32 Cdo 1373/2010 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1373/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 8. 2011 Spisová značka:32 Cdo 1373/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.1373.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva spotřebitelská Dotčené předpisy:§ 2 písm. a) předpisu č. 321/2001Sb. § 10 předpisu č. 321/2001Sb. směrnice 87/102/ Kategorie rozhodnutí:B EU Zveřejněno na webu:15. 8. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1373/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Santander Consumer Finance a.s., se sídlem v Praze 5, Šafránkova 1, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 25103768, zastoupené Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, proti žalované T. H., zastoupené JUDr. Milanem Bedrošem, advokátem se sídlem v Brně, Pekárenská 12, o 196 409,99 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 14/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. července 2009, č. j. 20 Co 191/2009-190, ve znění usnesení ze dne 17. září 2009, č. j. 20 Co 191/2009-194, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. července 2009, č. j. 20 Co 191/2009-190, ve znění usnesení ze dne 17. září 2009, č. j. 20 Co 191/2009-194, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. února 2009, č. j. 10 C 14/2008-170, v zamítavém výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení majetkového vypořádání (nezaplacených leasingových splátek v celkové výši 236 198 Kč, nákladů spojených s vymáháním ve výši 14 548,89 Kč, nákladů spojených s odebráním předmětu leasingu ve výši 25 663,10 Kč a částky odpovídající uhrazenému povinnému pojištění ve výši 3 000 Kč, a to po odpočtu výtěžku z prodeje předmětu leasingu ve výši 83 000 Kč) v důsledku předčasného ukončení leasingové smlouvy uzavřené mezi účastnicemi. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem pro zmeškání ze dne 25. února 2008, č. j. 10 C 14/20008-34, uložil žalované zaplatit žalobkyni 196 409,99 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. října 2008, č. j. 20 Co 416/2008-63, zrušil rozsudek pro zmeškání pro nenaplnění předpokladů pro jeho vydání a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O věci tak opětovně rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 5, který rozsudkem ze dne 16. února 2009, č. j. 10 C 14/2008-170, uložil žalované zaplatit žalobkyni 40 426 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), zamítl žalobu v rozsahu částky 155 983,99 Kč s příslušenstvím (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku). K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem ve znění opravného usnesení potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud vyšel při přezkoumání napadeného rozsudku ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, podle něhož byla mezi účastnicemi uzavřena dne 24. dubna 2004 leasingová smlouva, jejímž předmětem byl nájem a následný prodej osobního vozidla Škoda Felicia 1,6 GLX, který téhož dne žalovaná převzala. Ve smlouvě se žalovaná zavázala splácet po dobu 72 měsíců pravidelné měsíční splátky ve výši 3 921 Kč s tím, že ke konci tohoto smluvního vztahu odkoupí od žalobkyně vozidlo za zůstatkovou hodnotu 1 000 Kč, přičemž při jejím podpisu uhradila 16 200 Kč jako akontaci. Součástí smlouvy se staly Všeobecné smluvní podmínky pro leasing movitých věcí společnosti CCB Finance, s.r.o. (dále též jen „VSP“), podle jejichž čl. 1.2 je leasingová smlouva uzavírána v režimu obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) dle jeho ustanovení § 269 odst. 2 jako smlouva nepojmenovaná. Žalovaná uhradila pouze první tři splátky, přičemž dalších 69 splátek ani jinou další částku žalobkyni nezaplatila. Dne 16. listopadu 2004 byla uzavřena mezi účastnicemi dohoda o ukončení leasingové smlouvy, v níž bylo mimo jiné sjednáno, že pro tento případ ukončení leasingové smlouvy platí čl. 6.3.4 VSP, podle něhož je žalovaná povinna po odstoupení od smlouvy (ze strany leasingového pronajímatele) zaplatit žalobkyni všechny závazky splatné do data ukončení smluvního vztahu mezi účastnicemi, smluvní i mimosmluvní majetkové sankce, souhrnnou částku ve výši všech zbývajících leasingových splátek ponížených o splátky pojištění až do konce smlouvy, náhradu škody, náklady spojené s odebráním, přepravou, skladováním, oceněním, dalším prodejem či pronájmem včetně ušlého zisku. Dne 26. ledna 2005 žalobkyně vyúčtovala žalované nedoplatek z leasingové smlouvy ve výši 198 984 Kč, na který podle nesporných tvrzení účastnic žalovaná neuhradila dosud částku 196 409,99 Kč. Odvolací soud se ztotožnil s posouzením soudu prvního stupně, podle něhož leasingová smlouva, uzavřená mezi účastnicemi jako nepojmenovaná smlouva podle § 269 odst. 2 obch. zák., je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., a proto je třeba na nároky z ukončené leasingové smlouvy aplikovat § 10 cit. zákona o přiměřeném vypořádání mezi spotřebitelem a věřitelem. Soud prvního stupně proto podle odvolacího soudu správně dovodil, že ujednání o použití čl. 6.3.4 VSP (v odůvodnění nesprávně uvedeno 6.4.3 VSP) na předtisku protokolu o odebrání vozidla ze dne 16. listopadu 2004, jehož součástí je dohoda účastnic o ukončení leasingového vztahu, požadavku přiměřeného vypořádání mezi věřitelem (žalobkyní) a spotřebitelem (žalovanou) odporuje. Konstatoval, že žalovaná uzavřela leasingovou smlouvu jako fyzická osoba, aniž by s ní byly individuálně sjednány smluvní podmínky, přičemž ukončení leasingového vztahu bylo dohodnuto na předtištěném formuláři s použitím čl. 6.3.4 VSP, který upravuje nároky pro případ odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně pro podstatné porušení povinností leasingové nájemkyně dle čl. 6.3.1 VSP. V této souvislosti poukázal i na přímo aplikovatelný čl. 3 směrnice Rady ES č. 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, podle něhož smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Odvolací soud pokládá za zřejmé, že smyslem uvedeného odkazu na čl. 6.3.4 VSP bylo zavázat žalovanou ke splnění takových nároků žalobkyně, jež by jí vznikly při sankčním odstoupení od smlouvy. Tím podle jeho názoru došlo zcela nepochybně k nerovnováze práv a povinností smluvních stran, které vyplývají z dohody o ukončení leasingového vztahu, a to v neprospěch žalované. Dospěl-li proto soud prvního stupně za uvedené situace k závěru, že ujednání na předtisku protokolu o odebrání vozidla o platnosti čl. 6.3.4 VSP i po ukončení smlouvy je absolutně neplatné pro rozpor se zákonem podle § 39 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) a z tohoto důvodu žalobkyni nepřiznal nárok na leasingové splátky splatné po ukončení leasingové smlouvy, postupoval podle odvolacího soudu správně. Odvolací soud rovněž neshledal důvodnou námitku odvolatelky, že má nárok na částku 14 548,89 Kč z titulu nákladů spojených s vymáháním splnění povinností žalované, neboť nebylo zjištěno, že by žalobkyni takové náklady (mimo rámec tohoto řízení) vznikly. Odkaz odvolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2886/2007 označil odvolací soud za nepřípadný, jelikož v tomto rozhodnutí se soud leasingovou smlouvou z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru a evropských právních předpisů nezabýval. Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka především nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že leasingová smlouva je spotřebitelskou smlouvou, neboť žádná forma leasingu definici spotřebitelského úvěru podle zákona č. 321/2001 Sb. neodpovídá. Zatímco pojmovým znakem spotřebitelského úvěru je poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, ani o jednu z těchto alternativ u leasingu podle dovolatelky nejde. I