33 Cdo 2912/2008 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2912/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 2. 2011 Spisová značka:33 Cdo 2912/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2912.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Právní úkony Zánik závazku Zastoupení Dotčené předpisy:§ 9 obč. zák. § 26 obč. zák. § 27 odst. 1 obč. zák. § 36 zák. o rod. § 4 předpisu č. 96/1993Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:11. 3. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.        33 Cdo 2912/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně E. N., zastoupené JUDr. Zuzanou Zlatohlávkovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové, Riegrovo náměstí 1493, proti žalované Stavební spořitelně České spořitelny, a. s. se sídlem Praha 3, Vinohradská 180/1632, o zaplacení 101.876,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 6 C 537/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. června 2007, č. j. 24 Co 76/2007-101, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. června 2007, č. j. 24 Co 76/2007-101, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se v době své nezletilosti (zastoupena matkou H. N. - zákonnou zástupkyní) domáhala po svém otci J. N. a po žalované, aby jí zaplatili společně a nerozdílně 101.876,10 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že její otec vypověděl smlouvu o stavebním spoření, uzavřenou v její prospěch, a žalovaná mu naspořený obnos vyplatila, přestože se nejednalo o běžnou záležitost při správě majetku nezletilého dítěte a výpověď smlouvy nebyla schválena soudem podle § 28 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obč. zák.“). Její otec si vyplacené finanční prostředky ponechal a použil je pro svou osobní potřebu. Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 29. srpna 2006, č. j. 6 C 537/2006-75, uložil J. N. a žalované povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni k rukám H. N. do tří dnů od právní moci rozsudku 101.876,10 Kč (výrok I.), J. N. uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám H. N. do tří dnů od právní moci rozsudku 4,25 % úrok z prodlení z částky 101.876,10 Kč od 25. 6. 2006 do zaplacení (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám H. N. do tří dnů od právní moci rozsudku 4 % úrok z prodlení z částky 101.876,10 Kč od 31. 12. 2002 do zaplacení (výrok III.), žalobu o zaplacení úroku z prodlení „proti J. N. za dobu od 21. 9. 2001 do 24. 6. 2006, a proti žalované o 0,25 % vyššího, resp. úroku i za dobu od 21. 9. 2001 do 30. 10. 2002“ zamítl (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.) a o poplatkové povinnosti J. N. a žalované (výrok VI.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že J. N. za tehdy nezletilou žalobkyni (narozenou 1. 2. 1990) jako její zákonný zástupce uzavřel dne 22. 3. 1996 se žalovanou smlouvu o stavebním spoření č. 36417-2443083 s cílovou částkou 246.000,- Kč a měsíční úložkou 1.500,- Kč. Dne 18. 9. 2001 podal J. N. za žalobkyni návrh na ukončení smlouvy o stavebním spoření dohodou po pěti letech spoření, žalovaná jeho návrh přijala a dne 24. 9. 2005 (správně 24. 9. 2001) mu z účtu vyplatila v hotovosti 103.485,70 Kč (tj. do té doby uspořenou částku spolu se zálohami státní podpory). Otec žalobkyně si vyplacené finanční prostředky ponechal. Žalovaná přes výzvu matky žalobkyně ze dne 24. 10. 2002, kterou obdržela dne 30. 10. 2002, žalobkyni uspořenou částku se státní podporou z účtu stavebního spoření nevyplatila. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že mezi tehdy nezletilou žalobkyní, za niž jednal její otec jako zákonný zástupce, a žalovanou vznikl právní vztah ze smlouvy o vkladovém účtu podle § 716 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obch. zák.“). Právní úkon směřující k zániku smlouvy o stavebním spoření a výběru hotovosti ve výši 103.485,70 Kč, který za nezletilou žalobkyni učinil její otec, posoudil jako nikoli běžnou záležitost při správě majetku nezletilého dítěte, k níž je třeba schválení soudu podle § 28 obč. zák. Protože právní úkon učiněný otcem žalobkyně soudem schválen nebyl, soud prvního stupně dovodil, že jde o neplatný právní úkon. Jestliže otci žalobkyně byly vyplaceny její peněžní prostředky, které nabyla od rodičů na základě dílčích darovacích smluv uzavřených podle § 628 obč. zák. a od státu ve formě státní podpory, bezdůvodně se na její úkor obohatil plněním bez právního důvodu a je povinen toto obohacení vydat (§ 451 odst. 1 obč. zák.). Nárok, který uplatnila vůči žalované, soud prvního stupně žalobkyni přiznal z titulu smlouvy o vkladovém účtu podle § 719 obch. zák., a nikoli z titulu náhrady škody. Žalovaná povinnost vyplatit žalobkyni uvolněné prostředky na účtu nesplnila tím, že plnila na základě neplatného právního úkonu otci žalobkyně. Námitku promlčení práva žalobkyně vůči žalované neshledal důvodnou, neboť čtyřletá promlčecí doba začala běžet dne 24. 9. 2001, kdy smlouva o vedení účtu zanikla, a žaloba byla u soudu podána dne 6. 9. 2004 (§ 396 a § 397 obch. zák.). K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. června 2007, č. j. 24 Co 76/2007-101, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou změnil tak, že žalobu o zaplacení 101.876,10 Kč s 4 % úrokem z prodlení za dobu od 31. 10. 2002 do zaplacení zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o poplatkové povinnosti žalované. Odvolací soud sice převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, dospěl však k odlišnému právnímu závěru o oprávněnosti nároku žalobkyně ve vztahu k žalované. Návrh na ukončení smlouvy o stavebním spoření dohodou po pěti letech spoření, který učinil za nezletilou žalobkyni její otec, posoudil na rozdíl od soudu prvního stupně jako běžnou záležitost při nakládání s majetkem nezletilé; k platnosti takového právního úkonu, který směřoval po uplynutí sjednané doby k ukončení stavebního spoření, a v jehož důsledku nedošlo ke zcizení věci, popř. ke zmenšení majetku nezletilé žalobkyně, nebylo třeba schválení soudu ve smyslu § 28 obč. zák. Majetková bilance jmění žalobkyně totiž zůstala nezměněna. Odvolací soud konstatoval, že schválení soudem by vyžadovaly až další dispozice s tímto majetkem nezletilé. Došlo-li k ukončení smlouvy o stavebním spoření a k výplatě uspořené částky k rukám otce žalobkyně, který se na její úkor bezdůvodně obohatil, nemůže trvat závazek žalované k výplatě uspořených peněžních prostředků žalobkyni. Nad rámec uvedeného odvolací soud doplnil, že účastnice neuzavřely smlouvu o vkladovém účtu podle § 716 a násl. obch. zák., nýbrž smlouvu o stavebním spoření podle zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, v rozhodném znění (dále jen „zákon č. 96/1993 Sb.“); promlčení práv plynoucích z tohoto právního vztahu se proto řídí občanským zákoníkem, a nikoli obchodním zákoníkem. Jakkoli v postupu žalované neshledal porušení žádných z povinností vyplývajících ze zákona č. 96/1993 Sb., nebo z uzavřené smlouvy, připomněl, že právo na náhradu škody se promlčuje uplynutím dvouleté subjektivní promlčecí doby (§ 106 odst. 1 obč. zák.). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost o § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že právní úkon směřující k ukončení smlouvy o stavebním spoření dohodou, který za ni učinil její otec, byl běžnou záležitostí při nakládání s jejím majetkem, jež nevyžadovala schválení soudu. Poukázala na již existující praxi, která považuje nakládání se stavebním spořením za záležitost nikoliv běžnou; právní úkon otce proto ke své platnosti schválení soudu vyžadoval. Připomíná, že v době, kdy otec jejím jménem právní úkon učinil, jí bylo deset let, na účtu se nacházelo přes 100.000,- Kč, které byly vybrány a nebyly pro ni uloženy na jiný nově založený účet. Tyto skutečnosti signalizovaly možnost ohrožení jejích majetkových zájmů a žalované byly známy. Zpochybňuje rovněž správnost závěru, že uzavřená smlouva o stavebním spoření není smlouvou o vkladovém účtu podle § 716 obch. zák. Má za to, že stavební spoření vykazuje všechny pojmové znaky smlouvy o vkladovém účtu. Sama žalovaná roční výpisy z účtu stavebního spoření označovala jako výpisy z vkladového účtu. Odkazuje-li zákon č. 96/1993 Sb. na § 43 a násl. občanského zákoníku, pak pouze v souvislosti s uzavíráním písemných smluv o stavebním spoření, a nezna