259 odst. 5,6,3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tz 42/2018-37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 3. 4. 2019 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a Mgr. Daniela Broukala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného zemřelého G. B., nar. XY, v době rozsudku ve vazbě ve Věznici MS Liberec, tehdy bytem XY, XY, proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1. 1974, č. j. 2 To 772/73-74, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 629/73, a ve prospěch obviněné S. T., roz. B., nar. XY, v době rozsudku ve vazbě ve Věznici MS Liberec, tehdy bytem XY, XY, Německá demokratická republika, t. č. bytem ve Spolkové republice Německo, XY, XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 5. 12. 1973, č. j. 4 T 629/73-55, a podle § 268 odst. 2 trestního řádu, § 269 odst. 2 trestního řádu a § 271 odst. 1 trestního řádu rozhodl takto: Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1. 1974, č. j. 2 To 772/73-74, kterým byl obviněný G. B. uznán vinným trestným činem padělání a poměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona a návodem a pomocí k trestnému činu vniknutí na území republiky podle § 10 odst. 1 písm. b), c) trestního zákona k § 110 trestního zákona byl porušen zákon v neprospěch obviněného G. B. v § 254 odst. 1 trestního řádu, § 259 odst. 3 trestního řádu, § 2 odst. 5, 6 trestního řádu, § 176 odst. 1 trestního zákona a § 10 odst. 1 písm. b), c) trestního zákona k § 110 trestního zákona, a v řízení jemu předcházejícím, především rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 5. 12. 1973, č. j. 4 T 629/73-55. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 5. 12. 1973, č. j. 4 T 629/73-55, kterým byla obviněná S. B. pravomocně uznána vinnou trestnými činy padělání a poměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona a vniknutí na území republiky podle § 110 trestního zákona byl porušen zákon v neprospěch obviněné S. B. v § 2 odst. 5, 6 trestního řádu, § 176 odst. 1 trestního zákona a § 110 trestního zákona. Napadené rozsudky se zrušují. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 226 písm. b) trestního řádu se obvinění zemřelý G. B., nar. XY, v době rozsudku ve vazbě ve Věznici MS Liberec, tehdy bytem XY, XY, a S. T., roz. B., nar. XY, v době rozsudku ve vazbě ve Věznici MS Liberec, tehdy bytem XY, XY, Německá demokratická republika, t. č. bytem ve Spolkové republice Německo, XY, XY, zprošťují obžaloby pro skutek spočívající v tom, že obviněný G. B. dne 30. 9. 1973 při návštěvě své dcery obviněné S. B. v hl. městě NDR Berlíně ji seznámil se svým plánem, jak jí, občance NDR, umožnit ilegální vycestování z této země do Západního Berlína, a po získání jejího souhlasu, dne 3. 10. 1973 na hraničním přechodu NDR – Západní Berlín se obviněná S. B. vydávala za nevlastní sestru AAAAA (pseudonym), kterou měl obviněný G. B. zapsanou ve svém osobním průkazu, a po oklamání příslušných orgánů přijeli do Západního Berlína, kde obviněný G. B. pořídil obviněné S. B. potřebné fotografie, s nimiž zašli dne 4. 10. 1973 na policejní úřad, kde obviněný G. B. vyplnil žádost o vystavení osobního průkazu občanky Západního Berlína pro AAAAA, k níž však předložil fotografii obviněné S. B., dne 5. 10. 1973 pak obviněný G. B. vyzvedl na policejním úřadě falešný osobní průkaz ev. č. XY, opatřil k němu u Čs. vojenské mise vstupní vízum do ČSSR, pro AAAAA, a dne 5. 10. 1973 opět převezl obviněnou S. B. zpět do hlavního města NDR, odtud odvezl AAAAA do Západního Berlína a znovu se vrátil do Berlína, odkud oba obvinění společně odcestovali mezinárodním rychlíkem dne 6. 10. 1973 do ČSSR v úmyslu pokračovat dále přes NSR do Západního Berlína, přičemž čs. orgánům pasové kontroly se obviněná S. B. již prokázala padělaným osobním průkazem na jméno AAAAA jako občanka Západního Berlína a po zjištění nesrovnalostí v osobních dokladech byli oba na nádraží Praha-střed téhož dne zadrženi, čímž měli spáchat obviněný G. B. trestný čin padělání a poměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona a návod a pomoc k trestnému činu vniknutí na území republiky podle § 10 odst. 1 písm. b), c) trestního zákona k § 110 trestního zákona a obviněná S. B. trestný čin padělání a poměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona a vniknutí na území republiky podle § 110 trestního zákona, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 5. 12. 1973, č. j. 4 T 629/73-55, byl obviněný G. B. uznán vinným trestnými činy padělání a poměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona [bod a)], návodem a pomocí k trestnému činu padělání a poměňování veřejné listiny podle § 10 odst. 1 písm. b), c) trestního zákona k § 176 odst. 1 trestního zákona [bod b)] a návodem a pomocí k trestnému činu vniknutí na území republiky podle § 10 odst. 1 písm. b), c) trestního zákona k § 110 trestního zákona [bod c)] a obviněná S. B. byla uznána vinnou trestnými činy padělání a poměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona [bod a)] a vniknutí na území republiky podle § 110 trestního zákona [bod b)]. Za to byli oba obvinění podle § 110 trestního zákona za použití § 35 odst. 1 trestního zákona odsouzeni k úhrnným nepodmíněným trestům odnětí svobody, a to obviněný G. B. ve výměře jedenácti měsíců a obviněná S. B. ve výměře šesti měsíců, pro jejichž výkon byli oba podle § 39a odst. 2 písm. a) trestního zákona zařazeni do tehdejší první nápravně výchovné skupiny. Podle § 57 trestního zákona byl oběma obviněným uložen trest vyhoštění. Obvinění proti rozsudku odvolání nepodali. Rozsudek nabyl ve vztahu k obviněné S. B. právní moci dne 20. 12. 1973. Na základě odvolání tehdejšího okresního prokurátora v Děčíně podaného ve prospěch obviněného G. B. rozhodl ve věci Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 15. 1. 1974, č. j. 2 To 772/73-74, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem padělání a poměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona [bod a)] a návodem a pomocí k trestnému činu vniknutí na území republiky podle § 10 odst. 1 písm. b), c) trestního zákona k § 110 trestního zákona [bod b)]. Za to jej podle § 110 trestního zákona za použití § 35 odst. 1 trestního zákona odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do tehdejší první nápravně výchovné skupiny. Podle § 57 trestního zákona obviněnému uložil trest vyhoštění. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Podle sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 17. 12. 1991, č. j. Mil. 30.199/91-Pr-Z, prezident České a Slovenské Federativní Republiky obviněnému G. B. prominul rozhodnutím ze dne 29. 11. 1991 trest vyhoštění. Citovaná rozhodnutí napadl podle § 266 odst. 1 trestního řádu a § 30 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, ministr spravedlnosti stížností pro porušení zákona, podanou ve prospěch obviněných. Ministr spravedlnosti ve stížnosti uvedl, že oba soudy při vyvozování skutkových zjištění vycházely z výpovědí obviněných, z úředních záznamů československých orgánů a ze znaleckého posudku z oboru diagnostiky. Soudy vzaly za prokázané, že obvinění po předchozí dohodě v úmyslu vyřešit své osobní a rodinné problémy, tedy umožnit obviněné S. B. pobyt v Západním Berlíně u rodiny jejího otce – obviněného G. B., nejprve předložili dne 4. 10. 1973 v Západním Berlíně na příslušném policejním úřadu žádost o vystavení osobního průkazu občanky Západního Berlína pro AAAAA – druhou dceru obviněného G. B., když k žádosti byly připojeny fotografie obviněné S. B., v důsledku čehož byl tímto úřadem vystaven osobní průkaz AAAAA ev. č. XY, kterým se obviněná S. B. prokázala na československých hranicích při kontrole v mezinárodním rychlíku při zamýšlené cestě přes bývalou ČSSR a NSR do Západního Berlína. S právními závěry soudů ve vztahu k oběma obviněným se nelze