33 Cdo 2608/2016 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2608/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2018 Spisová značka:33 Cdo 2608/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2608.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 1746 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 8. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2608/2016-180 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně M & M reality holding a.s., se sídlem v Praze 1, Krakovská 1675/2, IČO 27487768, zast. Mgr. Peterem Harmečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Macharova 302/13, proti žalovaným 1) F. P., a 2) J. P., o zaplacení částky 94 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 45 C 333/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 25. 11. 2015, č. j. 59 Co 338/2015-141, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2015, č. j. 59 Co 338/2015-141, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 18. 5. 2015, č. j. 45 C 333/2014-88, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 94 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 30. 8. 2014 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel z toho, že účastníci dne 3. 3. 2014 uzavřeli dohodu o zprostředkování a poskytování služeb na dobu určitou do 30. 7. 2014, podle níž žalovaní projevili vážný úmysl prodat nemovitosti v k.ú. H. n. M. zapsané na LV, tj. dům na pozemku, a pozemky, za kupní cenu 2 500 000 Kč. Dne 31. 3. 2014 účastníci uzavřeli „výhradní dohodu o zprostředkování a poskytování služeb“ ohledně prodeje stejných nemovitostí na dobu určitou do 30. 7. 2014 (dále též „zprostředkovatelská smlouva“), která nahrazovala dohodu ze dne 3. 3. 2014. Žalobkyně se v ní zavázala vykonávat činnosti, na jejichž základě vznikne žalovaným možnost uzavřít s případným zájemcem kupní smlouvu s kupní cenou 1 890 000 Kč. Podle čl. II. bod 2.2 „v případě, kdy v době platnosti této dohody zprostředkovatel obstará klientovi uzavření zprostředkované smlouvy, sjednaly smluvní strany, že zprostředkovatelská provize bude zprostředkovateli uhrazena ze strany obstaraného zájemce“. Podle čl. II bodu 2.5 „klient je povinen poskytnout součinnost potřebnou ke sjednání a uzavření zprostředkovávané smlouvy a k podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí, zejména účastnit se jednání se zájemcem a zprostředkovatelem a svým jednáním nemařit zprostředkovatelskou činnost zprostředkovatele“. Čl. II bod 2.8 obsahuje ujednání, podle něhož „klient se zavazuje nečinit po uzavření této dohody žádné kroky, které by mohly zmařit uzavření zprostředkovávané smlouvy, či mohly vést ke snížení hodnoty předmětu převodu“. Podle čl. III. bod 3.1 „klient bere na vědomí, že zprostředkovatel vykonává činnost na své náklady a že odměna mu náleží pouze tehdy, pokud opatří klientovi příležitost k uzavření zprostředkovávané smlouvy. Vzhledem k výši uvedenému se zprostředkovatel a klient dohodli, že v případě, kdy klient poruší povinnost uvedenou v odst. 2.5, 2.6, 2.7, nebo 2.8 této dohody, je klient povinen zaplatit zprostředkovateli smluvní pokutu ve výši 5% z ceny uvedené v bodu II. této dohody“. Žalobkyně dne 31. 3. 2014 uzavřela s K. S. (dále též „zájemkyně“) smlouvu o rezervaci a o poskytnutí součinnosti na dobu určitou do 30. 6. 2014, smlouva se týkala zájmu jmenované o nemovitosti žalovaných, byla sjednána provize ve výši 100 000 Kč s tím, že nedojde-li k uzavření zprostředkovávané smlouvy z důvodu na straně převodce, bude rezervační záloha zájemkyni vrácena. Zájemkyně měla vážný zájem o koupi nabízených nemovitostí, neboť s manželem již v průběhu dubna 2014 prodali nemovitost, v níž dosud bydleli a zapsali děti ke školní docházce v místě budoucího bydliště v H.. Žalobkyně připravila návrh zprostředkovávané smlouvy, který měl být alespoň projednán na schůzce dne 3. 7. 2014. Žalovaní však na schůzce sdělili, že předmětné nemovitosti neprodají a přestali s žalobkyní spolupracovat. K prodeji dotyčných nemovitostí tudíž nedošlo. Dopisem ze dne 7. 7. 2014 žalobkyně vůči žalovaným uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 94 500 Kč. Závazky smluvních stran soud prvního stupně poměřoval ustanoveními § 2048 a § 2445 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a uzavřel, že žalovaní v průběhu trvání dohody odstoupili od záměru prodat předmětné nemovitosti, čímž zmařili činnost zprostředkovatele, jíž mělo být dosaženo uzavření kupní smlouvy, tedy porušili smluvní povinnost sjednanou v čl. II. bod 2.5 dohody, a proto jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně (§ 713 odst. 3 o. z.) žalobkyni smluvní pokutu ve výši 94 500 Kč. V řízení nebylo prokázáno jejich tvrzení, že k prodeji nedošlo z důvodu na straně zájemkyně, která od uzavření smlouvy ustoupila z důvodu podané žaloby na určení neexistence zástavního práva na dotyčných nemovitostech. Naopak provedeným dokazováním vyšlo najevo, že zájemkyně měla o koupi nabízených nemovitostí vážný zájem. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 25. 11. 2015, č. j. 59 Co 338/2015-141, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud na základě totožných skutkových zjištění, jež učinil soud prvního stupně, dospěl k odlišným právním závěrům. Předně se zabýval platností dohody o zprostředkování a poskytování služeb, tj. zprostředkovatelské smlouvy, u níž s odkazem na § 2445 o. z. dovodil absenci jedné z jejích obligatorních náležitostí, a to ujednání o zprostředkovatelské provizi. Ujednání stran, že provize bude hrazena ze strany obstaraného zájemce, podle odvolacího soudu relevantně zasahuje do společenských zájmů a zájmů třetích osob podléhající sankci absolutní neplatnosti. Takové ujednání se příčí zákonu a je současně v rozporu s jeho smyslem a účelem, a proto je absolutně neplatné, v důsledku čehož je třeba stejně nahlížet i na nárok na smluvní pokutu. Kromě toho odvolací soud dospěl k závěru, že jde o smlouvu nesrozumitelnou co do sjednaného předmětu, jestliže se v jejím čl. I. bod 1.1 hovoří o sjednání příležitosti k uzavření kupní smlouvy, případně smlouvy o budoucí kupní smlouvě, ve sjednané součinnosti s podáním návrhu na vklad (čl. II. bod 2.5), zatímco v čl. III. bod 3.1 se jedná „toliko“ o příležitost ke sjednání zprostředkovávané smlouvy. Další rozpor shledal mezi čl. II. bod 2.2, podle něhož mezi účastníky nebyla sjednána provize, a čl. III. bod 3.1 obsahujícím ujednání ohledně odměny zprostředkovatele v návaznosti na utvrzení závazku. Z existence uvedených rozporů dovodil odvolací soud neplatnost smlouvy pro nesrozumitelnost. Jako obiter dictum dodal, že „při neurčitém vymezení povinnosti postižitelnými sjednanou smluvní pokutou v podstatě smyslem ujednání byla povinnost žalovaných uzavřít smlouvu o převodu svých nemovitostí, kteréžto ujednání bylo nutno považovat i z tohoto důvodu za absolutně neplatné, neboť na žalovaných je tímto ujednáním vymáhána povinnost uzavřít kupní či budoucí kupní smlouvu, což odporuje jejich dispozičnímu vlastnickému právu, ke kterému nemohou být jakkoliv nuceni, což je i v rozporu s účelem institutu smluvní pokuty“. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud řešeny, a to smysl a účel ust. § 2449 o. z. a ujednání o smluvní pokutě jako neurčitého a nesrozumitelného právního jednání; dále má za to, že se odvolací soud při řešení otázky neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro její nesrozumitelnost a neurčitost odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu prezentované rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1272/2015, ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2317/2006, ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2942/2009, ze dne 18. 4. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1032/96, ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1044/96 a ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98. Dále má dovolatelka za to, že se odvolací soud při posouzení právního jednání (předmětné smlouvy) jakožto absolutně neplatného odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 33 Odo 374/2004, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1604/2010, ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 25 Cdo 695/2003, ze dne 26. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1085/2003, a ze dne 9. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1977/2007. Je přesvědčena, že ve