33 Cdo 663/2022 — Nejvyšší soud

33 Cdo 663/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 4. 2022 Spisová značka:33 Cdo 663/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.663.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 2604 o. z. § 2605 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 6. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1796/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 663/2022-188 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně P. Š., se sídlem ve XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Janou Špačkovou, advokátkou se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, T. G. Masaryka 80, proti žalované A. S., bytem v XY, zastoupené Mgr. Václavem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská 1136/12, o zaplacení 122.782,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 109 C 37/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 2021, č. j. 47 Co 130/2021-173, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 11. 5. 2021, č. j. 109 C 37/2019-134, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 122.782,- Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % p. a. od 30. 7. 2020 do zaplacení a náklady řízení ve výši 115.915,- Kč k rukám její právní zástupkyně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), co do částky 7.003,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení státu (výrok III.). Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 10. 2021, č. j. 47 Co 130/2021 - 173, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně jako zhotovitelka a žalovaná jako objednatelka uzavřely smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly stavební práce (zejména bourací a zdicí práce a zhotovení věnce) související s rekonstrukcí domu č. p. XY v XY. Žalobkyně dílo provedla, avšak s vadami. Dne 11. 7. 2019 se pokusila o předání díla; tento pokus byl zmařen předčasným odchodem zástupce žalobkyně pro neshodu účastníků předání. K formálnímu předání díla nikdy nedošlo, avšak žalovaná měla místo stavby neustále ve své dispozici a navázala na práce provedené žalobkyní další rekonstrukcí. Žalobkyně následně vyúčtovala žalované cenu díla způsobem odpovídajícím ujednáním ve smlouvě o dílo a žalovaná, která již žalobkyni zaplatila zálohu ve výši 50.000,- Kč, odmítla cenu díla uhradit. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že dílo bylo dokončeno a předáno a shledal oprávněným nárok žalobkyně na zaplacení ceny díla. Požadavek na předvedení způsobilosti díla ve smyslu § 2605 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), shledal naplněným, neboť na stavbě byl soustavně přítomen partner žalované a žalovaná měla možnost průběh i výsledek stavebních prací neustále sledovat, a tedy i posuzovat schopnost díla sloužit svému účelu. Že dílo bylo způsobilé sloužit svému účelu, prokázalo pokračování rekonstrukce, když na žalobkyní zhotovené práce navázala stavba dalšího patra (podkroví) domu. Odvolací soud uznal, že žalobkyně svým neprofesionálním jednáním zmařila okamžik fyzického předání díla, současně však dovodil, že žalovaná dílem okamžitě disponovala a pokračovala v rekonstrukci, z čehož lze dovodit jeho faktické předání a převzetí. Doplnil, že pokud žalobkyně žalované v emotivní situaci při předání a převzetí díla neumožnila vytknout všechny vady, nic jí nebránilo ve vytčení vad v záruční době. Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně rovněž, co se týče určení výše ceny díla, resp. výše odečtené slevy z ceny díla. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012, shledal v uvedeném případě možným vycházet při určení slevy z ceny díla z nákladů potřebných na odstranění vady, když v řízení nebylo postaveno na jisto, zda vada spočívající v odlišné síle části jedné stěny, kterou označil za spíše estetickou než funkční, by se projevila výrazněji jako rozdíl ceny díla vadného a bezvadného. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že „rozhodnutí odvolacího soudu záviselo na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a tato otázka je dovolacím soudem zpravidla rozhodována rozdílně“, konkrétně otázek, „zda je dílo možné považovat za dokončené a předané v případě, že zhotovitel před tím, než dílo společně s objednatelem prohlédl a umožnil objednateli vytknout vady díla, opustil místo provádění díla“ a zda lze při stanovení výše slevy z ceny díla vycházet pouze z hodnoty nákladů na opravu vad, navíc pouze estetických a nikoliv kvalitativních. Prosazuje, že nedošlo k předání a převzetí díla a žalobkyni tak ke dni podání žaloby nevznikl nárok na zaplacení ceny díla podle § 2610 o. z., neboť její zástupce opustil po rozepři dne 11. 7. 2019 stavbu, aniž předvedl způsobilost díla sloužit svému účelu ve smyslu § 2605 o. z. Opírá se o závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2009, a ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2220/2012, s tím, že měla právo dílo nepřevzít, a pokud k předání díla nedošlo, a žalobkyně se domnívala, že to bylo z důvodu odmítnutí převzetí, měla se žalobou domáhat uložení povinnosti převzít dílo, nikoliv zaplacení jeho ceny (tj. označuje žalobu na zaplacení ceny díla za předčasnou). Dále žalovaná odvolacímu soudu vytýká, že při určování výše slevy z ceny díla vyšel nesprávně pouze z některých nákladů na odstranění vad. Domnívá se, že odvolací soud nesprávně aplikoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012, resp. pominul, že při určování slevy z ceny díla vyšel z vícero kritérií než jen z nákladů vynaložených na opravu díla. V této souvislosti odkazuje rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1299/2008, a požaduje, aby soudy při určení slevy z ceny díla vycházely ze všech rozhodných okolností případu, nejen nákladů spojených s odstraněním vad. Srozuměna není s obsahem znaleckého posudku s tím, že soudní znalec se ve vztahu k slevě z ceny díla vůbec nevyjádřil k vadám – křivým zdem, špatně umístěnému komínu a chybějícímu překladu nad oknem, jejichž existenci přitom sám seznal a potvrdil. Závěrem reprodukuje vyjádření projektanta celé stavby T. P. k vadě nesprávného zazdění otvoru vrat a vytýká znalci, že v případě této vady hodnotil pouze náklady na její estetické „zahlazení“ a nikoliv možné funkční dopady. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vzniku nároku žalobkyně na uhrazení ceny díla, který závisel na posouzení, zda bylo dílo provedeno, tj. dokončeno a předáno (§ 2604 ve spojení s § 2610 odst. 1 o. z.). Podle § 2604 o. z., je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno. Podle § 2605 odst. 1 o. z., je dílo dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Podle § 2623 o. z., není-li dále stanoveno jinak, použijí se na smlouvu o úpravě nemovité věci a na smlouvu o zhotovení, opravě nebo úpravě stavby ustanovení prvního oddílu tohoto dílu. Podle § 2628 o. z., objednatel nemá právo odmítnout převzetí stavby pro ojedinělé drobné vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, ani její užívání podstatným způsobem neomezují. Podle § 2610 odst. 1 o. z., právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. Judikatura se aktuálně neustá