33 Cdo 383/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 383/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 3. 2025 Spisová značka:33 Cdo 383/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.383.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Rozhodčí řízení Bezdůvodné obohacení Exekuční titul Promlčení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 268 o. s. ř. § 2991 o. z. § 35 předpisu č. 216/1994 Sb. § 629 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:10. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 383/2024-144 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně Český spotřebitel s. r. o., se sídlem Praha, Staré Město, Haštalská 795/1, identifikační číslo osoby 01398491, zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem Praha, Slezská 1297/3, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem Praha, Malá Strana, Thunovská 192/27, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, o 80 378,64 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 40 C 140/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2023, č. j. 20 Co 243/2023-108, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 614,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Petra Němce. Odůvodnění: Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 5. 10. 2023, č. j. 20 Co 243/2023-108, potvrdil rozsudek ze dne 9. 6. 2023, č. j. 40 C 140/2022-72, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 80 378,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 26. 6. 2022 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že v návaznosti na právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2260/2018, a nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, byla usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. 10. 2020, č. j. 31 EXE 5972/2017-264, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2021, č. j. 14 Co 14/2021-365, s právní mocí ke dni 31. 3. 2021, zastavena exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., vedená u soudní exekutorky Mgr. Marcely Petrošové na základě rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Martina Týle ze dne 14. 11. 2016, č. j. 104 Rozh 5954/2016-7 (coby exekučního titulu), a to z důvodu celkové nemravnosti smluvních plnění a sankcí stanovených ve smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100848549 ze dne 27. 8. 2014, na základě které byl právnímu předchůdci žalobkyně (postupiteli a úvěrovanému J. F.) poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Včetně revolvingu mu bylo vyplaceno 48 335 Kč a splaceno jím bylo 46 300 Kč. Přitom neplatnost podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se vztahuje na úvěrovou smlouvu a na rozhodčí smlouvu z téhož dne, na jejímž základě vydal JUDr. Martin Týle příslušný rozhodčí nález. Před zastavením exekuce soudní exekutorka z celkového vymoženého plnění vyplatila žalované coby exekučně oprávněné částku 108 019,40 Kč. Odvolací soud s poukazem na judikatorní závěry Nejvyššího soudu a Ústavního soudu shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že rozhodčí nález – byť formálně nezrušený, o němž však bylo pravomocně deklarováno, že byl vydán na základě úvěrové a rozhodčí smlouvy neplatné pro nemravnost, což také vedlo k zastavení exekuce k vymožení jím přiznaného plnění – nelze považovat ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. za řádný důvod k plnění vymoženému v zastavené exekuci. Rozhodce neměl k vydání rozhodčího nálezu pravomoc, rozhodčí nález je nutno považovat za nicotný a není významné, že původní spotřebitel nepostupoval podle ustanovení zákona o rozhodčím řízení k dosažení jeho zrušení. Žalovaná je tak povinna vydat bezdůvodné obohacení získané plněním z neplatné smlouvy (§ 2991 a § 2293 o. z.), a to ve výši žalovaných 80 378,64 Kč (žalovaná poskytla plnění 48 335 Kč, úvěrovaný před zahájením exekuce a v jejím rámci zaplatil celkem 154 319,40 Kč, žalovaná tak získala majetkový prospěch 105 948,40 Kč). S odkazem na § 619, § 621 o. z. a judikatorní závěry Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 3331/2017, sp. zn. 20 Cdo 1503/2016) odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) dovodil, že teprve s právní mocí usnesení o zastavení exekuce (tj. v souzené věci od 31. 3. 2021) mohla žalobkyně či její právní předchůdce důvodně uplatnit žalobu. Učinila-li tak žalobkyně dne 19. 7. 2022, uplatnila ji včas - v tříleté subjektivní promlčecí lhůtě. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od judikatury dovolacího soudu (konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1784/2022) při řešení otázek 1) „zda je rozhodnutí o zastavení exekuce z důvodu dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. způsobilé zrušit rozhodčí nález jako exekuční titul obdobně jako rozhodnutí o zrušení rozhodčího nálezu dle zákona o rozhodčím řízení”; 2) „zda lze, aby rozhodnutím o zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. byla obcházena zákonná lhůta k uplatnění návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, na jehož základě žalovanému přiznaná částka po právu náleží a nemůže se tedy jednat o bezdůvodné obohacení“; 3) „zda je plnění poskytnuté dlužníkem na základě do dnešního dne nezrušeného rozhodčího nálezu plněním bez právního důvodu“. S odkazem na § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), a § 159a o. s. ř. prosazuje, že pravomocný a vykonatelný rozhodčí nález (který nebyl zrušen postupem podle zákona o rozhodčím řízení), na základě něhož přijala od právního předchůdce žalobkyně žalovanou částku, je právním důvodem pro přijetí plnění, a proto nejsou naplněny zákonné předpoklady pro vznik bezdůvodného obohacení. Zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotněprávní závazek uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy. Veškeré vymožené plnění tak bylo plněním na platný dluh, nikoliv bezdůvodným obohacením. Právnímu předchůdci žalobkyně nic nebránilo, aby podal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 o rozhodčím řízení (ve lhůtě podle § 32 odst. 1), po vydání rozhodčího nálezu však zůstal pasivní a promeškal veškeré lhůty. Rozhodčí nález má totožné účinky s pravomocným soudním rozhodnutím a představuje překážku věci rozhodnuté. Žalobou v této věci je sledováno obcházení zákona o rozhodčím řízení. I s ohledem na zásadu „vigilantibus iura scripta sunt“ není namístě liknavému postupu předchůdce žalobkyně poskytovat ochranu. Dále odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od judikatury dovolacího soudu (konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 306/2005, sp. zn. 28 Cdo 2039/2016, sp. zn. 28 Cdo 3796/2019) při řešení otázky „[P]okud plnění v exekuci ze strany povinného mělo v intencích strany žalované představovat plnění bez právního důvodu od počátku, lze, aby právo bylo uplatněno až po pravomocném zastavení exekuce, a to v rozporu s dikcí ustanovení § 619 o. z. a § 621 o. z.?“, kterou současně předkládá dovolacímu soudu jako otázku jím dosud neřešenou. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že teprve s právní mocí usnesení o zastavení exekuce (tj. v souzené věci od 31. 3. 2021) mohla žalobkyně či její právní předchůdce důvodně podat žalobu. S odkazem na § 619 a § 621 o. z. prosazuje, že pokud právní předchůdce žalobkyně věděl, že na základě nicotného rozhodčího nálezu plnit nemá, pak se měl domáhat vydání uhrazeného plnění od okamžiku, kdy tuto vědomost získal či získat měl a mohl. Vědomostí se míní znalost konkrétních skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit, nikoliv obeznámenost s právní kvalifikací (k tomu poukázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2039/2016 a 28 Cdo 3796/2019). Rozhodné pro uplatnění práva je, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty. Právní předchůdce žalobkyně tyto okolnosti znal v zásadě ihned, kdy začalo bezdůvodné obohacení vznikat, úplně nejpozději však v okamžiku, kdy sám předložil v rámci návrhu na zastavení exekučního řízení (datovaného 15. 1. 2017) právní argumentaci k nicotnosti exekučního nálezu a vznikajícímu bezdůvodnému obohacení. Subjektivní promlčecí lhůta tedy započala svůj běh nejpozději v okamžiku podání návrhu na zastavení exekučního řízení. Dovozuje, že je nutno přihlížet i ke skutečno