30 Cdo 710/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 710/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 6. 2025 Spisová značka:30 Cdo 710/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.710.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1,2 o. s. ř. § 135 odst. 2 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 7. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 08.09.2025I.ÚS 2620/25 Dita Řepková odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost5. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 710/2025-310 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobců a) F. P. a b) V. P., obou zastoupených Mgr. Michalem Zahutou, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 365/46, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zaplacení 3 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 90/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. 15 Co 89/2024-270, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se poté, co již bylo ve věci rozhodováno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 9. 2019, č. j. 21 C 90/2018-84, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2020, č. j. 15 Co 61/2020-122, a následně rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 6. 2021, č. j. 30 Cdo 3489/2020-153, a nálezem Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 40/22 (o jejich nároku na náhradu nemajetkové újmy, která měla žalobcům vzniknout nesprávným úředním postupem, který spatřovali v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když řízení o jejich návrhu ze dne 27. 9. 2012 podle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád – dále jen „s. ř.“, bylo zahájeno dne 2. 10. 2012 a skončilo v důsledku průtahů až právní mocí vydaných rozhodnutí s účinky ke dni 14. 7. 2017), domáhají po žalované zaplacení 1 800 000 Kč s příslušenstvím každému z nich jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která (dle jejich tvrzení) vznikala průběžně od počátku léta 2010 a spočívá v posttraumatické stresové poruše, mající původ v prožitém stresu, když v případě žalobkyně se jedná až o onemocnění depresí; ve snížení kvality bydlení; ztrátě radosti ze života; nutnosti proti své vůli snášet imise z realizace a provozu stavby; když mají stavy úzkosti, podrážděnosti, trpí depresí, nespavostí resp. mají zhoršenou kvalitu spánku, a to jak v důsledku výše zmíněného stresu, tak v důsledku hlukových imisí stavby; mají bolesti hlavy, sníženou koncentraci, obsedantní myšlenky, nechutenství, pocity úzkosti a vyčerpání, a konečně mají pocit ze ztráty důvěry ve fungování právního státu; u žalobce nedošlo navíc k dokončení atestace. 2. Dle žalobců takto specifikovaná újma je v příčinné souvislosti s postupem stavebního úřadu ve spojení s nezákonným rozhodnutím, kterým je certifikát autorizovaného inspektora M. T. ze dne 23. 3. 2010, č. 711007 – dále jen „Certifikát“, když došlo v důsledku nesprávného úředního postupu k zahájení realizace stavby: „Brno – Ivanovice Obchodní centrum – Hobby Market“ – dále také jen „stavba“, jejímu provedení a následně k jejímu provozu, a to podle Certifikátu, který nesplňoval podmínky pro jeho vydání, a proto neměl být vydán. Tím docházelo k imisím do sféry žalobcům, respektive k imisím na jejich nemovité věci, tj. pozemku p. č. XY a p. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, což způsobilo výše specifikované újmy oběma žalobcům. 3. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 10. 2023, č. j. 21 C 90/2018-243, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). 4. K odvolání žalobců Městský soud v Praze jako odvolací soud rozsudkem ze dne 30. 5. 2024, č. j. 15 Co 89/2024-270, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). 5. Pokud jde o předpoklad pro vznik odpovědnosti státu za tvrzenou nemajetkovou újmu žalobců spočívající v nezákonném rozhodnutí, soud prvního stupně konstatoval, že žádné rozhodnutí, které by bylo možno v intencích ust. § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „OdpŠk“, kvalifikovat jako nezákonné, žalobci tvrzeno nebylo. 6. Soud prvního stupně po posouzení skutkové stránky věci též neshledal příčinnou souvislost mezi tvrzenou újmou žalobců a nesprávným úředním postupem správního orgánu, tedy stavebního úřadu – Úřadu městské části Brno – Ivanovice, jak tvrdili žalobci, pokud by mělo jít o nesprávný úřední postup spočívající v nekonání tohoto stavebního úřadu ve vztahu k otázce způsobilosti stavby pro zkrácené řízení, když po zaevidování Certifikátu vydaného autorizovaným inspektorem stavební úřad nezajistil vypořádání námitek uplatněných osobami, které by byly účastníky stavebního řízení, ani usnesením nerozhodl o námitkách ve své působnosti, ani o nezpůsobilosti stavby pro takové zkrácené řízení. Pokud by totiž stavební úřad dostál svým povinnostem korelujícím kontrolnímu oprávnění tohoto stavebního úřadu dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2012, zjistil by, že nebyly splněny podmínky pro vydání Certifikátu. 7. Jinými slovy, soud má, na rozdíl od žalobců, za to, že nelze uzavřít, že nebýt nesprávného úředního postupu stavebního úřadu, bylo by zabráněno předmětné realizaci a provozu stavby, a tedy i jejich tvrzené nemajetkové újmě. Tvrzená obrana žalobců proti stavbě, tedy, že tato stavba svou velikostí překračovala limity dané územním plánem města Brna, dle názoru soudu, nemohla zabránit a ovlivnit faktickou realizaci stavby. 8. Odvolací soud plně souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v důsledku dodatečného povolení stavby došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi vydáním Certifikátu, resp. nesprávným úředním postupem stavebního úřadu, který Certifikát zaevidoval, aniž tento splňoval všechny zákonem stanovené podmínky podle § 117 odst. 1 až 4 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění platném a účinném v době vydání Certifikátu – dále jen „stavební zákon“, z důvodu, že autorizovaný inspektor neopatřil vyjádření všech dotčených osob, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, a tvrzenou újmou. V důsledku tohoto chybného postupu autorizovaného inspektora, který Certifikát vydal, a též stavebního úřadu, který Certifikát přes tuto vadu zaevidoval, bylo následně v řízení podle § 142 odst. 1 s. ř. deklarováno, že na podkladě Certifikátu právo stavby ke stavbě nevzniklo. Jestliže však následně stavební úřad k žádosti stavebníka o dodatečné povolení stavby stavbu dodatečně povolil, došlo k nápravě stavu, kdy stavba byla postavena na základě vadného Certifikátu, který nebyl způsobilým založit právo stavby ve zkráceném stavební řízení podle § 117 a násl. stavebního zákona. V rámci posouzení žádosti o vydání dodatečného stavebního povolení stavební úřad oznámil zahájení stavebního řízení všem známým účastníkům řízení a dotčeným orgánům a nařídil k projednání žádosti ústní jednání. Stavební úřad do okruhu účastníků stavebního řízení zahrnul též žalobce. Námitky účastníků vypořádal způsobem, jenž popsal na stranách 15 až 19 svého rozhodnutí. Dodatečné stavební povolení nabylo právní moci, žalobci proti jeho vydání řádným opravným prostředkem nebrojili. 9. Jelikož stavba byla dodatečně povolena, k dopadům realizace stavby do sféry žalobců by došlo i bez Certifikátu či nesprávného úředního postupu stavebního úřadu při jeho evidenci. Podstatné je, že stavba byla dodatečně povolena. 10. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1, 2 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. 11. Odvolací soud svůj závěr o nedůvodnosti požadavku žalobců na náhradu nemajetkové újmy způsobené v souvislosti s vydáním Certifikátu, jenž deklaroval, že stavba ze strany společnosti Heršpická – správa nemovitostí s. r. o. může být stavebník