30 Cdo 4401/2010 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4401/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2012 Spisová značka:30 Cdo 4401/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.4401.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Lhůty Ochrana osobnosti Právo na odpověď Dotčené předpisy:§ 39 odst. 1 předpisu č. 231/2001Sb. § 35 odst. 1 předpisu č. 231/2001Sb. § 31 odst. 1 předpisu č. 231/2001Sb. § 38 odst. 2 předpisu č. 231/2001Sb. § 39 odst. 2 předpisu č. 231/2001Sb. § 122 odst. 1 obč. zák. § 10 odst. 1 předpisu č. 46/2000Sb. § 122 odst. 2 obč. zák. § 122 odst. 3 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 11. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 4401/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně České lékařské komory, se sídlem v Olomouci, Dolní náměstí 38, zastoupené prezidentem MUDr. Milanem Kubkem, zastoupené advokátem JUDr. Janem Machem, se sídlem Praha 1, Vodičkova 28, proti žalované FTV Prima, spol. s. r. o., se sídlem Praha 8, Na Žertvách 24/132, identifikační číslo organizace 48115908, ve věci o uveřejnění odpovědi dle ustanovení § 39 zákona č. 231/2001 Sb., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 185/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, ze dne 22. června 2010, č.j. 1 Co 75/2010- 81, takto : I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalobkyni částku 9.360,- Kč k rukám JUDr. Jana Macha, advokáta se sídlem Praha 1, Vodičkova 28. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se domáhala uveřejnění odpovědi podle ust. § 39 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „ZPRTV“). Žalovaná ve dnech 2. 10. 2008, 7. 10. 2008 a 14. 10. 2008 zveřejnila ve zprávách TV Prima případ, kdy lékařka v nemocnici v Sokolově údajně odmítla ošetřit zraněného mladíka a moderátory televize bylo opakovaně tvrzeno, že Česká lékařská komora (dále jen „ČKL“) se odmítá případem zabývat a neplní své poslání podle zákona. Konkrétně byl případ okomentován slovy „Věcí se tedy zabývají všichni kromě těch, které by měla zajímat úplně nejvíc. Česká lékařská komora zůstává v úplném klidu.“ a „Česká lékařská komora se tímto skandálem stále odmítá zabývat.“ K reportáži měl možnost se vyjádřit prezident ČLK MUDr. Milan Kubek, ale podle žalobkyně bylo jeho vystoupení vytrženo z kontextu, redaktoři TV Prima ho neslušně, tendenčně přerušovali a prakticky mu znemožnili se objektivně vyjádřit. V reportáži MUDr. Milan Kubek uvedl: „V dané chvíli řeší věc police, tedy Česká lékařská komora nemá žádný důvod do toho sama od sebe vstupovat, na druhou stranu doporučujeme…“ Poté byl prezident ČLK přerušen reportérem TV Prima za situace, kdy chtěl doporučit rodině zraněného mladíka, aby si podala stížnost na ČLK, což by umožnilo ČLK se případem začít zabývat. Dne 14. 10. 2008 redaktor TV Prima J. K. uvedl, že „Lékařská komora je zpolitizovaná, pro lékaře nemá žádný valný význam a slouží jen k prosazování osobních ambic, a to už delší dobu, říká řadu lékařů.“ Následně dne 22. 10. 2008 zaslala ČLK žalované žádost o uveřejnění odpovědi podle ustanovení § 35 odst. 1 ZPRTV. Dne 7. 11. 2008 zaslala žalovaná žalobkyni odpověď, ve které sdělila, že žádosti o uveřejnění odpovědi nevyhoví. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 10. 2009, č.j. 37 C 185/2008-50, rozhodl tak, že žalovaná je povinna zveřejnit v pořadu „Zprávy TV Prima“ v 18:55 hod. odpověď žalobkyně na údaje ve zpravodajství Prima TV ze dne 2. 10., 7. 10. a 14. 10. 2008 o údajném pochybení lékařky v nemocnici v Sokolově a o údajném nezájmu žalobkyně se případem zabývat ve znění : „Není pravdou, že česká lékařská komora neměla zájem případ vyšetřit. Podle zákona komora řeší stížnosti na výkon povolání svých členů. Právě proto prezident České lékařské komory opakovaně vyzval k podání stížnosti, aby se Česká lékařská komora mohla případem zabývat“ (odst. I výroku) a uložil žalované nahradit náklady řízení (odst. III výroku). Současně soud prvního stupně zamítl žalobu, aby odpověď žalované obsahovala text uvedený v odst. II. výroku. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že žaloba podaná dne 24. 11. 2008, byla podaná včas, neboť posledním dnem lhůty pro podání, stanovené zákonem, byla neděle 23. 11. 2008 a za poslední den lhůty se tak považuje nejbližší následující pracovní den, což bylo pondělí 24. 11. 2008, takže žaloba byla podaná v poslední den lhůty. Poté vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovanou odvysílaná skutková tvrzení o tom, že žalobkyně odmítá řešit údajné pochybení lékařky a plnit své poslání, byla nepravdivá a byla objektivně způsobilá ji poškodit. S odkazem na § 2 odst. 2 písm. e) zákona č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o komorách“), podle něhož může komora zahájit disciplinární řízení a konat jen na základě konkrétní stížnosti nebo nějakého podnětu a nikoli z vlastní iniciativy, dovodil, že se žalobkyně ani nemohla zabývat tvrzeným profesním pochybením lékařky. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. června 2010, č.j. 1 Co 75/2010-81, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že zamítl, aby odpověď v textu omluvy obsahovala „Česká lékařská komora k opakovaným reportážím Prima TV“, jinak rozsudek potvrdil (odst. I výroku odvolacího soudu). Žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 18. 720,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet advokáta žalobkyně JUDr. Jana Macha (odst. II výroku odvolacího soudu). Odvolací soud nejprve dovodil, že právo žalobce nezaniklo a ztotožnil se s názorem, že opakovaná tvrzení žalované, že se ČLK případem nezabývá, popř. odmítá zabývat, se dotýká dobré pověsti žalobkyně, staví ji tak do nepříznivého světla a snižuje její profesní význam. Odvolací soud proto neposuzoval pravdivost tohoto tvrzení, ale pravdivost tvrzení, zda je potřeba podat stížnost pro zahájení disciplinárního řízení. Zjistil, že k zahájení disciplinárního řízení je postačující i iniciativa revizní komise (orgán žalobkyně), nicméně byl toho názoru, že disciplinární řízení nelze, bez dalšího, zahájit pouze na základě mediálních zpráv, navíc v případě, kdy přesné datum tvrzené události nebylo uvedeno a jelikož šlo o případ aktuální, tak žalobkyně neměla, kromě mediální zprávy, další podklady pro objektivní posouzení události. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a změnil ho jen v části omluvy, tak, aby se v textu odpovědi neopakovalo, že jde o odpověď žalobkyně k opakovaným reportážím. Proti tomu rozsudku podala žalovaná včasné dovolání k Nejvyššímu soudu, kdy dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávné posouzení běhu prekluzivní lhůty podle § 39 odst. 2 ZPRTV a za právní otázku rovněž označuje střet práva provozovatele vysílání vysílat programy svobodně a nezávisle podle § 31 odst. 1 ZPRTV s právem na uveřejnění odpovědi. Podle dovolatky nemělo být aplikováno počítání času podle občanského zákoníku, protože ZPRTV je předpisem veřejného práva. Současně se dovolává rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č.j. 6 A 96/96-30, ze dne 30. 8. 1998, podle něhož, nestanoví-li zákon něco jiného o běhu a počítání hmotněprávní prekluzivní lhůty, tak se nelze dovolávat předpisu, upravující běh procesních lhůt ani předpisu upravující právní vztahy zcela jiné, lhůta se počítá podle přirozeného běhu času a neprodlužuje se, připadá-li její poslední den na sobotu nebo neděli. Odvolacímu soudu vytýká nesprávnou aplikaci ustanovení § 35 odst. 1 ZPRTV, když žalobkyní navržené znění odpovědi („podle zákona komora řeší stížnosti na výkon povolání svých členů“) není způsobilé uvést dotčená tvrzení na pravou míru a nadto obsahuje tvrzení, která jsou originálními sděleními žalobkyně. Dovolatelka dále uvádí, že soudu nepřísluší měnit či jinak zasahovat, tj. i krátit text odpovědi, tak jak to udělal odvolací soud ve svém rozsudku. Jestliže jsou návrh odpovědi či dodatečného sdělení nepřiměřené co do rozsahu napadeného sdělení či obsahují-li i, popř. anebo pouze hodnotící úsudky, soud by měl žalobu zamítnout. Zkrácením textu odpovědi a potvrzením její změny soudem prvního stupně odvolací soud zatížil řízení vadou podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. tím, že žalobkyni přiznal něco jiného, než požadovala. Poukazuje rovněž na to, že žalovaná dne 14. 10. 2008 odvysílala sdělení obsahově obd