30 Cdo 821/2005 — Nejvyšší soud

30 Cdo 821/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 7. 2005 Spisová značka:30 Cdo 821/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.821.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 11 odst. 1 písm. c) předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 821/2005 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) F. Š., b) J. M., a c) M. K., všech zastoupených advokátkou, za účasti 1) Správy a údržby silnic B., příspěvkové organizace, zastoupené advokátkou, a 2) P. f. Č. r., o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 200/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. října 2004, č. j. 32 Co 24/2004 - 97, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. října 2004, č. j. 32 Co 24/2004 - 97, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se žalobou ze dne 3. 11. 2003 podanou podle § 244 a násl. o. s. ř. domáhali zrušení a nahrazení části rozhodnutí Ministerstva zemědělství Pozemkového úřadu P. ze dne 10. 9. 2003, č. j. 371/92-P RV 50/2003, vydaným podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), kterým bylo s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. c) tohoto zákona rozhodnuto, že nelze vydat nemovitosti v kat. území N., obec D. H., a to parcelu č. 813/7 - ostatní plocha o výměře 161 m2 a parcely ve zjednodušené evidenci - PK č. 812 - role o výměře 461 m2 a č. 813 - role o výměře 3751 m2, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v P. pro kat. území N., obec D. H., tak, že jsou vlastníky těchto nemovitostí. Žalobci mají za to, že rozhodnutím Pozemkového úřadu P. byli dotčeni na svých právech, neboť na uvedených pozemcích, na nichž se nachází cestmistrovské Středisko správy a údržby silnic B., jsou postaveny stavby jednoduché a drobné a dále stavby, které nebrání jejich zemědělskému využití. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 7. 4. 2004, č. j. 7 C 200/2003 - 46, „určil, že žalobci jsou vlastníky uvedených pozemků, že tímto rozsudkem je dotčen pouze výrok rozhodnutí Ministerstva zemědělství Pozemkového úřadu P. ze dne 10. 9. 2003, č. j. 371/92-P RV 50/2003, pokud jím bylo rozhodnuto o nevydání shora popsaných tří nemovitostí žalobcům ad a) až ad c) a že rozsudek soudu v tomto rozsahu uvedené správní rozhodnutí nahrazuje“; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně za nespornou považoval skutečnost, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle § 4 odst. 1 a odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb, ve znění pozdějších předpisů, a že jim svědčí restituční nárok uvedený v ust. § 6 odst. 1 písm. h) tohoto zákona, neboť pozemky přešly na bývalý československý stát z vlastnictví původních vlastníků F. a M. Š. nabídkou daru, která byla přijata rozhodnutím finančního odboru Okresního národního výboru v P. ze dne 19. 7. 1966 a že tuto darovací smlouvu uzavřeli dárci v tísni. Dále vyšel ze zjištění, že pozemky č. parc. 813/7 podle katastru nemovitostí a pozemky par. č. 812 a 813 podle pozemkové knihy byly po přechodu vlastnictví na stát zastavěny tzv. cestmistrovským střediskem Správy a údržby silnic B. - na větší části areálu se nachází zpevněná plocha přesahující 300 m2, dále přízemní budova sloužící jako sklad, budova sociálního zařízení, studna s pumpou a jímka. Poté, co soud provedl ohledání na místě samém, a k posouzení charakteru uvedených staveb vyžádal odborné stanovisko stavebního úřadu v P. a jako svědkyni vyslechl vedoucí tohoto úřadu, s poukazem na judikaturu Ústavního soudu (zejména na nálezy sp. zn. II. ÚS 747/2000 a sp. zn. IV. ÚS 373/2000) dovodil, že studna, jímka, budova skladu, budova sociálního zařízení jsou stavbami jednoduchými, a ve smyslu ust. § 2 odst. 1 vyhl. č. 85/1976 Sb. je jednoduchou stavbou i zpevněná plocha v areálu. Dospěl proto k závěru, že žádná z uvedených staveb nebrání ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě vydání pozemků žalobcům. K odvolání prvního účastníka proti výroku o věci samé a k odvolání žalobců proti výroku o nákladech řízení Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 10. 2004, č. j. 32 Co 24/2004 - 97, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutková zjištění okresního soudu, na rozdíl od něj však dospěl k odlišným závěrům právním. Vycházeje z ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě a z poznámky pod čarou k tomuto ustanovení, jež odkazuje na ust. § 2 odst. 1 vyhl. č. 85/1976 Sb., podle jehož písm. c) se jednoduchými stavbami rozuměly přízemní stavby a stavby zařízení staveniště, pokud jejich zastavěná plocha nepřesahuje 300 m2 a výška 15 m, na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že za stavbu ve smyslu stavebního zákona je třeba považovat i stavbu zpevněné plochy, a pokud má tato plocha výměru větší než 300 m2, nejde již o stavbu jednoduchou ve smyslu uvedeného ustanovení vyhl. č. 85/1976 Sb. Protože tato vyhláška, ani předpisy související, nedefinovala stavbu pozitivním způsobem a za stavby považovala veškerá stavební díla bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, účel a dobu trvání, považovala za stavbu např. i pozemní komunikace (silnice, dálnice a místní komunikace), parkoviště a dále také cestmistrovství. Tento pojem je pak vymezen v ust. § 13 písm. e) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého jsou příslušenstvím dálnice, silnice a místní komunikace objekty a prostranství bezprostředně sloužící výkonu údržby dálnice, silnice nebo místní komunikace (cestmistrovství) a jejich napojení na příslušnou pozemní komunikaci. Podle názoru odvolacího soudu nelze v daném případě vycházet z rozsudku Nejvyššího soudu, na nějž žalobci poukazovali, v němž byl zaujat názor, že pozemek, který byl zpracován zpevněním povrchu za účelem parkování automobilů (parkoviště), nelze považovat za stavbu, neboť tento názor byl vysloven v řízení podle zákona č. 87/1991 Sb., a nikoliv v řízení podle zákona o půdě; v případě restituce pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb. je třeba mít na zřeteli jeho účel, kterým je vytvoření zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že cestmistrovství, jehož plocha je zpevněna asfaltem a je větší než 300 m2, je stavbou ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, která není stavbou movitou, dočasnou, jednoduchou nebo drobnou ani stavbou umístěnou pod povrchem země a kterou tudíž na základě tohoto ustanovení nelze vydat a která nepochybně brání zemědělskému nebo lesnímu využití pozemků (k obdobnému závěru dospěl i Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 542/2000). Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání (směřující i proti výrokům o náhradě nákladů řízení), neboť mají za to, že krajský soud pochybil ve výkladu pojmu „stavba“ ohledně zpevněných asfaltových ploch cestmistrovského střediska prvního účastníka. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že v daném případě nelze vycházet z rozsudku Nejvyššího soudu, v němž byl zaujat názor, že pozemek, který byl zpracován zpevněním povrchu za účelem parkování vozidel, není stavbou, a poukazují na to, že ke stejnému závěru dospěl i Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 754/01 v řízení podle zákona o půdě. Obdobný názor vyslovil Ústavní soud i v nálezu sp. zn. IV. ÚS 176/03, v němž odkázal na správný závěr Nejvyššího soudu v rozsudku z 26. 11. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1414/97, a na nález ÚS ze 14. 4. 2002, sp. zn. IV. ÚS 42/01 a další. Bez významu není podle dovolatelů ani okolnost, kterou zjistili a v řízení uvedli, že první účastník předmětné pozemky i se stavbami nabízí k prodeji a že je přestal využívat, takže areál je již několik měsíců mimo provoz, když činnosti dříve obstarávané z tohoto a dalších středisek zajišťuje z centra v P. - D. Jeho tvrzení o nezbytnosti předmětných nemovitostí pro zajišťování provozu údržby vozovek se tudíž nezakládá na pravdě. Navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu (spolu s výrokem rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení) byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení. První účastník ve svém písemném vyjádření k dovolání odkázal na argumenty uvedené v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto. Druhý účastník se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozsudkem odvolacího soudu a v