33 Cdo 3596/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3596/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 4. 2025 Spisová značka:33 Cdo 3596/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.3596.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dovolací důvody Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3596/2024-188 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně Y. H., zastoupené JUDr. Petrem Živnůstkou, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 225, proti žalovanému M. S., zastoupenému Mgr. Janem Kecem, advokátem se sídlem v Praze, Krakovská 1366/25, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně P. H., zastoupeného JUDr. Petrem Živnůstkou, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 225, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 77/2022, o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 2024, č. j. 7 Co 467/2024-164, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Jana Kece. Odůvodnění: Okresní soud v Jindřichově Hradci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 11. 2023, č. j. 4 C 77/2022-137, zamítl žalobu o určení, že M. S. (dále jen „zůstavitel“), byl v okamžiku svého úmrtí XY vlastníkem jedné ideální poloviny pozemků parcelní číslo XY, zahrada, a parcelní číslo XY, stavební plocha, vše zapsáno na LV č. XY, pro obec XY, k. ú. XY (dále jen „sporné nemovitosti“), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 26. 7. 2024, č. j. 7 Co 467/2024-164, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Mezi žalovaným a zůstavitelem byla 4. 6. 1998 uzavřena darovací smlouva, jejímž předmětem byly sporné nemovitosti. Podpisy žalovaného i zůstavitele na smlouvě byly úředně ověřeny (ověřovací doložka obsahuje všechny náležitosti vyžadované § 4 odst. 3 zákona č. 41/1993 Sb. o ověřování shody opisů nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu okresními a obecními úřady). Právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí nastaly k 11. 6. 1998. Podle znaleckého posudku soudem ustanovené znalkyně Mgr. Jiřiny Strakové je podpis zůstavitele na smlouvě pravděpodobně jeho pravým podpisem. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť v případě úspěchu by rozhodnutí bylo podkladem pro řízení o pozůstalosti ohledně zůstavitele (nestala by se však na základě rozsudku spoluvlastnicí sporných nemovitostí, jak dovodil soud prvního stupně). Darovací smlouva je právním úkonem zůstavitele směřujícím k darování nemovitostí žalovanému a sporný podpis na smlouvě je jeho vlastnoručním (pravým) podpisem úředně ověřeným. Správný je i závěr o nepromlčitelnosti vlastnického práva. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že žalobkyně nejen že neunesla důkazní břemen, ale provedenými důkazy byla její tvrzení o nepravosti podpisu zůstavitele na smlouvě vyvrácena. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobkyně a vedlejší účastník („dovolatelé“) dovolání, jímž napadli rozsudek v celém rozsahu. Napadené rozhodnutí podle nich závisí na vyřešení v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené otázky procesního práva „jaké úkony musí soud učinit pro vytvoření procesního prostoru účastníkovi řízení k předložení vlastního znaleckého posudku a zda je procesní povinností soudu potvrdit navržený termín nahlížení do spisu znalci“. Dovolatelé kritizují procesní postup soudu prvního stupně spočívající v tom, že znalkyni Mgr. Plzákové (kterou požádali o vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, jímž mínili zpochybnit „argumenty žalovaného“ a závěry znaleckého posudku Mgr. Strakové, s nimiž nesouhlasili) nebyl potvrzen termín nahlížení do spisu, na který se opakovaně objednala (soud na objednání nereagoval), ačkoli k vypracování posudku znalkyně musela disponovat listinami založenými ve spise, včetně originálu darovací smlouvy. Tím bylo podle dovolatelů znemožněno vypracování jimi zadaného znaleckého posudku a porušeno jejich právo na spravedlivý proces, neboť dle jejich mínění právní praxe předpokládá pro nahlížení do spisu podle § 44 občanského soudního řádu a § 8 odst. 1 jednacího řádu objednání termínu nahlížení a jeho potvrzení soudem. Akcentují, že znalkyně se objednala opakovaně, nikdy jí termín objednání nebyl potvrzen, telefonicky se jí nepodařilo soud kontaktovat a v zájmu zachování procesní ekonomie (logicky) bez potvrzeného termínu necestovala stovky kilometrů. Termín nahlížení byl potvrzen až po vyhlášení rozhodnutí soudem prvního stupně, znalkyni bylo nahlížení umožněno za situace, kdy soud ještě před vyhlášením rozsudku vrátil ze spisu cca 60 % srovnávacího materiálu. Ověření podpisu vykazuje vady, když z ověřovací doložky není zřejmé, zda dárce listinu před městským úřadem podepsal nebo uznal podpis za vlastní. Dovozují, že obecné soudy postupovaly v rozporu s usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 148/02 a že procesní prostor pro provedení jimi navrženého důkazu lze definovat analogicky podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3058/13. Dovolací soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). K vadám řízení lze přihlížet jen v případě jinak přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti. Dovolání je podle § 241a odst. 1 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, a současně se musí jednat o právní otázku, na jejímž vyřešení je napadené rozhodnutí založeno. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nemohou založit přípustnost dovolání otázky akademické či spekulativní (byť Nejvyšším soudem dosud neřešené), ale pouze ty otázky, jejichž zodpovězení (v souladu s požadavkem dovolatele) je způsobilé přinést pro něj příznivější rozhodnutí ve sporu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1173/2014, ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2204/2017, ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1562/2021, dostupná, stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na webových stránkách www.nsoud.cz). Na otázce procesního práva, kterou dovolatelé k posouzení předložili, není napadené rozhodnutí založeno, neboť odvolací soud uzavřel, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že podpis zůstavitele na smlouvě je jeho vlastnoručním podpisem (tvrzení žalobkyně o nepravosti jeho podpisu bylo provedenými důkazy vyvráceno). Současně vyložil, proč považuje dokazování znaleckým posudkem soudem ustanovené znalkyně (spolu s ověřovací doložkou podpisu) pro takový závěr za dostačující. Podrobně vysvětlil, proč je posudek logický a přesvědčivý a proč považuj