30 Cdo 2547/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2547/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 5. 2024 Spisová značka:30 Cdo 2547/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.2547.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Průtahy v řízení Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 6. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.08.2024IV.ÚS 2318/24 Milan Hulmák odmítnuto pro nepřípustnost22. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2547/2023-315 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně BLESK Servis s. r. o., IČO 27607429, se sídlem v Milevsku, J. Mařánka 1163, zastoupené Mgr. Vladislavem Jirkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 807/64, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o zaplacení částky 20 226 895 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 260/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, č. j. 55 Co 64/2023-277, takto: Zrušují se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, č. j. 55 Co 64/2023-277, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 10. 2022, č. j. 22 C 260/2021-237, a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 20 226 895 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody v podobě ušlého zisku, která jí měla vzniknout z důvodu průtahů v řízeních o jejích žádostech o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za čtvrté čtvrtletí roku 2018 (dále jen „první posuzované řízení“), ve vztahu k němuž žalobkyně požadovala částku 12 130 629 Kč s příslušenstvím, za první čtvrtletí roku 2019 (dále jen „druhé posuzované řízení“), ve vztahu k němuž žalobkyně požadovala částku 7 619 692 Kč s příslušenstvím, a za druhé čtvrtletí roku 2019 (dále jen „třetí posuzované řízení“), ve vztahu k němuž žalobkyně požadovala částku 476 574 Kč s příslušenstvím. V důsledku nečinnosti a průtahů v těchto řízeních došlo ke zpoždění výplaty prostředků nezbytných pro úhradu nákladů vznikajících v souvislosti se zaměstnáním osob se zdravotním postižením a žalobkyně byla nucena omezit své podnikatelské aktivity, čímž jí ušel v žalobě vyčíslený zisk.1. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 10. 2022, č. j. 22 C 260/2021-237, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 226 895 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 21. 12. 2021 do zaplacení (výrok I) a povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu ve výši 665,50 Kč (výrok II) a žalobkyni ve výši 602 675 Kč (výrok III). 3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. První posuzované řízení (sp. zn. UPCR-AA-2019/34615) bylo zahájeno dne 30. 1. 2019 doručením žádosti žalobkyně Úřadu práce České republiky, Krajské pobočce pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán“). Dne 15. 3. 2019 rozhodl správní orgán o přerušení řízení do doby skončení řízení o předběžné otázce v rámci trestního řízení ohledně dotačního podvodu žalobkyně oznámeného správním orgánem (dále jen „trestní řízení“). K odvolání žalobkyně bylo dne 5. 6. 2019 rozhodnutí o přerušení řízení Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále jen „odvolací správní orgán“) zrušeno pro nepřezkoumatelnost a věc byla vrácena správnímu orgánu k novému projednání. Již dne 18. 4. 2019 podala žalobkyně návrh na přijetí opatření proti nečinnosti, kterému dne 5. 6. 2019 Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhovělo a uzavřelo, že lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula dne 1. 4. 2019, proto bylo správnímu orgánu uloženo, aby ve věci vydal rozhodnutí do 15 dnů od doručení přípisu, neshledá-li důvody pro přerušení správního řízení. Dne 20. 6. 2019 správní orgán řízení opětovně přerušil, a to do doby než orgány činné v trestním řízení sdělí závěry trestního řízení. K odvolání žalobkyně odvolací správní orgán druhé usnesení o přerušení řízení změnil tak, že řízení přerušil do skončení trestního řízení. Na základě žaloby žalobkyně proti nečinnosti byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2020, č. j. 3 A 109/2019-92, uložena správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobkyně do 60 dnů od právní moci rozsudku s tím, že nebylo zapotřebí čekat na výsledky trestního řízení, neboť bezúhonnost není podmínkou získání příspěvku, nebyl zde tedy důvod pro přerušení řízení. Dne 31. 3. 2020 učinil správní orgán záznam o pokračování v přerušeném řízení a dne 2. 4. 2020 vyrozuměl žalobkyni o vadách její žádosti, na což žalobkyně reagovala dopisem ze dne 6. 4. 2020. Stejného dne zaslal správní orgán žalobkyni další výzvu k odstranění vad žádosti, na kterou žalobkyně reagovala dne 15. 4. 2020. Dne 29. 4. 2020 rozhodl správní orgán o vyplacení příspěvku žalobkyni ve výši 23 716 191 Kč a o zamítnutí žádosti ohledně částky 311 207 Kč. Proti vyhovujícímu výroku se žalobkyně vzdala práva na odvolání a dne 6. 5. 2020 jí byla částka 23 716 191 Kč vyplacena. Odvolání žalobkyně ze dne 11. 5. 2020 proti zamítavému výroku pak odvolací správní orgán dne 19. 8. 2020 zamítl a rozhodnutí správního orgánu potvrdil. 4. Druhé posuzované řízení (sp. zn. UPCR-AA-2019/135870) bylo zahájeno dne 30. 4. 2019 doručením žádosti žalobkyně správnímu orgánu, který dne 6. 5. 2019 vyrozuměl žalobkyni o zahájení řízení a dne 21. 5. 2019 o nedostatcích její žádosti, na což žalobkyně reagovala dne 27. 5. 2019. Dne 19. 6. 2019 podala žalobkyně návrh na přijetí opatření proti nečinnosti, kterému Ministerstvo práce a sociálních věcí dne 27. 6. 2019 nevyhovělo a uvedlo, že s ohledem na rozsáhlost spisového materiálu a zvláštní složitost případu lhůta 60 dnů pro vydání rozhodnutí ještě neuplynula. Dne 2. 7. 2019 byla žalobkyně správním orgánem vyzvána k odstranění vad žádosti a stejného dne bylo řízení přerušeno za účelem odstranění těchto vad. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala dne 2. 8. 2019. Dne 11. 9. 2019 tedy správní úřad učinil záznam o pokračování v řízení. Dne 13. 9. 2019 bylo řízení přerušeno do vyřešení předběžné otázky řešené v trestním řízení. K odvolání žalobkyně však odvolací správní orgán toto rozhodnutí dne 10. 2. 2020 zrušil, neboť důvody k přerušení řízení neshledal a správnímu orgánu vytknul rozpor s právními předpisy a nesprávnost rozhodnutí. Dne 3. 10. 2019 obdrželo Ministerstvo práce a sociálních věcí další žádost o přijetí opatření proti nečinnosti, kterému dne 11. 2. 2020 vyhovělo a uložilo správnímu orgánu do 30 dnů od doručení přípisu vydat rozhodnutí, neshledá-li důvody pro přerušení řízení s tím, že lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula dnem 30. 6. 2019. Dne 13. 2. 2020 provedl správní orgán záznam o pokračování v přerušeném řízení a dne 5. 3. 2020 vyzval žalobkyni k odstranění dalších vad její žádosti, na což žalobkyně dne 9. 3. 2020 reagovala. Dne 16. 3. 2020 rozhodl správní orgán o poskytnutí příspěvku ve výši 22 918 472 Kč a ohledně částky 943 607 Kč žádost zamítl. Proti vyhovujícímu výroku se žalobkyně vzdala práva na odvolání a dne 23. 3. 2020 jí byla částka 22 918 472 Kč vyplacena. Odvolání žalobkyně ze dne 30. 3. 2020 proti zamítavému výroku odvolací správní orgán dne 27. 8. 2020 zamítl a rozhodnutí správního orgánu potvrdil.1. 2. Třetí posuzované řízení (sp. zn. UPCR-AA-2019/223553) bylo zahájeno dne 31. 7. 2019 doručením žádosti žalobkyně (opravené dne 12. 8. 2019) správnímu orgánu, který dne 15. 8. 2018 oznámil žalobkyni zahájení řízení a dne 15. 8. 2019 ji vyrozuměl o nedostatcích žádosti, na což žalobkyně reagovala dne 16. 8. 2019. Dne 26. 9. 2019 bylo řízení přerušeno do vyřešení předběžné otázky řešené v trestním řízení. K odvolání žalobkyně však odvolací správní orgán toto rozhodnutí dne 10. 2. 2020 zrušil, neboť důvody k přerušení řízení neshledal a správnímu orgánu vytknul rozpor s právními předpisy a nesprávnost rozhodnutí. Dne 3. 10. 2019 obdrželo Ministerstvo práce a sociálních věcí žádost o přijetí opatření proti nečinnosti, kterému dne 11. 2. 2020 vyhovělo a uložilo správnímu orgánu do 30 dnů od doručení přípisu vydat rozhodnutí, neshledá-li důvody pro přerušení řízení s tím, že lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula dnem 30. 9. 2019. Dne 13. 2. 2020 provedl správní orgán záznam o pokračování v přerušeném řízení. Dne 5. 3. 2020 vyzval správní orgán žalobkyni