33 Cdo 3027/2020 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3027/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 6. 2021 Spisová značka:33 Cdo 3027/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3027.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o důchodu Právní úkony Výklad projevu vůle Dotčené předpisy:§ 35 odst. 2 obč. zák. § 36 odst. 1,2 obč. zák. § 842 obč. zák. § 39 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 9. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3027/2020-302 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně M. F., bytem ve XY, zastoupené JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Čs. Legií 1364/20, proti žalovanému M. F., bytem v XY, zastoupenému Mgr. Karlem Klimešem, advokátem se sídlem v Ostravě, Macharova 302/13, o 584.000 Kč s příslušenstvím a o 389.262 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 134 C 5/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2020, č.j. 8 Co 315/2019-273, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2020, č.j. 8 Co 315/2019-273, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2019, č.j. 134 C 5/2018-215, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se žalobou domáhala, aby jí žalovaný zaplatil – podle sjednané smlouvy o důchodu – 584.000 Kč (dlužnou částku za dobu od 10. 2. 2015 do 10. 7. 2017) s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 389.262 Kč. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 6. 2019, č.j. 134 C 5/2018-215, žalobu zamítl a žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení 227.238 Kč. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že k úpravě vzájemných vztahů účastníci přistoupili pro případ výlučné péče žalobkyně o syna („z důvodu péče oprávněné … o syna AAAAA(pseudonym)“). Pokud jde o právo a povinnost výplaty sjednané peněžní částky, je smlouva o důchodu – z hlediska vymezení doby založeného právního vztahu – určitým (platným) právním úkonem (§ 842, § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“). Ujednání inflační doložky a smluvní pokuty zajišťující řádné platby měsíčního důchodu jsou však neplatná, neboť se příčí dobrým mravům (§ 39 obč. zák.). Se zřetelem ke zjištěným skutečnostem je podle soudu prvního stupně výkon práva žalobkyně na zaplacení dlužných částek sjednaného důchodu se zákonnými úroky z prodlení v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 6. 2020, č.j. 8 Co 315/2019-273, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl, a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně 253.360 Kč a na nákladech odvolacího řízení 78.962 Kč. Odvolací soud považoval smlouvu o důchodu včetně ujednání o indexaci růstu cen a o smluvní pokutě za platný právní úkon (§ 37 odst. 1, § 39 obč. zák.). Smlouvu uzavřeli manželé v návaznosti na zúžení společného jmění až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti a na vypořádání společného jmění dohodou. Z toho vyplývá, že se žalovaný zavázal vyplácet žalobkyni důchod ze svých výlučných prostředků, takže smlouva neodporuje kogentním ustanovením zákona o rozsahu společného jmění manželů. Péčí žalobkyně o syna byla – argumentuje odvolací soud – pozitivně i negativně specifikována doba neurčitého trvání závazku žalovaného vyplácet žalobkyni sjednané peněžní částky. Žalobkyně právo na plnění ze smlouvy nevykonala v rozporu s dobrými mravy; to, že nad rámec závazku ze smlouvy o důchodu žalovaný dobrovolně umožnil žalobkyni bydlet ve svém domě, hradil další náklady spojené s vedením společné domácnosti a stejnou měrou jako žalobkyně se podílel na výchově a výživě syna, není v projednávané věci rozhodné. V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaný - mimo jiné- prosazuje, že odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu vyřešil 1) otázku platnosti smlouvy o důchodu z hlediska sjednání doby trvání práva a 2) otázku výkladu právního ujednání smluvních stran. Podle dovolatele je smlouva neplatná, neboť byla sjednána na dobu určitou s odkládací podmínkou (započetí péče žalobkyně o syna) a s rozvazovací podmínkou (omezení doby účinnosti ke dni dosažení určitého věku syna), která může nastat před 18. 1. 2030. Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva [ad 2), tj. výkladu smlouvy o důchodu], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu [§ 237, § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“)]. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.   Podle § 35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Podle § 36 odst. 1, věty první, obč. zák. lze vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti vázat na splnění podmínky. Podle § 36 odst. 2 obč. zák. je podmínka odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou. Podle § 842 obč. zák. se smlouvou o důchodu zakládá někomu na doživotně nebo na jinak stanovenou dobu neurčitého trvání právo na vyplácení určitého důchodu. Poté, co doplnil dokazování listinou (dohodou o vypořádání společného jmění manželů z 21. 12. 2009) odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně. Účastníci – od 22. 1. 1994 manželé – uzavřeli 21. 12. 2009 dvě smlouvy: O důchodu, jíž se žalovaný zavázal – počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci rozhodnutí soudu o zúžení společného jmění manželů až na obvyklé vybavení společné domácnosti – platit žalobkyni po dobu, kdy bude pečovat o syna AAAAA(pseudonym) 20.000 Kč měsíčně. „V případě, že dosáhne index růstu cen ve srovnání se stavem k měsíci následujícímu po měsíci, v němž nabude právní moci rozhodnutí soudu o zúžení společného jmění manželů až na obvyklé vybavení domácnosti, 10%, zvýší se peněžitý důchod počínaje kalendářním měsícem následujícím po uvedeném nárůstu indexu o 10%. K dalšímu zvýšení o 10% vypláceného peněžitého důchodu dojde obdobně vždy, když index růstu cen dosáhne 10% ve srovnání s prvním dnem měsíce, v němž došlo k poslednímu zvýšení peněžitého důchodu. Pro účely stanovení výše indexu růstu cen se bude vycházet z údajů zveřejňovaných Českým statistickým úřadem.“ V článku III bodu 2 strany pozitivně definovaly tzv. „dobu péče“ jako „období, po které bude syn v péči oprávněné, a to po dobu, po kterou syn nebude schopen sám se živit z důvodu přípravy na budoucí povolání …, případně objektivní nemožnosti soustavně se připravovat na budoucí povolání, nejdéle však do měsíce, ve kterém nabude 26 let.“ Podle článku III bodu 3 se za dobu péče o syna nepovažuje „nepřetržitý pobyt v dálce přesahující 1 měsíc mimo domácnost oprávněné, přičemž se nejedná o pobyt spojený s přípravou syna na budoucí povolání.“ Sankcí pro případ prodlení s plněním finančního závazku žalovaného byla v článku IV sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. O vypořádání společného jmění, jíž s účinky od právní moci rozhodnutí soudu o zúžení společného jmění až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti účastníci určili, kdo z nich se stane výlučným vlastníkem specifikovaných nemovitých a movitých věcí, podniků spjatých s podnikáním evidovaným pod identifikačními čísly, věřitelem (dlužníkem) označených pohledávek, a provedli vyrovnání finančních hotovostí s tím, že se žalovaný zavázal do 15. 1. 2010 zaplatit žalobkyni 600.000 Kč. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. 85 C 1/2010, který nabyl 25. 2. 2010 právní moci, zúžil společné jmění účastníků až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Až do června 2016 žili účastníci ve společné domácnosti a bydleli v domě, který vlastnil žalovaný. Veškeré náklady společně vedené domácnosti platil žalovaný, oba pečovali o syna AAAAA(pseudonym) trpícího závažným zdravotním handicapem, přičemž žalovaný hradil