33 Cdo 3461/2018 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3461/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 3. 2020 Spisová značka:33 Cdo 3461/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.3461.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Přípustnost dovolání Náklady řízení Dotčené předpisy:§ 555 odst. 1 o. z. § 556 odst. 1 o. z. § 574 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 6. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3461/2018-275 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce D. L., bytem XY, zastoupeného JUDr. Lukášem Slaninou, advokátem se sídlem v Praze 1, V jámě 699/1, proti žalovaným 1) L. L., bytem XY, zastoupené Mgr. Šárkou Svobodovou, advokátkou se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Sokolovská 1494, 2) M. C., bytem XY, a 3) L. C., bytem XY, zastoupeným JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, o určení sporných pasív pozůstalosti, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 C 277/2015, o dovolání všech účastníků řízení proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2016, č. j. 26 Co 266/2016-215, takto: I. Dovolání se odmítají. II. Žalovaní M. C. a L. C. jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení každý 3.993 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Lukáše Slaniny, advokáta. III. Žalobce a žalovaná L. L. nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 4. 5. 2016, č. j. 3 C 277/2015-154, určil, že „součástí pozůstalosti po zemřelé L. F., RČ: XY, posledně bytem XY, zemřelé dne 30. 5. 2014, je závazek z darovací smlouvy uzavřené dne 16. 3. 2014 mezi L. F., RČ: XY, posledně bytem XY, jakožto dárcem a žalobcem jakožto obdarovaným, spočívající v povinnosti bezúplatně převést vlastnické právo k pozemku p. č. XY o výměře 2442 m2, pozemku p. č. XY o výměře 6060 m2, pozemku p. č. XY o výměře 5103 m2, pozemku p. č. XY o výměře 233 m2, pozemku p. č. XY o výměře 725 m2, pozemku p. č. XY o výměře 578 m2, pozemku p. č. St. XY o výměře 294 m2, pozemku p. č. St. XY o výměře 662 m2, jehož součástí je stavba č. p. XY stojící na tomto pozemku, vše zapsáno v katastrálním území XY, obci XY, na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště XY, na žalobce“ (výrok I.); současně rozhodl, že žalovaní 2) a 3) jsou povinni nahradit žalobci náklady řízení ve výši 164.775,25 Kč k rukám jeho zástupce (výrok II.) a žalované 1) náklady řízení ve výši 92.400 Kč k rukám její zástupkyně (výrok III.), a že to vše jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. 11. 2016, č. j. 26 Co 266/2016-215, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že určil, že ke dni smrti L. F., r. č. XY, zemřelé dne 30. 5. 2014, existoval závazek z darovací smlouvy uzavřené dne 16. 3. 2014 mezi L. F. a žalobcem ohledně pozemků p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. st. XY a pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY stojící na tomto pozemku, vše zapsáno v katastrálním území XY, na LV č. XY, vedeném u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště XY, za který odpovídají žalovaná 1) v rozsahu ½ k uvedeným nemovitostem a žalovaní 2) a 3) každý v rozsahu ¼ k uvedeným nemovitostem (výrok I.); současně rozhodl, že žalovaní 2) a 3) jsou povinni nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně a to každý 41.193,80 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), že žalobce a žalovaná 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok III.), že žalovaní 2) a 3) jsou povinni nahradit žalobci náklady odvolacího řízení a to každý 7.986 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.) a že žalobce a žalovaná 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok V.). Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce jako obdarovaný uzavřel dne 16. 3. 2014 s dárkyní L. F. (svou babičkou) darovací smlouvu ohledně nemovitostí specifikovaných v žalobě. Dárkyně L. F. zemřela, aniž byl podle této smlouvy proveden vklad práva obdarovaného do katastru nemovitostí; vlastnické právo obdarovaného nebylo vloženo z důvodu nepřesné formulace smlouvy (zatímco článek I smlouvy obsahuje prohlášení dárkyně, že je výlučným vlastníkem zde specifikovaných nemovitostí, v článku II bodu 1 se uvádí, že dárkyně touto smlouvou bezplatně převádí obdarovanému vlastnické právo k nemovitosti uvedené v článku I). Na rozdíl od žalované L. L. (matky žalobce a dcery dárkyně) žalovaní M. a L. C. (bratranci žalobce a vnuci dárkyně) jako dědicové dárkyně povinnost odevzdat nemovitosti neuznali. Na takto zjištěném skutkovém podkladě odvolací soud shledal důvodným požadavek žalobce na určení, že součástí pozůstalosti po zemřelé L. F. je její závazek z darovací smlouvy uzavřené dne 16. 3. 2014. Připomněl, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení není třeba prokazovat. Vzhledem k tomu, že nemovité věci se nabývají do vlastnictví až zápisem do veřejného seznamu a v době smrti dárkyně nebyl podle darovací smlouvy proveden vklad do katastru nemovitostí, byla zůstavitelka L. F. ke dni své smrti vlastníkem nemovitostí a v důsledku její smrti nemovitosti nabyli do vlastnictví dědici - žalovaná 1) v rozsahu ideální jedné poloviny a žalovaní 2) a 3) každý v rozsahu ideální jedné čtvrtiny; jim bylo dědictví potvrzeno. Přestože na základě uzavřené darovací smlouvy ke dni smrti zůstavitelky věcně právní účinky smlouvy nevznikly a k převodu vlastnického práva na žalobce nedošlo, vznikly smluvním stranám z předmětné smlouvy obligačně právní účinky, které trvají. Smluvní strany jsou svými projevy vázány. Protože dárkyně po uzavření darovací smlouvy zemřela, postihuje její závazek z uzavřené darovací smlouvy nadále její právní nástupce – žalované, a to podle jejich podílu na nemovitostech. Darovací smlouvu odvolací soud neshledal neurčitou a tudíž neplatnou. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že její text trpí pouze písařskou chybou a že vůlí zůstavitelky L. F. bylo převést do vlastnictví žalobce všechny nemovitosti označené v článku I darovací smlouvy; ke dni smrti L. F. tudíž existoval závazek zůstavitelky z darovací smlouvy ze dne 16. 3. 2014 a žalovaní za něj odpovídají v poměrech, v jakém nemovitosti nabyli do vlastnictví. Proti výrokům II. a IV. rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobce a žalovaná L. L., žalovaní M. C. a L. C. se dovolali do výroku o věci samé a potažmo do výroků od něho odvozených. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o nich podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, anebo které je zjevně bezdůvodné, dovolací soud odmítne. Žalobce spatřuje přípustnost svého dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně „zda je žaloba na určení sporných pasiv pozůstalosti podaná podle zákona č. 292/2012 Sb. (správně 292/2013 Sb.) svým charakterem žalobou na určení nebo na plnění“ a „zda je pro posouzení úspěchu ve věci při stanovování povinnosti nahradit náklady řízení v řízení dle § 189 z.ř.s. rozhodné hledisko formálně-procesního označení účastníků dané zákonným požadavkem dostatečné pasivní legitimace nebo hledisko faktické pozice jednotliv