30 Cdo 1407/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1407/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 10. 2025 Spisová značka:30 Cdo 1407/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.1407.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Zadostiučinění (satisfakce) Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31a odst. 2,3 předpisu č. 82/1998 Sb. čl. 8 odst. 1 předpisu č. 209/1992 Sb. čl. 32 odst. 4 předpisu č. 2/1993 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1407/2025-123 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce E. K., zastoupeného Mgr. Martinem Pechem, advokátem, se sídlem v Plzni, Purkyňova 3032/15, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o odškodnění nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 247/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2025, č. j. 13 Co 346/2024-102, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2025, č. j. 13 Co 346/2024-102, v části výroku I, kterou byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 4. 2024, č. j. 28 C 247/2023-72, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 5. 2024, č. j. 28 C 247/2023-81, potvrzen v zamítavém výroku III co do požadavku na zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím a ve výroku IV, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a dále ve výroku II, kterým bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 4. 2024, č. j. 28 C 247/2023-72, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 5. 2024, č. j. 28 C 247/2023-81, v zamítavém výroku III co do požadavku na zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím a ve výroku IV, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou podanou dne 20. 10. 2023 domáhal zaplacení částek 2 000 000 Kč a 210 670 Kč, obojí se zákonným úrokem z prodlení od 20. 10. 2023 do zaplacení, jako odškodnění nemajetkových újem, které mu vznikly jednak v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 41 Nc 38/2015, o úpravu poměrů jeho nezletilé dcery AAAAA (pseudonym), jehož byl jako otec nezletilé účastníkem (dále i jen „namítané řízení“; z tohoto titulu žádal zaplatit 210 670 Kč s příslušenstvím), jednak v důsledku (věcně) alibistického a liknavého přístupu tohoto procesního soudu, který absencí adekvátního zásahu umožnil vypěstovat matce v dceři nejen syndrom zavrženého rodiče, ale zřejmě i Münchhausenův syndrom v zastoupení, nečinně přihlížel manipulativním praktikám matky, nezasáhl odpovídajícím způsobem, nevedl rodiče k nalezení smírného řešení, nenařídil opatření, která nařídit měl a mohl (od rodinné terapie či setkání s odborníky po umístění dcery ve vhodném prostředí), a tím vším měl umožnit, aby matka dceři zničila život, čímž to pak u žalobce vedlo k těžkým depresím, s nimiž se ambulantně léčí (z tohoto titulu žádal zaplatit 2 000 000 Kč s příslušenstvím). Takto formulovaný požadavek žalobce u žalované uplatnil dne 19. 4. 2023. Žalovaná žalobci plnila dne 14. 2. 2024 částkou 91 250 Kč na nárok na odškodnění za nepřiměřenou délku namítaného řízení zahájeného vůči žalobci dne 2. 10. 2015 doručením návrhu matky a skončeného dne 21. 11. 2022 nabytím právní moci konečného rozhodnutí ve věci. Při ústním jednání konaném dne 18. 3. 2024 vzal žalobce žalobu co do částky 91 250 Kč zpět. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 4. 2024, č. j. 28 C 247/2023-72, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 5. 2024, č. j. 28 C 247/2023-81, zastavil řízení co do částky 91 250 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 13 170 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 2 106 252 Kč s příslušenstvím (výrok III), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). 3. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Pokud jde o nárok na odškodnění za nepřiměřenou délku namítaného řízení ve výši 210 670 Kč s příslušenstvím, zhodnotil zjištěnou délku namítaného řízení v trvání 7 let a 20 dní po rozebrání kritérií podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), jako nepřiměřenou, a tedy představující nesprávný úřední postup ve smyslu jeho § 13 odst. 1 věty třetí. Dále dovodil, že v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu vznikla žalobci nemajetková újma, kterou je namístě odškodnit v penězích. Výši odškodnění soud prvního stupně stanovil tak, že základní částku odškodnění za celé řízení ve výši 90 800 Kč, určenou součinem roční částky odškodnění ve výši 15 000 Kč (resp. 7 500 Kč/rok za první dva roky řízení) a doby trvání řízení, jednak snížil o 10 % z důvodu skutkové a procesní složitosti věci a o 15 % pro rozhodování na více stupních soudní soustavy, jednak zvýšil o 30 % pro význam řízení pro žalobce a o 10 % z důvodu (deficitního) postupu soudů ve věci představovaného dílčími průtahy a jistou nekoncentrovaností v jejich činnosti záležející v tom, že členka senátu odvolacího soudu měla až při jednání zjistit, že je podjatá, neboť zná jak otce, tak matku, že procesní soud odpovídajícím způsobem nereagoval na obstrukční jednání matky, která se nechtěla podrobit znaleckému vyšetření, resp. si kladla podmínky, za jakých má být znalecké vyšetření její osoby provedeno, a že opakovaně k žádostem matky odročoval nařízená jednání, a to neopodstatněně minimálně v tom případě, kdy matka žádala o odročení pro svoji pracovní vytíženost. Základní částku odškodnění tedy soud prvního stupně ve výsledku zvýšil o 15 % a shledal adekvátní satisfakcí částku 104 420 Kč, tj. o 13 170 Kč více, než kolik žalovaná zaplatila žalobci na odškodnění dobrovolně a po uplynutí k tomu zákonem stanovené šestiměsíční lhůty. 4. K nároku na náhradu nemajetkové újmy (psychické újmy) ve výši 2 000 000 Kč soud prvního stupně uvedl, že souhlasí s žalobcem, že úkony účastníků, tedy i písemná podání je potřeba posuzovat podle jejich obsahu, a že není úkolem účastníků právně kvalifikovat skutkový stav (skutková tvrzení), neboť toto je úkolem soudu. Nicméně je povinností účastníků, aby skutková tvrzení byla dostatečně jasná a určitá (konkrétní), aby z nich bylo soudu zřejmé, co žalobce svým podáním požaduje. Soud proto přistoupil k výzvě podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby žalobce doplnil svá skutková tvrzení, tedy aby je zkonkretizoval, neboť skutková tvrzení uvedená v žalobním žádání a dále v doplnění žaloby ze dne 9. 11. 2023 stran požadovaného nároku na nemajetkovou újmu ve výši 2 000 000 Kč nebyla dostatečně jasná a určitá (byla obecná), když žalobce například uváděl: „…liknavé jednání Okresního soudu Plzeň – město, který dopustil svým nesprávným úředním postupem úplnou devastaci nezletilé matkou“ nebo „…ve věcech nezletilých má soud postupovat rychle a přednostně…“, nebo „…po uplynutí další dlouhé doby soud ani nezajistil prohlédnutí nezletilé soudem zvoleným znalcem…“ nebo „…soud zcela rezignoval na své povinnosti a pouze přihlížel tomu, jak matka ničí život nejen otci dítěte, ale především své dceři“. Takováto skutková tvrzení označil soud prvního stupně jako nejasná a neurčitá, protože z nich není zřejmé, jakým konkrétním způsobem, tedy konkrétním jednáním soudu došlo k nepříznivému výsledku řízení pro žalobce, resp. tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu. Z tohoto důvodu proto soud žalobce vyzval k doplnění rozhodných skutečností z důvodu, aby je mohl právně kvalifikovat. Po doplnění skutkových tvrzení na základě výzvy soudu, a to podáním žalobce ze dne 9. 4. 2024, soud konstatoval, že žalobce nesouhlasí s tím, jakým způsobem podkladový soud v rámci řízení postupoval a že uvedený postup se nepříznivým způsobem promítl do konečného rozhodnutí ve věci samé, tedy, že soud nepřistoupil ke změně výchovného prostř