33 Cdo 1898/2018 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1898/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 4. 2019 Spisová značka:33 Cdo 1898/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1898.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva kupní Prodlení dlužníka Úroky z prodlení Dotčené předpisy:§ 588 obč. zák. § 613 obč. zák. § 1970 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1898/2018-133 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně ZEPTER INTERNATIONAL s. r. o. se sídlem Praha 1, Spálená 112/55, zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II., č. 30a, proti žalované J. V., bytem XY, o zaplacení 18.460 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 105 C 53/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. října 2017, č. j. 14 Co 95/2017-92, t a k t o: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. října 2017, č. j. 14 Co 95/2017-92, se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 18.460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 2. 2014 do zaplacení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 6.227,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Zdeňka Drtiny, Ph.D., advokáta. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.069,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Zdeňka Drtiny, Ph.D., advokáta. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.613,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Zdeňka Drtiny, Ph.D., advokáta. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 10. 2017, č. j. 14 Co 95/2017-92, potvrdil rozsudek ze dne 24. 11. 2016, č. j. 105 C 53/2015-49, kterým Okresní soud v Břeclavi zamítl žalobu o zaplacení 18.460 Kč se specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ve shodě se soudem prvního stupně ze zjištění, že dne 2. 2. 2012 uzavřely účastnice řízení kupní smlouvu č. 34218881, podle které žalobkyně (prodávající) prodala žalované (kupující) zboží označené kódem „MED -865“ a popisem „COMPACT + BARVY + STOJAN“, a dále „+POD. BONUS HAND“ za 24.990 Kč, po dotaci 8.000 Kč, přičemž kupní cena měla být hrazena ve 24 měsíčních splátkách; první ve výši 3.761 Kč do 2. 3. 2012, další po 923 Kč splatná vždy k 15 dni kalendářního měsíce a zboží dodáno do jednoho měsíce po úhradě poslední splátky. Smlouva byla uzavřena mimo provozovnu žalobkyně prostřednictvím její reprezentantky J. P., která žalované při předváděcí akci předložila katalog, v němž je zboží označeno kódy, odpovídajícími kódům vybraného zboží v kupní smlouvě. Žalovaná na kupní cenu ničeho neuhradila. Zjištěný skutkový stav odvolací soud právně posoudil tak, že účastnice uzavřely kupní smlouvu ve smyslu § 613 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen „obč. zák.“ (srovnej § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.), která je však neplatná pro neurčitost vymezení předmětu koupě a kupní ceny. Kupní smlouva sice obsahuje údaj o zboží označeným kódem „MED -865“ a popisem „COMPACT + BARVY + STOJAN“, a dále „+POD. BONUS HAND“ bez uvedení kódu, součástí smluvních ujednání však není odkaz na konkrétní katalog, v němž mělo být zboží vyobrazeno a současně označeno v kupní smlouvě uvedeným kódem; absence tohoto odkazu činí údaj o zakoupeném zboží neurčitým. U zboží označeného „+POD. BONUS HAND“ není uveden žádný kód, ani výše kupní ceny, což samo o sobě nepostačuje k závěru, zda bylo toto zboží předmětem darovací smlouvy. Neurčitým shledal i ujednání o výši kupní ceny, neboť částka 24.990 Kč, po „dotaci“ 8.000 Kč je vyplněna pouze v kolonce u zboží s kódem „MED -865“, u zboží označeného „+POD. BONUS HAND“ kupní cena vyplněna není, a není tudíž zřejmé, zda se kupní cena 24.990 Kč vztahuje i na zboží označené jako „+POD. BONUS HAND“, zda je mezi výrobky nějaká souvislost či zda tvoří součást věci hromadné nebo jde o účelově určený celek, který sdílí jednotný právní osud. Svůj závěr neshledal rozporným se závěry dovozenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 543/2000, neboť jde o skutkově odlišné případy. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 o. s. ř., neboť má za to, že odvolací soud se při řešení otázky hmotného práva - určitosti vymezení předmětu koupě - odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 543/2000, ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1413/2000, ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 447/2004, ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 1306/2005, ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 33 Odo 1776/2006 a Ústavního soudu ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 115/01, v nichž bylo v obdobných právních věcech dovozeno, že identifikace zboží prodávaného na základě smlouvy o prodeji zboží na objednávku je dána na základě předloženého katalogu, v němž je výrobek označen číslem odlišujícím zboží od jiného. V dané věci byla nadto kupní smlouva uzavřena v provozovně žalobkyně, kde je zboží vystaveno a označeno shodným katalogovým číslem. Odvolacímu soudu žalobkyně dále vytýká, že neprovedl jí navržené důkazy katalogem zboží a svědeckou výpovědí J. P., kterými podpořila své tvrzení o řádném vymezení předmětu koupě. Srozuměna není ani se závěrem odvolacího soudu, že neurčité je i smluvní ujednání o kupní ceně. Má za to, že postupoval-li by odvolací soud při výkladu tohoto smluvního ujednání v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 625/2003, dospěl by k opačnému závěru. Nadále prosazuje, že z označení zboží kódem „MED -865“ a popisem „COMPACT + BARVY + STOJAN“ jednoznačně plyne, že jde o účelově určený celek za kupní cenu 24.990 Kč; označením „+POD. BONUS HAND“ pak byl identifikován bonus, který žalovaná obdržela zdarma k zakoupenému zboží. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů, případně aby ho zrušil spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále opět jen „o. s. ř.“). Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním napadené rozhodnutí, jímž se řízení končí, závisí na vyřešení otázky určitosti vymezení předmětu koupě katalogovým číslem, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; je přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak byly dovolatelem obsahově vymezeny. Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Sankce neplatnosti právního úkonu se váže k náležitostem projevu vůle; projev vůle je neurčitý, je-li nejasný jeho obsah (má věcné nedostatky), to jest, když se jednajícímu nepodařilo obsah vůle jednoznačným způsobem stanovit. Závěr o neurčitosti právního úkonu předpokládá, že ani jeho výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěl účastník projevit (§ 35 odst. 1 obč. zák.) Jen právní úkony, u nichž neurčitost obsahu nelze odstranit výkladem podle stanovených interpretačních pravidel (§ 35 odst. 2 obč. zák.), jsou pro neurčitost neplatné (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 1997, sp. zn. 5 Cmo 494/96, publikované v časopise Soudní rozhledy, ročník 1998, číslo 8, strana 205, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, publikované v časopise Soudní rozhledy, ročník 1998, číslo 7, strana 37