33 Cdo 172/2016 — Nejvyšší soud

33 Cdo 172/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 11. 2017 Spisová značka:33 Cdo 172/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.172.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Telekomunikace Dotčené předpisy:§ 94 předpisu č. 127/2005Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:2. 2. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 8.2.2018III.ÚS 535/18JUDr. Radovan Suchánek-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 172/2016-257 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně SUNGWOO HITECH s. r. o., se sídlem v Ostravě - Hrabové, Na Rovince 895, identifikační číslo 268 69 918, zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem MJur, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, proti žalované T-Mobile Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, identifikační číslo 649 49 681, zastoupené JUDr. Petrem Hostašem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na struze 1740/7, o zaplacení 4.023.753 Kč a 882,42 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 C 385/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. srpna 2015, č. j. 51 Co 220/2014-216, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 29.912 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Petra Hostaše, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. srpna 2015, č. j. 51 Co 220/2014-216, potvrdil rozsudek ze dne 23. května 2014, č. j. 38 C 385/2012-134, jímž Okresní soud v Ostravě zamítl žalobu požadující, aby byl zamítnut návrh kterým se žalovaná po žalobkyni domáhala zaplacení 4.023.753 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 4.023.753 Kč od 23. 8. 2008 do zaplacení a (kapitalizovaného) úroku z prodlení ve výši 882,42 Kč z částky 92.886 Kč od 25. 1. 2009 do 13. 2. 2009, a aby bylo nahrazeno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 13. 10. 2011, č. j. ČTÚ - 10362/2009-638/XI.Vyř.-Boj, které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 31. 10. 2012, č. j. ČTÚ-136 014/2011-603, a rozhodl o nákladech řízení; odvolací soud rozhodl současně o nákladech odvolacího řízení. Žalovaná nastoupila do řízení na místo původní žalované GTS Czech, s. r. o., se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 2845/43 (identifikační číslo 284 92 170), na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2015, č. j. 51 Co 220/2014-180. Soudy obou stupňů vycházely zejména ze zjištění, že účastnice uzavřely dne 30. 1. 2006 Smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací č. 2006/2389/2004, v níž se žalovaná jako poskytovatel služeb internetového a telefonního připojení zavázala poskytovat žalobkyni tam specifikované služby elektronických komunikací, resp. příslušných specifikací služby „Novera internet a Novera telefonní připojení“, a žalobkyně se zavázala hradit vyúčtování za poskytnuté služby řádně a včas. Žalobkyně má ve svém vlastnictví pobočkovou ústřednu, kterou připojovala na základě shora uvedené smlouvy do sítě žalované. Nedílnou součástí smlouvy byly krom jiného Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací (dále jen VOP); dle jejich bodu 5.2.111 je žalobkyně oprávněna připojovat na zařízení žalované pouze taková elektronická komunikační zařízení, která mají platná technická a bezpečnostní osvědčení povinná ve státě, kde je připojováno; dle jejich bodu 7.4 je žalobkyně povinna uhradit žalované vyúčtované ceny i tehdy, když došlo k užívání služby jinými uživateli než žalobkyní. V případě neoprávněného užívání služby jinými uživateli je žalobkyně povinna uhradit vyúčtované částky, které jsou účtovány až do doby, než žalovaná omezí aktivní využívání služby na základě písemného oznámení žalobkyně o zneužití služby; dle jejich bodu 7.5 vzala žalobkyně na vědomí, že pro stanovení výše vyúčtovaných částek za provoz poskytnuté služby jsou rozhodující údaje naměřené a vykázané příslušným zařízením poskytovatele (žalované), pokud poskytovatel nezjistil závadu ovlivňující vykázané údaje. Správcem pobočkové ústředny žalobkyně byla na základě smlouvy „Novera Telephone Connection“ (uzavřené s žalobkyní) z 30. 10. 2006 společnost Autocont CZ a. s.; žalovaná neprováděla správu ani zabezpečení pobočkové ústředny, neprováděla její připojení do sítě elektronických komunikací, ani k ní neměla fyzický či vzdálený přístup. Žalobkyně žalované odmítla uhradit fakturu č. 2280288996 na částku 4.023.753 Kč za služby poskytnuté v červenci 2008 a fakturu č. 2280477159 na částku 92.886 Kč za služby poskytnuté v prosinci 2008 s poukazem na to, že se vyúčtované částky zcela vymykají průměrně účtovaným částkám fakturovaným v ostatních obdobích. Spornou je zejména úhrada faktury znějící na částku 4.023.753 Kč. V řízení bylo prokázáno, že v době od 05:00 hod 18. 7. 2008 do 14:30 hod 21. 7. 2008 (tj. v době víkendu) došlo z pobočkové ústředny žalobkyně k uskutečňování opakovaných krátkých hovorů zejména na Kubu a Jamajku, které náležejí do pásma s nejvyšší tarifikací za zprostředkování telefonního hovoru. Žalovaná poté, kdy v pondělí 21. 7. 2008 zjistila velký objem hovorů z pobočkové ústředny žalobkyně, tyto hovory po předchozí konzultaci s pracovníkem žalobkyně zablokovala. Trestní oznámení, které podala žalobkyně na neznámou osobu pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu - zásahu do její hlasové brány za využití počítačové sítě a uskutečnění opakovaných hovorů do cizích zemí bez vědomí žalobkyně, Policie ČR odložila, protože se nepodařilo zjistit okolnosti opravňující zahájení trestního stíhání. Možného pachatele se totiž nepodařilo identifikovat, neboť po zablokování jím provedených hovorů byly z ústředny žalobkyně vymazány všechny logové soubory. V řízení bylo postaveno najisto, že k uskutečňování hovorů nedošlo přesměrováním hovorů z pobočkové ústředny žalobkyně, nýbrž volání na zahraniční telefonní čísla byla uskutečněna řádně přímo z pobočkové ústředny žalobkyně (prostřednictvím ISDN rozhraní k pobočkové ústředně) do sítě žalované. Žalovaná se úspěšně domohla úhrady dlužných částek v řízení před Českým telekomunikačním úřadem (v postavení žalobkyně); žalobkyně se v řízení před obecnými soudy domáhá zrušení a nahrazení rozhodnutí správního orgánu (rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 13. 10. 2011, č. j. ČTÚ - 10362/2009-638/XI.Vyř.-Boj, které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 31. 10. 2012, č. j. ČTÚ-136 014/2011-603). Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně uzavřel, že zatímco žalovaná splnila svoji povinnost poskytnout žalobkyni služby elektronických komunikací vyplývající ze Smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, žalobkyně své povinnosti uhradit za tyto služby sjednanou cenu, kterou jí žalovaná vyúčtovala, nedostála; za technickou způsobilost a softwarové zabezpečení všech zařízení, která připojovala do sítě žalované, odpovídala žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení, že došlo k hackerskému útoku nebo že mohlo dojít k pochybení (závadě) na straně žalované, vzniklo žalované (v souladu s bodem 7.5 VOP) právo na úhradu částky za poskytnuté služby vyúčtované na základě měření poskytovatele (žalované). I kdyby bylo prokázáno, že zařízení žalobkyně bylo napadeno třetí osobou, resp. škodícím počítačovým programem, odpovědnost za toto pochybení by nesla žalobkyně, resp. společnost spravující její pobočkovou ústřednu. Žalovaná neporušila ani svou prevenční povinnost ve smyslu § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“). Již v roce 2008 bylo všeobecně známo, že s ohledem na narůstající využívání internetu vzrůstají s tím spojené hrozby - možnosti vzdáleného připojení do zařízení uživatelů prostřednictvím škodlivých programů. Žalovaná zakročila při vzniku podezření na nestandardní využití pobočkové ústředny žalobkyně v přiměřené době, tedy v nejbližším pracovním dni následujícím po víkendu, v němž se uskutečnily inkriminované telefonní hovory; její pracovník ihned po zjištění významného objemu odchozích (krátkých, opakovaných) hovorů do zahraničí žalobkyni kontaktoval a informoval ji o podezření na zneužití její ústředny s tím, že došlo k okamžitému zablokování hovorů do zahraničí. Soud prvního stupně uzavřel