3 Tz 7/2017 – Nejvyšší soud

3 Tz 7/2017-35ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. srpna 2017 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Marty Ondrušové a JUDr. Vladimíra Jurky stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Ing. Z. M ., proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 14To 215/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 37/2013 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 14To 215/2013, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v neprospěch obviněného Ing. Z. M. Napadený rozsudek s e z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, zejména rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 14. 5. 2013, sp. zn. 3 T 37/2013, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 226 písm. b) tr. ř. se obviněný Ing. Z. M . , trvale bytem M. č. ..., okr. T., zprošťuje návrhu na potrestání I. podaného dne 21. 3. 2013 Okresní státní zástupkyní v Táboře pro skutek spočívající v tom, že: - dne 11. 3. 2013, v době kolem 09.35 hodin v Z. L., okr. T., řídil po silnici I. tř. č. 19 ve směru na T. osobní motorové vozidlo zn. ŠKODA FABIA, RZ ..., ačkoliv podle § 94a odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. pozbyl dne 4. 4. 2009, kdy nabyl právní moci trestní příkaz Okresního soudu v Táboře sp. zn. 2 T 52/2009, kterým mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, řidičské oprávnění a dosud nesplnil podmínky stanovené v § 102 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb. k vrácení řidičského oprávnění, čímž měl spáchat přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a II. podaného dne 2. 4. 2013 Okresní státní zástupkyní v Táboře pro skutek spočívající v tom, že: - dne 22. 3. 2013 kolem 17,45 hodin v katastru obce N. V. u Ch., okres T., řídil po silnici II. tř. č. 409 ve směru - od P. n. L. na Ch. osobni motorové vozidlo tov. zn. ŠKODA 135E FAVORIT, RZ ..., ačkoliv podle § 94a odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. pozbyl dne 4. 4. 2009, kdy nabyl právní moci trestní příkaz Okresního soudu v Táboře sp. zn. 2 T 52/2009, kterým mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, řidičské oprávnění a dosud nesplnil podmínky stanovené v § 102 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb. k vrácení řidičského oprávnění, čímž měl spáchat přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 14. 5. 2013, sp. zn. 3 T 37/2013, byl obviněný Ing. Z. M. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že 1) dne 11. 3. 2013, v době kolem 09.35 hodin v Z. L., okr. T., řídil po silnici I. tř. č. 19 ve směru na T. osobní motorové vozidlo zn. ŠKODA FABIA, RZ ..., 2) dne 22. 3. 2013 kolem 17,45 hodin v katastru obce N. V. u Ch., okres T., řídil po silnici II. tř. č. 409 ve směru – od P. n. L. na Ch. osobni motorové vozidlo tov. zn. ŠKODA 135E FAVORIT, RZ ..., a jednání popsaných pod body 1) a 2) se dopustil přesto, že podle § 94a odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., pozbyl dne 4. 4. 2009, kdy nabyl právní moci trestní příkaz Okresního soudu v Táboře sp. zn. 2 T 52/2009, kterým mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, řidičské oprávnění a dosud nesplnil podmínky stanovené v § 102 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb. k vrácení řidičského oprávnění. Za to mu byl uložen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 (tří) let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 1 (jednoho) roku. Proti rozsudku podal obviněný odvolání a Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 14 To 215/2013, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle § 337 odst. 1, § 67 odst. 2 písm. b), § 67 odst. 3 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 30denních sazeb po 500 Kč v celkové výši 15.000 Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 týdnů. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 14To 215/2013, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Ing. Z. M. Namítal v ní, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného Ing. Z. M. v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V podané stížnosti pro porušení zákona poukázal na to, že Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 15 Tdo 876/2013 vyslovil závěr, že „skutkovou podstatu přečinu podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku může naplnit jen obviněný, který jako řidič podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu pozbyl řidičské oprávnění na základě rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci a řídí motorové vozidlo v době jednoho roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění podle tohoto zákonného ustanovení. Pokud obviněný, kterému byl uložen trest nebo sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a řídí motorové vozidlo po uplynutí této doby, byť nepožádal o navrácení řidičského oprávnění, nespáchá přečin podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V takovém jednání je možno spatřovat přestupek podle § 125 odst. 1 písm. e), bodu 1. zákona o silničním provozu, neboť řídí motorové vozidlo a v rozporu s § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle § 81 zákona o silničním provozu“. Ze spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. 2 T 52/2009 pak vyplývá, že v této věci byl obviněný odsouzen trestním příkazem ze dne 18. 3. 2009, č. j. 2 T 52/2009-32, jenž nabyl právní moci dnem 4. 4. 2009, mimo jiné k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců. Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 8. 2010, č. j. 2 T 52/2009-76, byl podle § 419 tr. zákoníku, za použití § 465 odst. 2 tr. ř., zkrácen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu uložený obviněnému ve výměře 18 měsíců, mimo jiné za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. (míněn zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, dále jen „tr. zák.“), a to na trest zákazu činnosti ve výměře 14 měsíců. Obviněný tento trest zákazu činnosti vykonal dne 10. 8. 2012. Jednání, posuzovaného ve věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 37/2013, se ovšem obviněný dopustil ve dnech 11. 3. 2013 a 22. 3. 2013; řídil tedy motorové vozidlo bez řidičského oprávnění až po vykonání trestu zákazu činnosti – řízení motorových vozidel – uloženého mu ve věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 T 52/2009. S ohledem na shora uvedené skutečnosti ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 14 To 215/2013, byl porušen zákon v neprospěch obviněného Ing. Z. M. v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. a § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Poté, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, jakož i předcházející rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 14. 5. 2013, sp. zn. 3 T 37/2013, a to i včetně všech dalších rozhodnutí na ně obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. event. podle § 271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Podle § 254 odst. 1 tr. ř. odvolací soud, nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvo