30 Cdo 335/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 335/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 8. 2021 Spisová značka:30 Cdo 335/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.335.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Konkurs Promlčení Dotčené předpisy:§ 79 o. s. ř. § 13 předpisu č. 82/1998Sb. § 32 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 11. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 335/2020-841 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce Ing. Karla Kuny, identifikační číslo osoby 40109607, se sídlem v Ústí nad Orlicí, Velké Hamry 393, insolvenčního správce dlužníka ANIDOR s. r. o., identifikační číslo osoby 27473261, se sídlem v Bystrém, Sulkovská 80, zastoupeného JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem, se sídlem v Chrudimi, Tovární 1130, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 300 431,96 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 427/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, č. j. 25 Co 34/2019-773, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, č. j. 25 Co 34/2019-773, se co do zamítnutí žaloby o zaplacení částky 79 990,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 3. 2009 do zaplacení, jakož i v navazujícím výroku o nákladech řízení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal zaplacení částky 79 990,50 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu konkursního soudu při dohledové činnosti podle § 12 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „zákon o konkursu a vyrovnání“), v konkursním řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 K 21/2004, v němž bývalý správce konkursní podstaty Dr. Ing. Vítězslav Hálek v září 2005 neoprávněně zařadil do konkursní podstaty úpadce Vitka Brněnec a. s. uvedené hotovostní prostředky společnosti ANIDOR s. r. o. 2. Usnesením ze dne 5. 6. 2017, č. j. 41 C 427/2009-619, připustil Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozšíření žaloby o úrok z prodlení z částky 79 990,50 Kč za dobu od 14. 9. 2005 do 11. 3. 2009 kapitalizovaný na částku 26 900,76 Kč a úrok z prodlení z tohoto kapitalizovaného úroku z prodlení, a dále o částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 23. 9. 2005 do zaplacení (s tím, že žalobce kapitalizoval úrok z prodlení za dobu do 22. 3. 2017 na částku 93 533,70 Kč) a konečně pak i o úrok z prodlení z tohoto kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 22. 3. 2017 do zaplacení. Nárok na částku 100 000 Kč žalobce odůvodnil tím, že správce konkursní podstaty sebral tuto částku dne 22. 9. 2005 společnosti ANIDOR s. r. o. V tomto návrhu na změnu žaloby žalobce uvedl, že škoda byla způsobena kombinací vícero příčin a odškodnění se domáhá za ztrátu těchto pohledávek způsobenou nesprávný úředním postupem konkursního soudu, jenž nedostatečně dohlížel na činnost správce, který postupoval nehospodárně, a z tohoto důvodu nedošlo k uhrazení jeho pohledávek za podstatou. 3. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 10. 2017, č. j. 41 C 427/2009-669, zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 79 990,50 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 193 533,70 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok II), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 6 300 Kč (výrok III). 4. Usnesením ze dne 25. 7. 2018, č. j. 41 C 427/2009-741, opravil soud prvního stupně rozsudek ze dne 19. 10. 2017, č. j. 41 C 427/2009-669, tak, že chybně uvedené označení žalobkyně ve znění: „ANIDOR s.r.o., IČO 27473261, sídlem Sulkovská 80, 569 92 Bystré“ se nahrazuje takto: „Ing. Karel Kuna, sídlem Velké Hamry 393, 562 01 Ústí nad Orlicí, insolvenční správce dlužníka ANIDOR s.r.o., IČO 27473261, sídlem Sulkovská 80, 569 92 Bystré“ a chybně uvedený předmět řízení ve znění: „o zaplacení částky 79 990,50 Kč s příslušenstvím“ se nahrazuje takto: „o zaplacení částky 300 431,96 Kč s příslušenstvím“. Usnesením ze dne 19. 2. 2019, č. j. 41 C 427/2009-756, opravil soud prvního stupně rozsudek ze dne 19. 10. 2017, č. j. 41 C 427/2009-669, dále tak, že doplnil údaj o zastoupení žalobce „obecným zmocněncem M. S., bytem XY“ a údaj o jednání za žalovanou, „za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2“. 5. Takto soud prvního stupně rozhodl poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 17. 10. 2011, č. j. 41 C 427/2009-188, kterým byla žalobci přiznána částka 79 990,50 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím, odvolací soud usnesením ze dne 21. 8. 2012, č. j. 25 Co 217, 218/2012-280, zrušil s tím, že je nezbytné učinit zjištění z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 3. 2009, č. j. 7 C 183/2007-558. 6. Z provedených listinných důkazů neměl soud za prokázanou existenci ani vznik pohledávky ve výši 79 990,50 Kč, ani pohledávky ve výši 100 000 Kč, která byla uplatněna v rámci rozšíření žaloby. 7. Podáním ze dne 11. 9. 2008 uplatnil žalobce nárok na náhradu vzniklé škody u žalované, která podáním ze dne 10. 12. 2008 odmítla žalobcem uplatněný nárok uspokojit. 8. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobce podle § 13 a § 32 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“), a na základě žalovanou vznesené námitky promlčení rozšířeného nároku žalobce v rozsahu částky 193 553,70 Kč s příslušenstvím uzavřel, že žalobce o škodě věděl již okamžikem zápisu předmětné částky do konkursní podstaty úpadce Vitka Brněnec a. s. v roce 2005. Nynější řízení bylo zahájeno dnem 16. 12. 2008, k rozšíření žaloby došlo dne 23. 3. 2017, tedy po uplynutí subjektivní i objektivní promlčecí doby. Proto se soud tímto nárokem více nezabýval a přistoupil k jeho zamítnutí. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně neshledal v konkursním řízení od roku 2005 nečinnost konkursního soudu, zabýval se možností uspokojení žalobcem tvrzené pohledávky v částce 79 990,50 Kč s příslušenstvím (jedno, zda kapitalizovaného, či nikoliv) a vycházel z toho, že výtěžek majetkové podstaty především z prodeje nemovitostí a strojů činil částku přes 40 000 000 Kč, z toho 20 000 000 Kč bylo rozvrhováno v roce 2007 částečným rozvrhem mezi dva oddělené věřitele. Pohledávka žalobce byla v rámci přezkumného jednání neošetřena, a proto pokud se nejednalo o pohledávku za podstatou a pohledávku podléhající oddělenému uspokojení, náležela do II. třídy k poměrnému uspokojení věřitelů. Soud tak uzavřel, že i za stávající situace mohl správce konkursní podstaty kdykoliv za souhlasu věřitelského výboru a konkursního soudu částku 79 990,70 Kč (správně 79 990,50 Kč; poznámka dovolacího soudu) vyloučit. Skutečností však bylo, že správce konkursní podstaty předmětnou částku nadále evidoval na základě výsledku přezkumného jednání, kdy pohledávka byla vedena jako nevykonatelná, tedy její existence a vznik nebyly prokázány rozhodnutím soudu, pohledávka nebyla popřena a nyní se nadále neřeší, přestože měla být řešena s odkazem na názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozsudku ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1482/2013, s konkursní podstatou. Dle soudu prvního stupně měl žalobce možnost uspokojit se ve svých nárocích na správci konkursní podstaty. O této skutečnosti již soudy rozhodly a případné vypořádání je dle soudu věcí majetkové podstaty a jejího správce. Soud prvního stupně dále uvedl, že touto žalobou mělo být fakticky suplováno řešení a hodnocení předmětné pohledávky v konkursním řízení, které nebylo dosud ukončeno (dne 10. 11. 2016 bylo vydáno usnesení o nepotvrzení volby věřitelského výboru a dne 7. 3. 2017 byla konkursnímu soudu doručena zpráva o stavu řízení), pohledávka nebyla ošetřena ani na základě právního názoru Nejvyššího soudu, a protože konkursní řízení nebylo dosud ukončeno, jednalo se o žalobu předčasnou ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Podle soudu prvního stupně navíc přetrvávají nedostatky v činnosti konkursního správce a nikoliv kon