30 Cdo 1120/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1120/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 5. 2020 Spisová značka:30 Cdo 1120/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1120.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Notář Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 10 odst. 2 písm. a) předpisu č. 358/1992Sb. § 13 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:22. 8. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2411/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1120/2020-162 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce Z. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Kacafírkem, advokátem se sídlem v Plzni, Pražská 84/15, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 11. 2017, č. j. 18 C 135/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2019, č. j. 54 Co 312/2019-136, t a k t o: I. Dovolání žalobce směřující proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2019, č. j. 54 Co 312/2019-136, se zamítá, ve zbývajícím rozsahu se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 3 100 000 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady škody ve formě ušlého zisku za období od 23. 10. 2012 do 7. 7. 2014, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném ministrem spravedlnosti coby správním orgánem pod sp. zn. 392/2008-OJ-SO (dále jen „posuzované řízení“, resp. ministr spravedlnosti“). V něm podle žalobce ministr spravedlnosti neučinil včas opatření k tomu, aby po pravomocném skončení trestního stíhání vedeného proti žalobci byla obnovena do té doby pozastavená činnost notáře. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 11. 2017, č. j. 18 C 135/2016-59, zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 100 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a vyslovil, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 1 500 Kč (výrok II rozsudku). 3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel ze skutkového zjištění, podle něhož ministr spravedlnosti rozhodnutím ze dne 4. 7. 2008, č. j. 392/2008-OJ-SO/10, podle § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 358/1992, o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále též jen „NotŘ“ nebo „zák. č. 358/1998 Sb.“, žalobci pozastavil výkon činnosti notáře notářského úřadu v obvodu Okresního soudu Plzeň-sever, a to do pravomocného skončení jeho trestního stíhání vedeného Policií ČR pod sp. zn. ČTS: PZC-363/TČ-90-2007. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. 9. 2011, sp. zn. 10 T 159/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2012, který nabyl právní moci 22. 10. 2012, byl žalobce (tehdy obžalovaný) uznán vinným spácháním trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zákona. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku (dále též jen „odsuzující trestní rozsudek“). Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 10 T 159/2008, rozhodl, že odsouzený Z. V. je podle § 368 tr. řádu účasten amnestie vyhlášené rozhodnutím prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 a podle jeho čl. IV odst. 1 písm. b) a odst. 3 se mu promíjí trest uložený odsuzujícím rozsudkem s tím, že se na něj hledí v případě podmíněného trestu, jako by nebyl odsouzen. Týž okresní soud usnesením ze dne 21. 2. 2013, sp. zn. 10 T 159/2008, rozhodl, že se žalobci podle § 74 odst. 1 tr. zákoníku do trestu zákazu činnosti, spočívajícího v zákazu výkonu funkce notáře, který byl na 2 roky uložen odsuzujícím rozsudkem, započítává doba, po kterou byl odsouzenému před právní moci rozsudku, jímž byl trest zákazu činnosti uložen, pozastaven podle zvláštních předpisů výkon činnosti notáře, a to doba od 18. 7. 2008 do 18. 7. 2010. Ministryně spravedlnosti rozhodnutím ze dne 20. 2. 2014, č. j. MSP-392/2008-OJ-SO/42, žalobce odvolala z funkce notáře notářského úřadu v obvodu Okresního soudu Plzeň-sever z důvodu jeho (dalšího) odsouzení rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 1. 2013, č. j. 10 T 169/2008-786 ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 11. 2013, č. j. 50 To 280/2013-861, pro návod k trestnému činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zákona k § 176 odst. 1 tr. zákona a pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1,3 písm. b) tr. zákona spáchanému ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Žalobce dne 11. 11. 2015 uplatnil předběžně nárok na náhradu škody ve výši 5 150 000 Kč za období od právní moci (prvního) odsuzujícího rozsudku do jeho pravomocného odvolání z funkce notáře u žalované, ta mu však nevyhověla. 4. V rovině právního posouzení soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení § 1 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Dospěl přitom k závěru, že v posuzované věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalovaná postupovala v souladu s § 10 odst. 1 písm. a) NotŘ, když žalobci s ohledem na zahájené trestní stíhání pozastavila výkon činnosti notáře do pravomocného skončení trestního řízení. Ze zákona č. 358/1998 Sb. přitom nevyplývá žádná povinnost ministra spravedlnosti vydávat další rozhodnutí, případně činit zákonem definované konkrétní kroky, v okamžiku, kdy je trestní řízení, pro které bylo rozhodnuto o pozastavení výkonu činnosti notáře, pravomocně skončeno. Naopak z výrokové části rozhodnutí o pozastavení výkonu činnosti notáře explicitně vyplývá, že pozastavení výkonu činnosti je omezeno na dobu do pravomocného skončení trestního řízení. V závislosti na výsledku trestního řízení pak je možné konstatovat, že dochází k automatickému obnovení výkonu činnosti notáře, není-li tu jiná zákonem daná překážka. Bylo tedy na žalobci, aby sám činil kroky, prostřednictvím kterých by fakticky v notářské činnosti mohl pokračovat. Žalobce za rozhodné období (říjen 2012 až červenec 2014) neprokázal, že by sám inicioval kroky vedoucí k obnově výkonu notářské činnosti. Žalobcova pasivita ve spojení se zákonnou úpravou, která žalované neukládala povinnost přijmout konkrétní opatření za účelem obnovy výkonu notářské činnosti, proto vedla soud prvního stupně k závěru, že k žádnému postupu, který by bylo možno hodnotit ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, v uvedeném období nedošlo. 5. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci zaplatit žalované 600 Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud, aniž by sám doplňoval dokazování, měl za správná a úplná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, z nichž sám rovněž vycházel. Vyložil dále, proč nebylo třeba provádět další žalobcem (zčásti opožděně) navržené důkazy a rovněž přisvědčil právnímu posouzení učiněném soudem prvního stupně. Akcentoval, že obecný předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu, jímž je protiprávnost, zákonem č. 82/1998 Sb. specificky vymezená ve vztahu k pochybením při výkonu veřejné moci, nemůže být naplněn, nestanoví-li právní řád jednoznačně povinnosti, jejichž porušení by mělo za následek vznik protiprávního stavu. Při vzniku odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup pak je rozhodující, zda je obecně závaznými předpisy stanoven postup řádný. Ten přitom nelze ztotožnit s cílem, k jehož dosažení by měla aktivita státu směřovat (potud odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 323/2011). Zahájení trestního stíhání je důvodem pro fakultativní pozastavení výkonu činnosti notáře, a to až do pravomocného skončení trestního řízení [§ 10 odst. 1 písm. a) NotŘ]