32 Cdo 3675/2017 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3675/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 7. 2018 Spisová značka:32 Cdo 3675/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.3675.2017.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Promlčení Dotčené předpisy:§ 261 odst. 2 obch. zák. § 451 obč. zák. § 397 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 10. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3675/2017-394 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně Narcis Slatina spol. s r. o., se sídlem ve Slatině 11, identifikační číslo osoby 25454498, zastoupené JUDr. Ivem Beránkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, proti žalované Ředitelství silnic a dálnic ČR, příspěvkové organizaci, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 546/56, identifikační číslo osoby 65993390, zastoupené JUDr. Ondřejem Hladkým, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, o zaplacení částky 18 611 001 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 313/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2017, č. j. 53 Co 412/2016-334, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 5. 2017, č. j. 53 Co 412/2016-338, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2017, č. j. 53 Co 412/2016-334, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 5. 2017, č. j. 53 Co 412/2016-338, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: V řízení zahájeném dne 8. 10. 2012 se žalobkyně domáhá zaplacení ceny díla ve výši 18 611 001 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o dílo uzavřené se žalovanou, jejímž předmětem bylo provedení náhradní výsadby dřevin za kácení mimolesní zeleně v úseku stavby dálnice D8 - stavba 0805 L., část A, na základě správního rozhodnutí Obecního úřadu V. ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 132/2008.418/08, které bylo potvrzeno rozhodnutím Agentury ochrany přírody a krajiny - Správou chráněné krajinné oblasti České středohoří ze dne 10. 4. 2009, sp. zn. 00872/SS/2009, v souladu s ustanovením § 9 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 14. 1. 2016, č. j. 42 C 313/2012-258, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 4 260 846,75 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.), ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalované bylo rozhodnutím Obecního úřadu V. ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 132/2008.418/08, které nabylo právní moci dne 7. 5. 2009, po zamítnutí odvolání Agenturou ochrany přírody a krajiny rozhodnutím ze dne 10. 4. 2009, sp. zn. 00872/SS/2009, jakožto odvolacím orgánem, povoleno pokácení dřevin rostoucích mimo les a nařízeno provedení náhradní výsadby v počtu 10 985 ks za 2 543 ks likvidovaných dřevin, nejpozději do tří let od právní moci rozhodnutí. V období května až září roku 2009 probíhala jednání mezi jednatelem žalobkyně, zaměstnankyní žalované a starostkou obce V., týkající se mimo jiné předmětné náhradní výsadby, k uzavření písemné ani ústní smlouvy o dílo mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo. Žalobkyně si však jako odborník v regionu na základě těchto jednání vytvořila dojem, že má náhradní výsadbu provést. Po ukončení výsadby v dubnu roku 2010 prováděla žalobkyně a další subjekty pro žalovanou následnou péči o náhradní výsadbu, z čehož je zřejmé, že žalovaná konkludentně tuto výsadbu převzala a že si byla vědoma své povinnosti provést náhradní výsadbu do tří let od právní moci rozhodnutí o povolení kácení mimolesních dřevin. Výsadba byla provedena v rámci stavby dálnice D8, když i kácení dřevin bylo žalované povoleno v souvislosti s touto stavbou. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za situace, kdy je zřejmé, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla uzavřena jakákoliv smlouva, avšak ze strany žalobkyně bylo plněno na základě správního rozhodnutí, nejde o bezdůvodné obohacení, tedy o majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, ani o majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů, ale o jednatelství bez příkazu ze strany žalobkyně podle ustanovení § 743 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“), neboť šlo o záležitost k prospěchu jiného a jednatel (žalobkyně) má v takovém případě nárok na náhradu nákladů, kterými byl ten, v jehož zájmu jednal (žalovaná), obohacen v době skončení jednání. Podle názoru soudu prvního stupně jde v případě jednatelství bez příkazu o výjimečný stav, a proto při výpočtu výše plnění, kterého se má žalobkyni dostat, vyšel z jejího tvrzení, že ve veřejné soutěži jinou rozpočtovanou zakázku za 33 000 000 Kč vysoutěžila u žalované za částku 9 600 000 Kč, tedy za částku ve výši 29 % původní rozpočtované částky včetně zisku, přičemž samotné náklady činily 25 %. Ve stejném poměru náleží žalobkyni i náhrada nákladů za výsadbu dřevin. Soud prvního stupně od původně žalované částky 18 611 001 Kč odečetl částku, o níž byla žaloba částečně vzata zpět a jež zahrnovala i částku uplatněnou žalovanou k započtení, k úhradě zůstalo 17 043 387 Kč a z nich 25 % představuje 4 260 846,75 Kč, což jsou náklady, na jejichž úhradu má žalobkyně právo podle ustanovení § 743 obč. zák. Co do zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud prvního stupně přisvědčil námitkám žalované, že nešlo o veřejnou zakázku realizovanou na základě výsledků zadávacího řízení podle zákona o veřejných zakázkách, popř. poptávkového řízení, dále že nebyla uzavřena jakákoliv písemná či ústní smlouva, nebyla zde ani objednávka a nedošlo k protokolárnímu předání výsadby, žalovaná se o provedení náhradní výsadby dozvěděla až z písemné informace obce V. Rozsah a kvalita výsadby vyplývá ze znaleckého posudku Ing. Františka Tejkala, který ji ohodnotil částkou o 8 090 996 Kč nižší, než byla původně žalovaná částka. Znalecký posudek si nechala zpracovat sama žalovaná. Aktivní legitimace žalobkyně je dána, neboť výsadbu provedla a vynaložila náklady spočívající zejména v samotné výsadbě a v nákladech na zaměstnance, spolupracovníky, organizační a projektovou činnost v souvislosti s výsadbou. Výsadba byla provedena ku prospěchu žalované, která měla tuto povinnost uloženou správním rozhodnutím, musela by ji tak provést a zaplatit cenu díla, kdežto v tomto případě hradí pouze náklady podle ustanovení § 743 odst. 2 obč. zák., které jsou nižší než případná cena díla. S ohledem na to, že nejde o bezdůvodné obohacení, ale o jednatelství bez příkazu, nedošlo k promlčení žalované částky, neboť u jednatelství bez příkazu běží tříletá promlčecí doba. Byla-li výsadba ukončena v dubnu 2010 a žaloba podána 12. 10. 2012 (správně 8. 10. 2012), promlčecí doba neuplynula. Žalobkyně nejednala ve zlé víře, pouze zjevně vzhledem ke své činnosti v oboru, která je specifická i co se týče výpěstků v místním prostředí, sama sebe přesvědčila, že by měla provést náhradní výsadbu, když mylně vyhodnotila výsledek jednání za účasti zaměstnankyně žalované a starostky obce V. K odvolání obou účastnic Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 4 260 846,75 Kč s příslušenstvím, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. co do zbytku žalobu zamítající (první výrok) a uložil žalobkyni zaplatit žalované částku 1 359 338 Kč na nákladech řízení (druhý výrok). Opravným usnesením pak opravil číslo jednací svého rozsudku. Odvolací soud považoval skutkové závěry soudu prvního stupně za dostatečné, jeho právní posouzení věci však za nesprávné, neboť samotná žalobní tvrzení podřazení žalovaného nároku pod jednatelství bez příkazu vylučují. Uvedl, že pro posouzení a rozhodnutí věci není podstatné, jakým způsobem ji kvalifikují účastníci řízení, právní zhodnocení zjištěného skutkového stavu přísluší pouze soudu, a proto soud prvního stupně nepochybil, pokud kvalifikaci nároku žalobkyní jako nároku z jednatelství bez příkazu nepovažoval za změnu žaloby ve smyslu ustanovení § 95 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), nicméně jeho právní závěry zjištěnému skutkovému stavu neodpovídají. Žalobkyně oproti původnímu žalobnímu požadavku nezměnila jeho skutkový základ a nezměnila ani požadavek na plnění, jehož se domáhá, a za tohoto stavu nelze dojít k závěru, že jde o nárok z jednatelství bez příkazu, když žalobkyně od počátku tvrdila existenci přinejmenším konkludentní smlouvy o dílo. Uzavřel, že každá smlouva je projevem vůle jejích stran a v dané věci jsou