33 Cdo 1403/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1403/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2023 Spisová značka:33 Cdo 1403/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.1403.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Smlouva o zápůjčce (mutuum) (o. z.) Uznání závazku Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 13 předpisu č. 90/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 12. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 3346/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1403/2023-554 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. P., zastoupeného Mgr. Jakubem Tauferem, advokátem se sídlem v Brně, Trnitá 500/9, proti žalovanému L. F., zastoupenému Mgr. Janem Konečným, advokátem se sídlem v Brně, Žampachova 1729/12, o 3 350 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 19 C 195/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2022, č. j. 18 Co 12/2022-505, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 26 620 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jakuba Taufera, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 7. 2021, č. j. 19 C 195/2018-435, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 3 350 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 10. 2. 2018 do zaplacení a nahradit mu náklady řízení ve výši 490 940 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 10. 2022, č. j. 18 Co 12/2022-505, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 3 350 000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 10. 3. 2018 do zaplacení, a v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 350 000 Kč za dobu od 10. 2. 2018 do 9. 3. 2018, žalobu zamítl. Na nákladech řízení před soudem prvního stupně přiznal žalobci 452 191,50 Kč a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že Jiří Hos (původní věřitel) zapůjčil žalovanému (dlužníkovi) částku 2 000 000 Kč, kterou mu poukázal na jeho bankovní účet 12. 8. 2009, částku 1 000 000Kč, kterou mu poukázal na bankovní účet 18. 12. 2015, a částku 350 000 Kč, kterou mu poukázal na bankovní účet 18. 10. 2016 (celkem tedy 3 350 000 Kč). Neuvěřil obrannému tvrzení žalovaného, že uvedené platby byly naopak vratkami zápůjček, které on poskytl Jiřímu Hosovi, jenž byl více než 30 let jeho obchodním partnerem a blízkým přítelem. Dne 25. 10. 2016 byla uzavřena dohoda o uznání dluhu, v níž žalovaný uznal, že Jiří Hos dluží z titulu zde konkretizovaných tří zápůjček z 12. 8. 2009, 18. 12. 2015 a 18. 10. 2016 celkem 3 350 000 Kč; dohoda obsahuje ověřovací doložku pro vidimaci podle ověřovací knihy Městského úřadu Šlapanice z 5. 2. 2018. Přípisem z 3. 1. 2018 vypověděl Jiří Hos smlouvy o zápůjčce uzavřené s žalovaným a žalovaného vyzval k vrácení zapůjčených peněz. Žalovaný zápůjčky nevrátil. Jiří Hos postoupil své pohledávky za žalovaným z titulu zápůjček v celkové výši 3 350 000 Kč obchodní společnosti PATHOS ENERGY, a. s. (identifikační číslo osoby 255 74 841), přičemž prohlásil, že dlužník pohledávky uznal co do důvodu i výše; smlouvu za společnost (postupníka) podepsal coby její statutární ředitel a dne 3. 9. 2018 uznal podpis na listině za vlastní. Dne 3. 9. 2018 postoupila PATHOS ENERGY, a. s. (postupitel) pohledávku ve výši 3 350 000 Kč žalobci J. P. (postupníkovi); smlouvu o postoupení podepsal za postupitele Jiří Hos, statutární ředitel společnosti PATHOS ENERGY, a. s.; podpisy postupitele i postupníka na smlouvě byly úředně ověřeny. Protože dohoda o uznání dluhu z 25. 10. 2016 byla soudu předložena v podobě prosté kopie dříve úředně ověřeného dokumentu a žalovaný namítl, že podpis na tomto dokumentu není jeho podpisem, ustanovil soud k určení pravosti podpisu znalce. Ze znaleckého posudku znalce Mgr. Miloše Švandy se podává, že v případě kopie sporného podpisu na dokumentu „Dohoda o uznání dluhu“ z 25. 10. 2016 se jednoznačně jedná o kopii pravého spontánního podpisu žalovaného. Vznik pohledávek Jiřího Hose za žalovaným z titulu zápůjček i pravost listiny obsahující dohodu o uznání dluhu potvrdil svědek J. H. mladší. Dne 10. 4. 2018 bylo proti původnímu věřiteli Jiřímu Hosovi zahájeno insolvenční řízení. Na podkladě uvedených zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobce je k podání žaloby o vrácení zápůjček aktivně legitimován, neboť smlouvy, kterými byly pohledávky z platných smluv o zápůjčkách postupovány, jsou platné. Nedostatek smlouvy o postoupení pohledávky z 26. 10. 2016 spočívající v tom, že podpis postupitele nebyl ověřen v souladu § 13 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), byl 3. 9. 2018 konvalidován tím, že J. H. podpis uznal za vlastní. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalovaného, že postoupením pohledávek došlo ke krácení věřitelů Jiřího Hose v rámci probíhajícího insolvenčního řízení. S ohledem na závěry o pravosti a obsahu listiny z 25. 10. 2016 (dohody o uznání dluhu) odvolací soud uzavřel, že právo žalobce na vrácení zápůjček není promlčeno. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že odvolací soud se při řešení otázek hmotného a procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě Ústavního soudu. Má za to, že odvolací soud nerespektoval rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 22 Cdo 510/2003, a ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005, a nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 2067/14, jestliže neprovedl bez náležitého odůvodnění jím navržené důkazy (výslechy svědků H. B. a J. H. ml., účetní závěrky společnosti PATHOS ENERGY, a. s., a usnesení Policie ČR), kterými podpořil své tvrzení, že původnímu věřiteli Jiří Hos nic nedlužil a že tudíž postoupení pohledávek nebylo platné. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že v rozporu např. s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 921/2017, a ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1128/2013, i s nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 57/04, sp. zn. II. ÚS 363/06, sp. zn. II. ÚS 1180/14, a sp. zn. III. ÚS 2983/08, hodnotil důkazy odlišně od soudu prvního stupně, aniž je sám zopakoval. Dále namítá, že se soudy, navzdory nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 113/02, nevypořádaly se všemi jím vznesenými námitkami a tvrzeními, a že nerespektovaly rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1966/2013, nebo usnesení ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3795/2019, v nichž bylo dovozeno, že vidimace nepotvrzuje správnost a pravdivost údajů uvedených v listině a jejich soulad s právními předpisy, resp. že institut vidimace neslouží a vzhledem ke způsobu, jakým je vidimace prováděna, ani sloužit nemůže, k ověření platnosti a pravosti vidimované listiny. Připomíná, že je-li zpochybněna pravost soukromé listiny (v dané věci dohody o uznání dluhu), nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky, důkazní břemeno opaku, tj. popření pravosti listiny, zatěžuje toho, kdo ji popírá, jen tehdy, unesla-li protistrana důkazní břemeno pravosti; je přesvědčen, že soudy nezatížily v dostatečné míře žalobce důkazním břemenem stran prokázání pravosti soukromé listiny (dohody o uznání dluhu), které se dovolával, čímž se odchýlily od závěrů dovozených v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 617/99, ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3461/2011, nebo usnesení ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1110/2019. Zdůrazňuje přitom, že závěry o pravosti jeho údajného podpisu na klíčové soukromé listině (dohodě o uznání dluhu) soudy činily na základě zkoumání pouhé kopie dotčené listiny. S podporou závěrů přijatých v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2795/2009, a ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 731/2006, dovolatel soudům vyčítá, že neposoudily adekvátně a komplexně věrohodnost svědků, zejména z hlediska jejich vztahu k věci. Dále (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2886/2006) kritizuje odvolací soud za to, že shledal smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi Jiřím Hosem a PATHOS ENERGY, a. s. platným právním jednáním, přestože byla uzavřena v rozporu s § 13 ZOK a s § 111 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen „IZ“), a za to,