33 Cdo 1420/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1420/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2025 Spisová značka:33 Cdo 1420/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.1420.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Příslušnost soudu místní Neúměrné zkrácení (o. z.) Dotčené předpisy:§ 11 o. s. ř. § 84 o. s. ř. § 85 odst. 3 o. s. ř. § 88 písm. b) o. s. ř. § 89 o. s. ř. § 105 o. s. ř. § 1793 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1420/2025-102 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobce M. L., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Krejčíčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 935/13, proti žalované VIAGEM a. s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 131/86, identifikační číslo osoby 04817320, zastoupené Mgr. Janem Novotným, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, o zrušení smlouvy a zaplacení 286 516 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 112/2024, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2025, č. j. 16 Co 449/2024-68, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2025, č. j. 16 Co 449/2024-68, se mění tak, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 se mění tak, že se vyslovuje místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 a po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena příslušnému Okresnímu soudu Praha-západ. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 8 („soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. 10. 2024, č. j. 30 C 112/2024-54, zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou žalovanou 8. 10. 2024. Námitku považoval za opožděnou, neboť upozornění žalované obsažené ve vyjádření k žalobě, „že zdejší soud není místně příslušný“, nepovažoval podle obsahu za námitku místní nepříslušnosti soudu. Městský soud v Praze („odvolací soud“) usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Na rozdíl od něj však považoval námitku žalované za včasnou, avšak nedůvodnou. Usoudil, že ve věci je dána místní příslušnost podle sídla žalované a nikoli výlučná místní příslušnost soudu polohy nemovitosti, neboť předmětem žaloby není právo týkající se samotné existence vlastnického práva k nemovitým věcem, jeho trvání či zánik, ale pouze práva a povinnosti z toho plynoucí, a to zaplacení vyrovnání neúměrného zkrácení při nízké kupní ceně. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Na jeho přípustnost usuzuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dvou otázek procesního práva : 1) zda je v případě žaloby na zrušení smlouvy podle § 1793 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva k nemovité věci, založena výlučná místní příslušnost soudu podle § 88 písm. b) o. s. ř., tedy zda je výlučně místně příslušným soud, v jehož obvodu je nemovitá věc; 2) zda soud polohy nemovité věci je výlučně místně příslušným nejen tehdy, jestliže v řízení jde o práva věcná, ale i v případě práv závazkových, týkají-li se přímo práva k nemovité věci. První otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena a v případě druhé otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Od 58/2005, z 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4798/2014, a nálezu Ústavního soudu z 25. 4. 1996, sp. zn. IV. 312/95 (od jejich závěru, že právem k nemovité věci je nutno rozumět nejen věcné právo, ale i právo závazkové, a míní se jím zejména právo vlastnické, spoluvlastnické, zástavní, nájemní, právo z věcného břemene apod.). Podle žalované odvolací soud nesprávně interpretoval žalobu, pokud pominul její primární petit, kterým se žalobce domáhá zrušení kupní smlouvy, a který se týká přímo samotné existence vlastnického práva k nemovitým věcem (a ve smyslu § 1793 o. z. navrácení všeho do původního stavu, tedy fakticky vydání nemovitých věcí) a teprve v případě, že nebude možné nemovité věci vydat, žádá zaplacení peněžní částky (tedy formou eventuálního petitu). Příslušnost soudu se přitom řídí podle žalobního nároku uvedeného na prvním místě. Nemovité věci se přitom nacházejí v obvodu Okresního soudu Praha-západ. Žalobce navrhl dovolání odmítnout jako nepřípustné nebo zamítnout jako nedůvodné. Námitka místní nepříslušnosti podle něj nebyla uplatněna včas a předmětem řízení není právo týkající se samotné existence vlastnického práva k nemovitým věcem, jeho trvání a zánik, ale pouze práva a povinnosti z toho plynoucí. Žalobou uplatnil svá práva podle § 1793 odst. 1 o. z., ani zrušení kupní smlouvy však nemusí znamenat jakýkoli zásah do vlastnického práva – jeho existence, trvání a zániku, když žalovaná pozemky prodala třetí osobě, čímž znemožnila jejich navrácení zpět žalobci. Navíc ve věci byla učiněna řada procesně významných úkonů (jednání ve věci, ustanovení znalce) a změna místní příslušnosti by byla v rozporu se zásadou právní jistoty a hospodárnosti řízení. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou, zkoumal, zda obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je přípustné. Dovolání posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). K vadám řízení lze přihlížet jen v případě jinak přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). O nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle § 11 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu (odst. 1). Je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich (odst. 2). Podle § 84 o. s. ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak. Podle § 85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. Podle § 88 písm. b) o. s. ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a). Podle § 89 o. s. ř. soud, který je příslušný k řízení o určité věci, je příslušný i k řízení o věcech s ní spojených a o vzájemných návrzích žalovaného, s výjimkou věcí uvedených v § 88. Podle § 105 o. s. ř. místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání podle § 114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem (odstavec 1). Vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu (odstavec 2). Namítne-li účastník řízení včas a