33 Cdo 1108/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1108/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 11. 2024 Spisová značka:33 Cdo 1108/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.1108.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odstoupení od smlouvy Nemožnost plnění Dotčené předpisy:§ 2004 o. z. § 2006 odst. 1 o. z. § 2007 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1108/2024-282 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobce Andrii Nykypanchuka, se sídlem Liberec, náměstí Českých bratří 78/17, identifikační číslo osoby 87897741, zastoupeného Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem se sídlem Praha 1, Panská 891/5, proti žalovanému D. H., zastoupenému JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem Liberec, U Soudu 363/10, o nahrazení prohlášení vůle a o zaplacení 211 669 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 52/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21 . 11. 2023, č. j. 30 Co 68/2023-260, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem– pobočky Liberci ze dne 21. 11. 2023, č. j. 30 Co 68/2023-260, se v části výroku I, kterou byly potvrzeny výroky I a II rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 16. 12. 2022, č. j. 9 C 52/2022-216, ruší a v tomto rozsahu se věc vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem– pobočce v Liberci k dalšímu řízení; ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále jen „soud prvního stupně“) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 16. 12. 2022, č. j. 9 C 52/2022-216, zamítl žalobu na nahrazení prohlášení vůle žalovaného odsouhlasit soupis blíže specifikovaných prací a faktury vystavené žalobcem (výroky I a II), zamítl žalobu o zaplacení 197 149 Kč s příslušenstvím (výrok III), zamítl žalobu o zaplacení 14 520 Kč (výrok IV) a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 11. 2023, č. j. č. j. 30 Co 68/2023-260, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a IV potvrdil a ve výrocích III a V jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 5. 6. 2019 písemnou smlouvu o dílo, v níž se žalobce (zhotovitel) zavázal pro žalovaného (objednatele) provést hrubou stavbu rodinného domu na pozemku p. č. XY v katastrálním území XY, a to dle přiloženého rozpočtu stavebních prací, bez uvedení termínu zahájení a dokončení prací. Cena díla byla sjednána ve výši 1 900 000 Kč; v článku 5. 8. smlouvy o dílo byly platební podmínky dohodnuty tak, že žalobce měl provedené stavební práce fakturovat na základě výkazu skutečně provedených prací 1krát za měsíc a splatnost faktur byla 10 dnů po jejich odsouhlasení žalovaným. Žalobce práce na díle započal, provedl výkopové práce, geodetické zaměřování, položil betonové základové desky. Žalovaný dne 15. 10. 2019 od smlouvy o dílo odstoupil z důvodu, že na stavbě nebyly v době od 27. 9. 2019 do 12. 10. 2019 prováděny žádné práce a dílo vykazovalo vady oproti projektové dokumentaci. Žalobce s odstoupením žalovaného od smlouvy o dílo nesouhlasil, žalovaný mu následně neumožnil dílo dokončit. Žalobce uplatnil vůči žalovanému čtyři samostatné nároky, a to nárok na nahrazení prohlášení jeho vůle k odsouhlasení soupisu provedených prací a své faktury č. 29.20 ze 16. 6. 2020 na částku 512 611 Kč, nárok na zaplacení 191 149 Kč jako ceny za práce, které provedl na základě ústní objednávky žalovaného, a nárok na zaplacení 14 520 Kč z titulu náhrady škody, která mu vznikla v souvislosti se zrušením dodávky stropního systému. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně dovodil, že odstoupení žalovaného od smlouvy o dílo nebylo po právu, neboť neprokázal důvody odstoupení. Jelikož nebylo možné zjistit skutečný rozsah, kvalitu a hodnotu žalobcem provedených prací, žalobu na nahrazení prohlášení vůle zamítl. Důvodnými neshledal ani nároky na zaplacení peněžitého plnění; v případě požadavku na zaplacení 197 149 Kč žalobce neprokázal existenci dohody účastníků o vícepracích. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně neměl za prokázané, zda odstoupení žalovaného od smlouvy o dílo bylo důvodné či nikoliv, ale jelikož smlouva o dílo zanikla nejpozději z důvodu následné nemožnosti plnění poté, kdy žalovaný nechal dílo dokončit třetí osobu, nepovažoval prokázání včasnosti a řádnosti odstoupení žalovaného za významné. Pro posouzení důvodnosti nároků uplatněných žalobou je totiž podstatné, že v době rozhodování odvolacího soudu smlouva o dílo zanikla. Od okamžiku zániku závazku ze smlouvy o dílo nemůže žalobce uplatňovat nároky na nahrazení projevu vůle opírající se o smluvní ujednání, má právo na peněžité plnění, prokáže-li provedení prací podle smlouvy o dílo v době jejího trvání. Ohledně nároku na zaplacení 14 520 Kč žalobce přes poučení soudu nesplnil povinnost tvrzení, resp. neozřejmil, v důsledku jakého jednání žalovaného tuto částku zaplatil. Shodně se soudem prvního stupně shledal žalobu nedůvodnou v části nahrazení projevu vůle (byť z jiných důvodů) a zaplacení 14 520 Kč a zrušil rozsudek soud prvního stupně v části týkající se zaplacení 197 149 Kč, neboť ohledně tohoto nároku bude třeba doplnit dokazování. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z přesvědčení, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a otázek v rozhodovací praxi dosud neřešené“. Je přesvědčen, že při řešení otázky, zda tím, že účastník zmařil možnost plnění části díla, zanikla smlouva v celém rozsahu (tedy včetně práv a povinností souvisejících s již uskutečněným plněním, tj. i v části nedotčené zmařením), se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně např. od rozsudku ze dne 25.11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3345/2018, v němž se Nejvyšší soud vyjadřoval k odstoupení od smlouvy a dovodil, že podle zrušení závazku s účinky ex tunc by se nemělo týkat těch částí, které mohou po odstoupení přetrvat. Prosazuje, že smlouva o dílo nezanikla, zanikly pouze práva a povinnosti stran ke zmařenému plnění. Za dosud neřešenou v rozhodovací praxi dovolacího soudu považuje otázku, zda lze aplikovat zásadu zachování smluvního vztahu i na (částečné) zmaření plnění žalobce bez racionálního podkladu. Poukazuje na zásadu priority zachování smluvního vztahu, která by měla být použitelná i na případy částečného zmaření plnění. S otázkou, která konkrétní práva a povinnosti zanikly v důsledku částečného zmaření plnění závazků žalobce a které naopak trvají, dovolatel nespojuje žádný důvod přípustnosti dovolání. Nesouhlasí se závěrem, že v důsledku zániku závazku pro nemožnost plnění by neměly zaniknout povinnosti žalovaného nenavazující na již splněné povinnosti žalobce. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Vzhledem k tomu, že jde o nárok ze smlouvy (jejího porušení) kdy ze skutkových zjištění nevyplývá, že žalovaný při jejím uzavření jednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, jedná se o vztah ze spotřebitelské smlouvy; limit uvedený v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se ve vztahu k nároku na zaplacení 14 520 Kč neuplatní. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238 a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel u