33 Cdo 3724/2023 – Nejvyšší soud

33 Cdo 3724/2023-150 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Quadient Technologies Czech s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Na Brně 1972, identifikační číslo 25291939, zastoupené JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 280/23, proti žalované T-Mobile Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, identifikační číslo 64949681, zastoupené JUDr. Petrem Hostašem, advokátem se sídlem v Praze 1, Růžová 1416/17, o žalobě podle části páté o. s. ř., vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 123/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, č. j. 47 Co 75/2023-127, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, č. j. 47 Co 75/2023-127, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 1. 2023, č. j. 8 C 123/2022-98, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 2. 3. 2022, č. j. ČTÚ-49 213/2020-603, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro východočeskou oblast, ze dne 14. 9. 2020, č. j. ČTÚ-126 770/2013-636/XI. vyř. – ZeV, požadující zamítnutí návrhu žalované ze dne 5. 12. 2021, zn. 53699822, v části týkající se úroků z prodlení z částky 2 231 925 Kč a uložení povinnosti podle § 129 odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění účinném do 31. 1. 2016 (dále jen „ZEK“), jakož i nahradit žalobkyni náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve správním řízení; zároveň rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: - dne 23. 1. 2013 bylo pod č. j. ČTÚ-7 040/2013-636/II. vyř. – BIM vydáno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (dále též „ČTÚ“) o odkladném účinku námitek žalobkyně proti vyřízení reklamace vyúčtování ceny za telefonní služby poskytnuté od 1. 10. do 31. 10. 2012 podle § 129 odst. 3 ve spojení s § 64 odst. 1, 7 ZEK. Český telekomunikační úřad rozhodl tak, že se podáním námitky splnění povinnosti uhradit platbu ve výši 7 627 241 Kč žalobkyní odkládá do rozhodnutí o této námitce. Jednalo se o dílčí procesní rozhodnutí, proti němuž nebylo možné podat odvolání a jeho případný další přezkum, k němuž však v této věci nedošlo, by byl vyhrazen správnímu soudnictví, - dne 17. 10. 2019 předseda Rady ČTÚ pod č. j. ČTÚ-40 262/2018-603/III. vyř. potvrdil rozhodnutí ČTÚ ze dne 30. 5. 2018, č. j. ČTÚ-7 040/2013-636/XXXIX. vyř. – VeM, jímž bylo vyúčtování za období od 1. 10. 2012 do 31. 10. 2012 vystavené na částku 7 627 241 Kč včetně DPH sníženo na 2 231 925 Kč včetně DPH, - dne 6. 11. 2019 žalobkyně sníženou částku uhradila žalované. Následně bylo pokračováno v přerušeném řízení o peněžitém plnění ve výši 2 231 925 Kč s příslušenstvím; řízení bylo z důvodu úhrady jistiny žalobkyní zastaveno a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit 1 075 223,48 Kč představující zákonný úrok z prodlení (7 % p. a. z dlužné ceny 2 231 925 Kč od 20. 12. 2012 do 6. 11. 2019) a náklady potřebné k účelnému uplatňování práva, - mezi účastnicemi řízení nebylo sporu o skutkovém stavu věci, nýbrž o posouzení účinků rozhodnutí ČTÚ o odložení povinnosti uhradit sporné vyúčtování do rozhodnutí o podané námitce, tj. zda žalované náleží příslušenství pohledávky ve formě zákonného úroku z prodlení, bylo-li správním orgánem rozhodnuto o tom, že podáním námitky se splnění povinnosti podle § 64 odst. 1 ZEK odkládá až do rozhodnutí o námitce, - prodlení v právním vztahu účastnic řízení se posuzuje podle § 517 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), - ustanovení § 129 odst. 3 ZEK dávalo v odůvodněných případech možnost správnímu úřadu na žádost účastníka správního řízení, rozhodnout o tom, že podáním námitky se splnění povinnosti podle § 64 odst. 1 ZEK odkládá až do rozhodnutí o námitce, - tímto rozhodnutím ale není dotčena splatnost závazku a nedochází k přerušení běhu úroků z prodlení (žalobkyně se ocitla v prodlení s úhradou poskytnutých služeb dne 20. 12. 2012). Rozhodnutí o odložení splatnosti závazku a stavení doby nemá vliv na běh úroků z prodlení, - závazek spočívající v úhradě ceny poskytnutých služeb se stal splatným dne 19. 12. 2012, - přiznáním odkladného účinku námitky by znamenalo stavení běhu úroků z prodlení, což by musel zákon výslovně stanovit. Dlužník v prodlení s úhradou ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací by nadále dlužil, avšak věřitel by neměl právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení; neměl by ani možnost bránit se takovému rozhodnutí správního orgánu se zřetelem k ustanovení § 129 odst. 3 ZEK, - přiznání odkladného účinku podle § 129 odst. 3 ZEK nestaví běh promlčecí doby, a věřitel pro stavení běhu promlčecí doby musí uplatnit své právo návrhem na zahájení správního řízení. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. 47 Co 75/2023-127, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh žalované ze dne 5. 12. 2013, zn. 53699822, v části týkající se úroků z prodlení z dlužné částky 2 231 925 Kč zamítl, s tím, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů ve správním řízení, a že tento rozsudek nahrazuje rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 2. 3. 2022, č. j. ČTÚ-49 213/2020-603, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro východočeskou oblast, ze dne 14. 9. 2020 č. j. ČTÚ-126 770/2013-636/XI. vyř.-ZeV; zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně nesouhlasí s jeho závěrem, že přes odložení splnění povinnosti uhradit sporné vyúčtování byla žalobkyně od 20. 12. 2012 až do zaplacení přibližně jedné třetiny z původně účtované částky v prodlení. Přesto, že v nálezu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 1893/18, Ústavní soud primárně řešil otázku povinnosti civilních soudů poučit účastníka řízení o příslušnosti správních soudů v jeho věci (ratio decidendi), současně se vyjádřil k rozhodnutím o odložení splnění povinnosti uhradit vyúčtování a přisvědčil závěru, že důsledky procesního rozhodnutí ČTÚ podle § 129 odst. 3 ZEK se projeví v hmotněprávní sféře účastníků, nejen z hlediska odkladu splatnosti vyúčtování, ale také z hlediska práva na zaplacení úroků z prodlení. Podle odvolacího soudu rozhodnutí vydávaná ČTÚ ve smyslu § 129 odst. 3 ZEK odkládají splnění soukromoprávních závazků jako celku. Až do pravomocného rozhodnutí o námitkách nemohla žalovaná donutit žalobkyni k zaplacení vyúčtování a je proto protismyslné, aby ve stejné době mohla být žalobkyně v prodlení s plněním své platební povinnosti, jejíž konečnou výši zjistila až s odstupem sedmi let. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za takovou považuje otázku, zda podání námitky podle § 129 odst. 3 ZEK odkládající až do nabytí právní moci rozhodnutí splnění povinnosti podle § 64 odst. 1 ZEK má hmotněprávní účinky spočívající v odkladu splatnosti a přerušení přirůstání úroků z prodlení. Dovolatelka je přesvědčena, že rozhodnutí ČTÚ o přiznání odkladného účinku námitky podle § 129 odst. 3 ZEK je rozhodnutím procesní povahy, a nemůže se proto přímo dotýkat práv účastníka vyplývajících z hmotného práva. Odkazuje-li odvolací soud na nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 1893/18, pak dovolatelka poukazuje na to, že tímto nálezem Ústavní soud zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 proto, že nalézací soudy nepoučily stěžovatelku o možnosti bránit svá práva ve správním soudnictví. Pouze jako obiter dictum Ústavní soud pod bodem 27 nálezu dodal (bez ohledu na důvod pro který ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil), že „sdílí přesvědčení stěžovatelky, že se důsledky rozhodnutí ČTÚ projevily také v její hmotněprávní sféře, a to nejen z hlediska odkladu splatnosti vyúčtování za poskytnuté telekomunikační služby, ale také z hlediska práva stěžovatelky na zaplacení úroků z prodlení a práva na postup podle § 65 odst. 2 a 3 ZEK.“ Z tohoto prostého konstatování, které Ústavní soud argumentačně nijak nerozvádí ani se k němu blíže argumentačně nevyjadřuje, nelze dovodit, že v případě rozhodnutí ČTÚ o odložení splnění povinnosti podle § 64 odst. 1 ZEK se staví nebo přerušuje právo na úroky z prodlení. Citovaný nález není ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, nýbrž je ojedinělým rozhodnutím, které se sporné právní otázky dotýkalo pouze nepřímo. S tímto odůvodněním