33 Cdo 1605/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1605/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 9. 2025 Spisová značka:33 Cdo 1605/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.1605.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 2628 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1605/2025-237 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně Slezské univerzity v Opavě, se sídlem v Opavě, Na Rybníčku 626/1 (identifikační číslo osoby 478 13 059), zastoupené Mgr. Markem Urbišem, advokátem, se sídlem v Opavě, Partyzánská 18, proti žalované AVT Group a.s., se sídlem v Praze 4, V Lomech 2376/10a (identifikační číslo osoby 016 91 988), zastoupené JUDr. Jiřím Solilem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jakubská 647/2, o povinnost dokončit a předat dílo, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 97/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2025, č. j. 12 Co 10/2025-212, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 327,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jiřího Solila, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 3. 2025, č. j. 12 Co 10/2025-212, potvrdil rozsudek ze dne 21. 8. 2024, č. j. 7 C 97/2022-183, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované dokončit a předat stavební dílo s názvem „UNISPACE – stavební úpravy objektu na Rybníčku 1. Opava“, k čemuž se zavázala smlouvou o dílo ze dne 15. 6. 2020 ve znění dodatku č. 1 ze dne 17. 12. 2020 a dodatku č. 2 ze dne 25. 1. 2021, přičemž dokončení stavebního díla spočívá v bezvadném provedení podlah z litého teraca v souladu s projektovou dokumentaci, smlouvou o dílo ve znění dodatků, nabídkou žalované podanou 28. 5. 2020 v rámci poptávkového řízení na veřejnou zakázku malého rozsahu s názvem „UNISPACE – stavební úpravy objektu na Rybníčku 1. Opava“, a v předání dokumentace dle článku 3 odst. 3.5 smlouvy o dílo, tj. předání projektové dokumentace skutečného provedení stavby dle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb v platném znění, od všech částí stavby v grafické (tištěné) podobě a jedno v digitální (elektronické) podobě, ve které budou zřetelně vyznačeny všechny změny, k nimž došlo v průběhu zhotovení díla; ty části projektové dokumentace, u kterých nedošlo k žádným změnám, budou označeny nápisem „beze změn“, jak je uvedeno v čl. 1 odst. 1.2 smlouvy o dílo a předání díla spočívá dle čl. 3 odst. 3.6 smlouvy o dílo v tom, že dojde k podpisu předávacího protokolu oběma účastnicemi řízení, a rozhodl o nákladech řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy vyšly ze zjištění, že dne 15. 6. 2020 uzavřely účastnice smlouvu o dílo (ve znění pozdějších dodatků ze 17. 12. 2020 a 25. 1. 2021), v níž se žalovaná zavázala provést pro žalobkyni do 31. 1. 2021 stavební dílo s názvem „UNI SPACE – stavební úpravy na objektu Na Rybníčku 1, Opava“ za sjednanou cenu 5 852 699,03 Kč. Smluvní strany si sjednaly, že součástí díla je i vypracování projektové dokumentace skutečného provedení stavby, kterou žalovaná žalobkyni předá nejpozději v den převzetí díla. Žalobkyně v průběhu kontrolních dnů žalovanou upozorňovala mimo jiné na nedostatky u prováděných teracových podlah, a to na jejich vybroušení, vypadlé kamínky z povrchu, napojení podlah na schodišťové stupně, dobroušení kolem konstrukcí, křížení dilatačních lišt a zejména na existenci vlásečnicových trhlin. Z důvodu některých těchto nedostatků, konkrétně množství vlásečnicových prasklin, sice žalobkyně odmítla dílo od žalované dne 28. 1. 2021 protokolárně převzít, nicméně ho fakticky užívá a uhradila za něj sjednanou cenu. Dopisem ze dne 29. 1. 2021 žalovaná žalobkyni informovala, že dílo považuje za bezvadné. V květnu 2021 praskla v úklidové komoře budovy hadička a došlo k protečení vody na teracové podlahy. I přesto, že se trhliny v důsledku protečení vody a postupem času zhoršily, byl jejich stav v polovině roku 2023 takový, že většina z nich není bez zaměření pozornosti na podlahu pro běžného návštěvníka viditelná, resp. vnímatelná (praskliny jsou natolik tenké, že je třeba přiblížení k jejich vnímání). Viditelnější jsou pouze místa s vydrolenými jednotlivými kamínky, nicméně ta se vyskytují pouze ojediněle. V celkovém kontextu prostoru nepředstavují praskliny a vydrolené kamínky výraznější estetickou závadu stavby. Na podkladě těchto skutkových zjištění odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že dílo, ke kterému se žalovaná smlouvou o dílo zavázala, bylo dokončeno a slouží svému účelu již od roku 2021. Protože drobné vady (vlásečnicové praskliny teracových podlah a ojediněle vydrolené kamínky) samy o sobě ani ve spojení s jinými nedostatky nebrání užívání stavby (díla) funkčně ani esteticky, nebyla žalobkyně oprávněna odmítnout převzetí díla podle § 2628 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Projektovou dokumentaci měla žalovaná žalobkyni odevzdat nejpozději v den převzetí díla (31. 1. 2021) a neučinila tak, nicméně za toto prodlení neodpovídá, jelikož podle § 1968 věty druhé o. z. nemohla plnit z důvodu prodlení žalobkyně, která bez zákonného či smluvního důvodu odmítla dokončené dílo od žalované převzít. Pokud jde o požadavek předání díla, resp. podpis předávacího protokolu, odvolací soud uzavřel, že se jej žalobkyně měla domáhat žalobou na nahrazení projevu vůle, což není žalobním petitem žádáno. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že „problematika estetiky a funkčnosti vady díla není v praxi dovolacího soudu zcela vyřešena“. Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že drobné vady brání užívání stavby esteticky (resp. vylučují estetické užívání díla) ve smyslu ustanovení § 2628 o. z., neboť vlásečnicové praskliny teracových podlah jsou výrazné, táhnou se i několik metrů přes dilatační pole, vyskytují se ve všech patrech budovy včetně vestibulu budovy a před místností, která je určena pro slavnostní příležitosti. Odvolací soud podle dovolatelky pochybil, jestliže při úvaze o estetickém užití dostatečně nepřihlédl k tomu, že teracové podlahy byly realizovány v budově rektorátu žalobkyně, tedy ve veřejné budově. Žalobkyně kritizuje kvalitu odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že se v něm odvolací soud řádně nevypořádal s její argumentací o výrazném narušení estetického užívání díla. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, neboť jeho podstatou je zpochybnění skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, s