30 Cdo 727/2014 — Nejvyšší soud

30 Cdo 727/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2015 Spisová značka:30 Cdo 727/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.727.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Organizační složka státu Jednání právnických osob Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. § 6 předpisu č. 82/1998Sb. § 120 odst. 1 předpisu č. 50/1976Sb. ve znění do 01.07.2006 § 108 předpisu č. 254/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 8. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 727/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce Ing. J. B., zastoupeného JUDr. Marcelou Urbanovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Nákladní 895/41, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce Mgr. J. Ž., o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 51/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2013, č. j. 55 Co 542/2012-158, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2013, č. j. 55 Co 542/2012-158, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhal na žalované, jednající dle žaloby Ministerstvem zemědělství, zaplacení částky 604.031.201,- Kč s příslušenstvím na náhradě škody, jež měla vzniknout jeho právnímu předchůdci, společnosti TXT s. r. o. (dále jen „společnost“), tím, že Městský úřad v Černošicích jako speciální stavební úřad nerozhodl o žádosti společnosti (jemu doručené dne 1. 11. 2004) o prodloužení stavebního povolení, které bylo společnosti vydáno rozhodnutím Okresního úřadu Praha – západ ze dne 4. 11. 2002, č. j. Vod 235-398-SP/02-Bí, pro stavbu vodních děl (vodovodu, splaškové a dešťové kanalizace) na v žalobě uvedených pozemcích v katastrálním území Ch. Uvedenou nečinnost hodnotí žalobce jako nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), v jehož důsledku měl společnosti ujít zisk ve výši žalované částky. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 9. 2012, č. j. 24 C 51/2011-120, žalobu zamítl (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). V řízení učiněná skutková zjištění soud prvního stupně právně zhodnotil tak, že k žalobou tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu došlo, že však právnímu předchůdci žalobce nemohla v jeho důsledku vzniknout škoda, neboť nebyla-li společnost v době, kdy o prodloužení stavebního povolení žádala, již vlastníkem předmětných pozemků, nemohl jí z jejich prodeje ujít zisk. Organizační složkou, která je v dané věci příslušná za žalovanou (stát) vystupovat, určil soud prvního stupně (potud ve shodě s žalobou) Ministerstvo zemědělství. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce odvoláním, namítaje, že v řízení soudem prvního stupně dne 28. 7. 2011 vydaný platební rozkaz nabyl právní moci, pročež dalšímu projednávání věci brání překážka věci rozhodnuté. Důvody, pro něž nebyl platební rozkaz zrušen žalovanou (včas) podaným odporem, shledává žalobce v odvolání jednak v tom, že žalovaná při podání odporu jednala organizační složkou, jež za ní není v dané věci oprávněna před soudem vystupovat (Ministerstvem zemědělství namísto Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových), jednak (nadto) v absenci oprávnění ředitele legislativního a právního odboru Ministerstva zemědělství JUDr. J. U. za tuto (byť nepříslušnou) organizační složku odpor podat. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek zrušil a řízení pro překážku věci rozhodnuté zastavil. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce v záhlaví uvedeným usnesením rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že řízení je zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, představovanou tím, že žalovaná v řízení jednala organizační složkou, která za ni v dané věci není oprávněna vystupovat; příslušnou organizační složkou shledal odvolací soud Ministerstvo pro místní rozvoj (v této souvislosti poukázal na § 14 odst. 1 zákona č. 272/1996 Sb., kterým se provádějí některá opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky a kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky). Argumentaci předestřenou mu v odvolání neshledal odvolací soud důvodnou – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových stát dle odvolacího soudu v řízeních podle zákona č. 82/1998 Sb. „nezastupuje“, v řízení vydaný platební rozkaz pak podle názoru odvolacího soudu nemohl nabýt právní moci již proto, že nedošlo k jeho doručení, neboť řízení „neproběhlo s řádně zastoupenou žalovanou.“ Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opírá o § 237 a 238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že odvolací soud posoudil nesprávně dvě otázky procesního práva, na nichž závisí jeho rozhodnutí, když uzavřel, že organizační složkou oprávněnou za stát v dané věci vystupovat je Ministerstvo pro místní rozvoj a že v řízení vydaný platební rozkaz nepředstavuje pro jeho další postup překážku věci pravomocně rozhodnuté. Dovolatel zdůraznil, že žádost o náhradu škody podle § 14 OdpŠk adresoval Ministerstvu pro místní rozvoj a že toto ministerstvo jeho žádost postoupilo právě Ministerstvu zemědělství, z čehož pak vycházel při podání žaloby. Postupu odvolacího soudu vytkl rovněž rozpor s § 107a, resp. § 92 odst. 2 o. s. ř, považuje napadené usnesení (zjevně) za rozhodnutí vyčtené v § 238a o. s. ř., s tím, že „nenavrhoval, aby do řízení vstoupil jiný účastník na místo dosavadního účastníka.“ Pokud se jedná o otázku nabytí právní moci v řízení vydaného platebního rozkazu, zde dovolatel odvolacímu soudu vytkl, že se nevypořádal s namítanou otázkou nedostatku jednatelského oprávnění JUDr. J. U. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu „a tím i“ rozsudek soudu prvního stupně tak, že se řízení zastavuje, příp. aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná, jednající dle závazného právního názoru odvolacího soudu Ministerstvem pro místní rozvoj, ve vyjádření k dovolání uvedla, že Ministerstvo pro místní rozvoj není úřadem, jenž by měl za stát dle § 6 OdpŠk v dané věci jednat; v této otázce má (ve shodě s dovolatelem) za to, že příslušným úřadem je s přihlédnutím k § 120 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon, Ministerstvo zemědělství, jemuž byla ostatně z tohoto důvodu Ministerstvem pro místní rozvoj postoupena žádost dovolatele o předběžné projednání nároku, neboť Městský úřad v Černošicích vedl správní řízení jako vodoprávní orgán a současně speciální stavební úřad. Žalovaná se ztotožnila s dovolacím návrhem na zrušení dovoláním napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.). Dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.) bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem podle § 241 odst. 1 o. s. ř. Dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o určení organizační složky žalované (státu), která by za ni měla s ohledem na povahu sporu (tvrzený nesprávný úřední postup vodoprávního a současně speciálního stavebního úřadu) v dané věci vystupovat před soudem. Protože Nejvyšší soud dosud takovou právní otázku, na jejímž zodpovězení odvolacím soudem závisí dovoláním napadené rozhodnutí, ve své judikatuře neřešil, je dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je důvodné. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném p