33 Cdo 2065/2012 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2065/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2013 Spisová značka:33 Cdo 2065/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2065.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odstoupení od smlouvy Dotčené předpisy:§ 48 odst. 1 obč. zák. § 2 odst. 3 obč. zák. § 43c obč. zák. § 44 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 10. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2065/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. S., zastoupeného Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem Praha 2, Botičská 1936/4, proti žalované ŽELEZÁŘSTVÍ Andrlík, s. r. o., se sídlem Polička, Eimova 494, zastoupené JUDr. Milanem Břeněm, advokátem se sídlem Svitavy, náměstí Míru 58/47, o dodání zboží oproti zaplacení kupní ceny, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 102/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 7. února 2012, č. j. 22 Co 533/2011-63, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 7. února 2012, č. j. 22 Co 533/2011-63, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 6. září 2011, č. j. 10 C 102/2011-20, ve znění opravného usnesení ze dne 24. října 2011, č. j. 10 C 102/2011-31, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované dodat žalobci svářecí zařízení typu DIGITAL MIG 330 jako předmět kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 19. února 2011 oproti povinnosti žalobce zaplatit žalované 5.420,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 7. února 2012, č. j. 22 Co 533/2011-63, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobce dne 19. února 2011 prostřednictvím internetu objednal v e-shopu žalované zboží - svářecí zařízení DIGITAL MIG 330 - za kupní cenu 5.420,- Kč. Žalobce souhlasil se všeobecnými obchodními podmínkami žalované, v nichž se mimo jiné uvádí, že objednávka je návrhem kupní smlouvy, k jejímuž uzavření dochází až převzetím zboží, a že žalovaná má právo „zrušit objednávku, změní-li se výrazným způsobem cena zboží“. Po odeslání objednávky došel žalobci na jeho e-mailovou adresu přípis žalované, v němž sděluje žalobci, že děkuje za nákup a že jej bude průběžně informovat o stavu objednávky. V přípisu ze dne 10. března 2011 žalovaná žalobci oznámila, že v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami, s nimiž při vyplnění objednávky souhlasil, odstupuje od objednávky z důvodu výrazné změny ceny zboží. Žalobce i nadále trval na dodání objednaného zboží za sjednanou kupní cenu. Žalovaná se žalobnímu požadavku bránila tím, že zboží za uvedenou cenu se v e-shopu ocitlo omylem; cena byla uvedena nesprávně, což je zřejmé i z toho, že dosahovala pouze jednu desetinu ceny stejného zboží u ostatních prodejců. Soud prvního stupně dospěl na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci k závěru, že všeobecné obchodní podmínky spojovaly vznik kupní smlouvy až s okamžikem převzetí zboží a že právo žalované zrušit objednávku lze právně kvalifikovat jako právo na odstoupení od smlouvy. Protože v daném případě kupní smlouva nebyla uzavřena (k převzetí zboží nedošlo), nebylo možné ani od smlouvy odstupovat. Nepřisvědčil argumentaci žalobce, že všeobecné obchodní podmínky v části umožňující dodavateli odstoupit od smlouvy z důvodu výrazné změny v ceně zboží zakládají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech spotřebitele a dodavatele, a jsou proto v rozporu s § 55 a § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Nedošlo-li totiž k uzavření kupní smlouvy, zákon nepřiznává spotřebiteli právo na dodání zboží za cenu, se kterou dodavatel nesouhlasí. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli distanční kupní smlouvu (spotřebitelské povahy) ve smyslu § 588 a násl. obč. zák. ve spojení s § 53 odst. 3 obč. zák., neboť objednávku žalobce je třeba kvalifikovat jako přijetí veřejného návrhu kupní smlouvy žalované. Zároveň konstatoval, že ujednání účastníků smlouvy, kteří vázali (ve smyslu všeobecných obchodních podmínek žalované) vznik kupní smlouvy na okamžik převzetí objednaného zboží kupujícím, odporuje konsenzuální povaze kupní smlouvy - zákon spojuje vznik kupní smlouvy s dohodou o předmětu koupě a kupní ceně. S tradicí, pokud není právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, se pojí okamžik nabytí vlastnictví (§ 133 odst. 1 obč. zák.). Ujednání o právu žalované na odstoupení od kupní smlouvy z důvodu výrazné změny ceny zboží neshledal v rozporu s § 55 a § 56 obč. zák., neboť spotřebiteli nebyla způsobena žádná újma; přišel pouze o možnost koupit levně zboží. Zdůraznil, že v e-shopu žalované byla avizována cena zboží dosahující jednu desetinu ceny zboží u jiných prodejců v daném místě a čase. Vzhledem k tomu, že se jednalo o zřejmou chybu v zadání ceny zboží (ať už vlivem pochybení lidského nebo softwaru), vzniklo žalované právo odstoupit od smlouvy z důvodu, že došlo k výrazné změně ceny zboží. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Zpochybňuje správnost právních závěrů odvolacího soudu, že žalovaná od kupní smlouvy odstoupila platně a že právo na odstoupení od kupní smlouvy podle všeobecných obchodních podmínek žalované je v souladu s úpravou spotřebitelských smluv v občanském zákoníku. Za zásadně právně významnou považuje otázku, zda kupujícímu neuskutečněním kupní smlouvy, na jejímž splnění trvá, nevzniká žádná újma ve smyslu § 56 odst. 1 obč. zák. Za nepřípustné a v rozporu s § 55 a 56 obč. zák., jakož i s § 3 písm. c/ a § 12 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, považuje právo dodavatele odstoupit od smlouvy z důvodu, že se po uzavření kupní smlouvy změnila cena zboží. V neposlední řadě namítá, že odvolací soud nesprávně ztotožnil žalobkyní chybně zadanou cenu zboží s výraznou změnou ceny zboží, kterou si účastníci sjednali jako podmínku pro vznik práva žalované na odstoupení od kupní smlouvy. Z uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu. Má za to, že žalobci žádná újma způsobena nebyla. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl a přiznal jí náklady dovolacího řízení. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.). Dovolání bylo podáno včas, k tomu oprávněným subjektem za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.); Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.) se proto zabýval otázkou jeho přípustnosti. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl ve věci samé potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, se řídí § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobce napadl právní závěr odvolacího soudu, že žalované vzniklo právo na odstoupení od kupní smlouvy. Jelikož odvolací soud - z dále uvedeného důvodu - tuto právní otázku posoudil nesprávně, má rozsudek ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.) a dovolání žalobce je tudíž přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Protože žalobce vady vyjmenované v § 242 odst. 3 větě druhé o. s. ř. nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu, zaměřil se dovolací soud na posouzení otázky, k jejímuž řešení shledal dovolání přípustné. Právní posouzení věci je nesprávné, jest