32 Cdo 382/2019 — Nejvyšší soud

32 Cdo 382/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2019 Spisová značka:32 Cdo 382/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.382.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 757 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 6. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 382/2019-171 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Zdravotnický holding Královéhradeckého kraje a.s., se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245/2, PSČ 500 03, identifikační číslo osoby 25997556, zastoupené Mgr. Lukášem Nohejlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 104/14, proti žalované Pyramida CS s.r.o., se sídlem v Praze 10, Žirovnická 2389, PSČ 106 00, identifikační číslo osoby 45306770, zastoupené Mgr. Martinem Velíkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Rohenická 71/1, o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 275/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2018, č. j. 53 Co 235/2018-155, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2018, č. j. 53 Co 235/2018-155, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 5. 2018, č. j. 17 C 275/2017-134, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhá zaplacení žalované částky představující škodu, která jí měla vzniknout tím, že musela zaplatit pokutu uloženou jí Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně potvrdil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 5. 2018, č. j. 17 C 275/2017-134 (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Účastnice dne 4. 7. 2008 uzavřely mandátní smlouvu č. 2/08 podle § 566 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), jejímž předmětem byl závazek žalované vykonávat činnosti zadavatele pro veřejnou zakázku „Rozšíření vybavení a propojení RDG pracovišť nemocnic ZHKHK“. Dne 10. 9. 2008 účastnice uzavřely mandátní smlouvu č. 04/08, jejímž předmětem byl závazek žalované provádět výkon zadavatelských činností podle § 151 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, za účelem zadání veřejné zakázky s výše uvedeným názvem, včetně zastupování žalobkyně a organizačního zajištění celého průběhu zadávacího řízení formou jednacího řízení bez uveřejnění navazující na soutěž o návrh. Žalobkyni byla rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 22. 10. 2015 uložena pokuta ve výši 100 000 Kč za správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, kterého se žalobkyně dopustila tím, že nedodržela postup stanovený v § 21 odst. 2 tohoto zákona, když veřejnou zakázku zadala v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž byly splněny podmínky stanovené v § 23 tohoto zákona. Při určení skutečné povahy předmětu plnění veřejné zakázky Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vycházel ze smlouvy ze dne 24. 10. 2008 ve znění přílohy č. 1 a z dohody o narovnání ze dne 1. 6. 2009, uzavřených mezi žalobkyní a vybraným uchazečem, z nichž učinil závěr, že předmětem plnění veřejné zakázky je dodávka, přičemž v citované dohodě o narovnání je specifikován skutečně dodaný předmět plnění. Podle odvolacího soudu dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že jelikož předmět plnění veřejné zakázky byl zřejmý až ze smlouvy uzavřené žalobkyní s vybraným uchazečem dne 24. 10. 2008 a z dohody o narovnání uzavřené mezi žalobkyní a vybraným uchazečem dne 1. 6. 2009 a nikoli již ze zadávací dokumentace, neporušila žalovaná při zajišťování administrace zadávacích řízení žádnou svou povinnost, a to ani tehdy, pokud poskytovala konzultace k výběru druhu zadávacího řízení a pokud na jejich základě žalobkyně zvolila formu zadání bez uveřejnění. Odvolací soud uzavřel, že nemůže-li podle § 151 zákona o veřejných zakázkách zadavatel zmocnit jinou osobu k zadání veřejné zakázky, nemůže taková osoba odpovídat za to, že zadání bylo chybné. Tomu podle odvolacího soudu odpovídá i ujednání účastnic obsažené v čl. 5.10 písm. c) smlouvy ze dne 4. 7. 2008, podle kterého mandantovi (žalobkyni) přísluší mimo jiné rozhodnutí o zadání veřejné zakázky. V souvislosti s případnou odpovědností za škodu žalovaná podle odvolacího soudu rovněž správně poukazuje na to, že žalobkyně nepodala proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 22. 10. 2015 rozklad a neučinila tak vše, aby zabránila vzniku škody. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. spatřuje dovolatelka v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. Dovolatelka formulovala následující otázky: 1) zda „je soud ve smyslu § 135 o. s. ř. vázán rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, které vymezuje okamžik a druh pochybení, za které byla zadavateli udělena sankce, může-li mít taková skutečnost vliv na předmět řízení vedeného u takového soudu“, 2) zda „je soud oprávněn odmítnout provedení navržených důkazů s odkazem na to, že se jimi zabýval jiný orgán (ÚOHS) v rámci správního řízení a je oprávněn ze závěrů správního orgánu vycházet, ačkoli tyto důkazy ve správním a soudním řízení mají být posuzovány a hodnoceny z jiných důvodů (obrana proti uložení pokuty ve správním řízení vs. prokázání odpovědnosti žalovaného v řízení o náhradu škody)“ a 3) zda „nese osoba zastupující zadavatele v zadávacím řízení dle § 151 zákona o veřejných zakázkách (administrátor), která se zadavatelem uzavřela mandátní smlouvu podle obchodního zákoníku, na základě které zajišťovala komplexní organizaci a administraci výběrového řízení, odpovědnost za škodu v souvislosti s nesprávně poskytnutým poradenstvím při výběru druhu řízení dle předmětu veřejné zakázky, a to zejména za situace, kdy administrátor zastupoval zadavatele rovněž v zadávacím řízení, které bezprostředně předcházelo a věcně souviselo se zadávacím řízením, ve kterém administrátor poskytl zadavateli nesprávné poradenství.“ Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyložil ustanovení zákona o veřejných zakázkách. Odvolací soud zaměnil poskytnutí poradenství dovolatelce ze strany žalované se zákazem rozhodnout o zadání zakázky podle § 151 zákona o veřejných zakázkách a nesprávně vyložil okamžik výběru druhu výběrového řízení. Zadavatel musí před zahájením řízení posoudit, o jaký druh zakázky se jedná a podle toho zvolit druh výběrového řízení. Předmět plnění dotčené veřejné zakázky byl zřejmý již ze zadávací dokumentace, a nikoli až ze smlouvy a dohody o narovnání, které dovolatelka uzavřela s vybraným uchazečem, jak nesprávně uvedl odvolací soud. Dovolatelka rovněž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalovaná neporušila žádnou svou právní povinnost. Namítá, že žalovaná pro dovolatelku na základě předmětných mandátních smluv zajišťovala kompletní administraci veřejné zakázky (soutěže o návrh i na ni navazujícího jednacího řízení bez uveřejnění), a to včetně konzultací k výběru druhu zadávacího řízení. Žalovaná proto měla v souladu s § 567 obch. zák. a čl. 5.1 a 5.2 mandátní smlouvy č. 04/08 postupovat s odbornou péčí a v zájmu dovolatelky a posoudit, zda jsou naplněny zákonné podmínky stanovené v § 23 odst. 6 zákona o veřejných zakázkách, tedy zda se jedná o veřejnou zakázku na služby. To však žalovaná neučinila, což podle dovolatelky vyplývá i z rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 22. 10. 2015, z něhož v dovolání cituje. Pokud odvolací soud dospěl k jinému závěru, pochybil, neboť podle dovolatelky „nemůže v tomto soud učinit jiný závěr a musí převzít závěry orgánu ze správního rozhodnutí ÚOHS.“ Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípu