33 Cdo 3724/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3724/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2025 Spisová značka:33 Cdo 3724/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.3724.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Telekomunikace Úroky z prodlení Dotčené předpisy:§ 129 odst. 3 předpisu č. 127/2005 Sb. § 64 odst. 1 předpisu č. 127/2005 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:2. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3724/2023-150 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Quadient Technologies Czech s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Na Brně 1972, identifikační číslo 25291939, zastoupené JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 280/23, proti žalované T-Mobile Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, identifikační číslo 64949681, zastoupené JUDr. Petrem Hostašem, advokátem se sídlem v Praze 1, Růžová 1416/17, o žalobě podle části páté o. s. ř., vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 123/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, č. j. 47 Co 75/2023-127, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, č. j. 47 Co 75/2023-127, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 1. 2023, č. j. 8 C 123/2022-98, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 2. 3. 2022, č. j. ČTÚ-49 213/2020-603, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro východočeskou oblast, ze dne 14. 9. 2020, č. j. ČTÚ-126 770/2013-636/XI. vyř. – ZeV, požadující zamítnutí návrhu žalované ze dne 5. 12. 2021, zn. 53699822, v části týkající se úroků z prodlení z částky 2 231 925 Kč a uložení povinnosti podle § 129 odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění účinném do 31. 1. 2016 (dále jen „ZEK“), jakož i nahradit žalobkyni náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve správním řízení; zároveň rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: - dne 23. 1. 2013 bylo pod č. j. ČTÚ-7 040/2013-636/II. vyř. – BIM vydáno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (dále též „ČTÚ“) o odkladném účinku námitek žalobkyně proti vyřízení reklamace vyúčtování ceny za telefonní služby poskytnuté od 1. 10. do 31. 10. 2012 podle § 129 odst. 3 ve spojení s § 64 odst. 1, 7 ZEK. Český telekomunikační úřad rozhodl tak, že se podáním námitky splnění povinnosti uhradit platbu ve výši 7 627 241 Kč žalobkyní odkládá do rozhodnutí o této námitce. Jednalo se o dílčí procesní rozhodnutí, proti němuž nebylo možné podat odvolání a jeho případný další přezkum, k němuž však v této věci nedošlo, by byl vyhrazen správnímu soudnictví, - dne 17. 10. 2019 předseda Rady ČTÚ pod č. j. ČTÚ-40 262/2018-603/III. vyř. potvrdil rozhodnutí ČTÚ ze dne 30. 5. 2018, č. j. ČTÚ-7 040/2013-636/XXXIX. vyř. – VeM, jímž bylo vyúčtování za období od 1. 10. 2012 do 31. 10. 2012 vystavené na částku 7 627 241 Kč včetně DPH sníženo na 2 231 925 Kč včetně DPH, - dne 6. 11. 2019 žalobkyně sníženou částku uhradila žalované. Následně bylo pokračováno v přerušeném řízení o peněžitém plnění ve výši 2 231 925 Kč s příslušenstvím; řízení bylo z důvodu úhrady jistiny žalobkyní zastaveno a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit 1 075 223,48 Kč představující zákonný úrok z prodlení (7 % p. a. z dlužné ceny 2 231 925 Kč od 20. 12. 2012 do 6. 11. 2019) a náklady potřebné k účelnému uplatňování práva, - mezi účastnicemi řízení nebylo sporu o skutkovém stavu věci, nýbrž o posouzení účinků rozhodnutí ČTÚ o odložení povinnosti uhradit sporné vyúčtování do rozhodnutí o podané námitce, tj. zda žalované náleží příslušenství pohledávky ve formě zákonného úroku z prodlení, bylo-li správním orgánem rozhodnuto o tom, že podáním námitky se splnění povinnosti podle § 64 odst. 1 ZEK odkládá až do rozhodnutí o námitce, - prodlení v právním vztahu účastnic řízení se posuzuje podle § 517 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), - ustanovení § 129 odst. 3 ZEK dávalo v odůvodněných případech možnost správnímu úřadu na žádost účastníka správního řízení, rozhodnout o tom, že podáním námitky se splnění povinnosti podle § 64 odst. 1 ZEK odkládá až do rozhodnutí o námitce, - tímto rozhodnutím ale není dotčena splatnost závazku a nedochází k přerušení běhu úroků z prodlení (žalobkyně se ocitla v prodlení s úhradou poskytnutých služeb dne 20. 12. 2012). Rozhodnutí o odložení splatnosti závazku a stavení doby nemá vliv na běh úroků z prodlení, - závazek spočívající v úhradě ceny poskytnutých služeb se stal splatným dne 19. 12. 2012, - přiznáním odkladného účinku námitky by znamenalo stavení běhu úroků z prodlení, což by musel zákon výslovně stanovit. Dlužník v prodlení s úhradou ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací by nadále dlužil, avšak věřitel by neměl právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení; neměl by ani možnost bránit se takovému rozhodnutí správního orgánu se zřetelem k ustanovení § 129 odst. 3 ZEK, - přiznání odkladného účinku podle § 129 odst. 3 ZEK nestaví běh promlčecí doby, a věřitel pro stavení běhu promlčecí doby musí uplatnit své právo návrhem na zahájení správního řízení. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. 47 Co 75/2023-127, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh žalované ze dne 5. 12. 2013, zn. 53699822, v části týkající se úroků z prodlení z dlužné částky 2 231 925 Kč zamítl, s tím, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů ve správním řízení, a že tento rozsudek nahrazuje rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 2. 3. 2022, č. j. ČTÚ-49 213/2020-603, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro východočeskou oblast, ze dne 14. 9. 2020 č. j. ČTÚ-126 770/2013-636/XI. vyř.-ZeV; zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně nesouhlasí s jeho závěrem, že přes odložení splnění povinnosti uhradit sporné vyúčtování byla žalobkyně od 20. 12. 2012 až do zaplacení přibližně jedné třetiny z původně účtované částky v prodlení. Přesto, že v nálezu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 1893/18, Ústavní soud primárně řešil otázku povinnosti civilních soudů poučit účastníka řízení o příslušnosti správních soudů v jeho věci (ratio decidendi), současně se vyjádřil k rozhodnutím o odložení splnění povinnosti uhradit vyúčtování a přisvědčil závěru, že důsledky procesního rozhodnutí ČTÚ podle § 129 odst. 3 ZEK se projeví v hmotněprávní sféře účastníků, nejen z hlediska odkladu splatnosti vyúčtování, ale také z hlediska práva na zaplacení úroků z prodlení. Podle odvolacího soudu rozhodnutí vydávaná ČTÚ ve smyslu § 129 odst. 3 ZEK odkládají splnění soukromoprávních závazků jako celku. Až do pravomocného rozhodnutí o námitkách nemohla žalovaná donutit žalobkyni k zaplacení vyúčtování a je proto protismyslné, aby ve stejné době mohla být žalobkyně v prodlení s plněním své platební povinnosti, jejíž konečnou výši zjistila až s odstupem sedmi let. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za takovou považuje otázku, zda podání námitky podle § 129 odst. 3 ZEK odkládající až do nabytí právní moci rozhodnutí splnění povinnosti podle § 64 odst. 1 ZEK má hmotněprávní účinky spočívající v odkladu splatnosti a přerušení přirůstání úroků z prodlení. Dovolatelka je přesvědčena, že rozhodnutí ČTÚ o přiznání odkladného účinku námitky podle § 129 odst. 3 ZEK je rozhodnutím procesní povahy, a nemůže se proto přímo dotýkat práv účastníka vyplývajících z hmotného práva. Odkazuje-li odvolací soud na nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 1893/18, pak dovolatelka poukazuje na to, že tímto nálezem Ústavní soud zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 proto, že nalézací soudy nepoučily stěžovatelku o možnosti bránit svá práva ve správním soudnictví. Pouze jako obiter dictum Ústavní soud pod bodem 27 nálezu dodal (bez ohledu na důvod pro který ústavní stížností napadená rozho