33 Cdo 695/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 695/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 7. 2025 Spisová značka:33 Cdo 695/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.695.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Započtení pohledávky Bezdůvodné obohacení Znalecký posudek Postoupení pohledávky Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a o. s. ř. § 1987 o. z. § 1982 o. z. § 1884 o. z. § 2999 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:8. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 695/2025-328 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Data One.cz s.r.o., se sídlem v Praze 3, Jičínská 2348/10 (identifikační číslo osoby 248 35 871), zastoupené JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinko, advokátem se sídlem v Praze 3, Jičínská 2348/10, proti žalovanému O. M., zastoupenému JUDr. Ing. Evou Radovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 322/26, o zaplacení 290 400 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 79/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2024, č. j. 26 Co 170/2024–293, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 039,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Evy Radové, advokátky. Odůvodnění: Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 9. 2024, č. j. 26 Co 170/2024–293, změnil rozsudek Okresního soudu Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 3. 2024, č. j. 5 C 79/2022-250, pouze tak, že vypustil výrok, kterým soud prvního stupně zastavil řízení ohledně úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 290 400 Kč od 31. 7. 2021 do 4. 1. 2022. Ve výroku I, kterým bylo žalovanému uloženo do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 23 999,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 31. 7. 2021 do zaplacení, a ve výroku II, jímž byla zamítnuta žaloba co do 266 400,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 31. 7. 2021 do zaplacení, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný (zhotovitel) a společnost senselytics s. r. o. (objednatelka) uzavřeli ústní smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení počítačového programu; obsah smlouvy smluvní strany písemně vyjádřily v prohlášení ze dne 10. 4. 2019 (dále i jen „prohlášení“), ve kterém zároveň uvedly, že předmět díla se již nachází ve stavu faktické použitelnosti, že jsou na obou stranách splněny podmínky k tomu, aby dílo bylo předáno, a zavázaly se do sedmi dnů od podpisu „prohlášení“ podepsat protokol o převzetí díla. Objednatelka se zavázala zaplatit žalovanému za předmět díla celkem 360 000 Kč bez DPH. Aniž by byl podepsán protokol o převzetí díla, zaplatila objednatelka žalovanému dvě ze sjednaných splátek, celkem 290 400 Kč a žalovaný jí poskytl zdrojový kód a přístupová hesla k programu, který vytvořil. Předávací protokol nebyl podepsán přesto, že žalovaný k jeho podpisu objednatelku vyzýval, a že nezaplatila třetí splátku ceny díla. Objednatelka počítačový program převzala, vystavovala na veletrhu a nabízela za úplatu obchodním partnerům (společnosti Plzeňský Prazdroj a.s. tento program fakticky poskytla). Žalovaný od smlouvy o dílo dne 20. 10. 2020 odstoupil pro podstatné porušení smluvních podmínek ze strany objednatelky, konkrétně proto, že nepodepsala předávací protokol a nezaplatila poslední splátku ceny díla. Dne 8. 4. 2021 žalovaný oznámil započtení své pohledávky, kterou měl vůči objednatelce z titulu bezdůvodného obohacení spočívajícího v neoprávněném užívání softwaru; svou pohledávku vyčíslil na 2 265 176 Kč. Dne 27. 7. 2021 odstoupila od smlouvy o dílo objednatelka a vyzvala žalovaného, aby jí do tří dnů vrátil platby ceny díla; tuto pohledávku za žalovaným objednatelka postoupila žalobkyni, což 18. 11. 2021 oznámila žalovanému. Dne 4. 1. 2024 žalovaný žalobkyni vyzval k zaplacení 266 400,03 Kč a dne 11. 1. 2024 tuto částku započetl na její pohledávku ve výši 290 400 Kč; částku 266 400,03 Kč žalovaný odvodil ze znaleckého posudku RNDr. Beneše, který ohodnotil dílo (počítačový program zhotovený žalovaným) tak, že odpovídalo 74,000008 % bezvadného díla; toto procentuální vyjádření pak poměřil se sjednanou cenou díla. Odvolací soud konstatoval, že problematika sporu je soustředěna do posouzení platnosti odstoupení od smlouvy o dílo učiněné žalovaným, potažmo žalobkyní, s tím, že v závislosti na tom je třeba zjistit výši bezdůvodného obohacení na obou stranách a zabývat se platností žalovaným uplatněných započtení. Odstoupení od smlouvy o dílo žalovaným (datované 20. 10. 2020 a doručené objednatelce 6. 11. 2020) odvolací soud posoudil jako platné právní jednání. Chování objednatelky, která odmítla podepsat předávací protokol, hodnotil jako podstatné porušení smlouvy o dílo, k němuž došlo za situace, kdy obě strany podle smlouvy o dílo již plnily. Nepřehlédl, že ve smlouvě o dílo byl sice sjednán pouze jediný důvod pro odstoupení žalovaného od smlouvy (prodlení se zaplacením ceny díla delší 30 dnů), jednalo se však o zřejmý nepoměr práv smluvních stran, neboť objednatelka na rozdíl od zhotovitele mohla odstoupit od smlouvy z mnoha ve smlouvě uvedených důvodů; ujednání proto posoudil jako neplatné podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dovodil, že žalovaný měl možnost odstoupit od smlouvy o dílo i ze zákonných důvodů (§ 2002 odst. 1 věta druhá o. z.), přičemž této možnosti využil. Odstoupením od smlouvy se závazek zrušil od počátku (§ 2004 odst. 1 o. z.) a v rozsahu jeho účinků zanikla práva a povinnosti stran (§ 2005 o. z.); smluvní strany byly podle § 2993 o. z. povinny vrátit si vzájemně přijatá plnění (došlo k bezdůvodnému obohacení účastníků, které jsou povinni si vydat). Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 240 000 Kč s DPH (tedy celkem o 290 400 Kč), kterou na cenu díla od objednatelky (právní předchůdkyně žalobkyně) fakticky přijal ve dvou splátkách. Za situace, kdy předmětem díla byl zhotovený software, který byl objednatelce (zpřístupněním zdrojového kódu) předán k užívání, testování a k další distribuci, není vydání jejího bezdůvodného obohacení v podobě vrácení předmětu díla sice možné, avšak ochuzený (žalovaný) má podle § 2999 odst. 1 o. z. právo na peněžitou náhradu. Majetkovým vyjádřením prospěchu objednatelky díla není peněžitá částka, která odpovídá nákladům na zhotovení díla, nýbrž peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu; v případě, že je zjišťována výše obohacení poskytnutého zhotovitelem objednateli, je třeba zohlednit jednak úplatu sjednanou mezi stranami podle § 2999 odst. 2 o. z., jednak vadnost poskytnutého plnění, bylo-li dílo dokončeno a předáno; nebylo-li dílo dokončeno a předáno, je namístě zohlednit stupeň rozpracovanosti (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1060/2017, ze dne 28. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 392/2020, a ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2925/2021). Za situace, kdy není sporu, že dílo nebylo dokončeno ani předáno, vyšel odvolací soud při zjištění výše bezdůvodného obohacení žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) ze znaleckého posudku RNDr. Beneše a jeho znalecké výpovědi, že dílo spočívající ve zhotovení softwaru s názvem Shelfmonitor bylo dokončeno ze 74 procent. Protože software byl objednatelce předán k užívání již ve fázi nedokončeného díla, avšak ve fázi praktické využitelnosti, a ona ho poskytovala k užívání za úplatu svým zákazníkům, vyšly soudy při stanovení jejího majetkového prospěchu z ceny díla sjednané ve smlouvě o dílo ponížené o procentuální vyjádření nedokončenosti díla znaleckým posudkem (tedy o 26 procent). Objednatelka se na úkor zhotovitele (žalovaného) obohatila o 266 400,03 Kč. Zatímco v pořadí první započtení tvrzené pohledávky žalovaného bylo posouzeno jako neurčité (a neplatné), druhé započtení odvolací soud posoudil jako platné a žalobkyni oznámené (§ 1884 o. z.). Vyzval-li žalovaný žalobkyni dne 4. 1. 2024 k vrácení částky 266 400,03 Kč (nedoplatku sjednané ceny díla ponížené o 26 procent z důvodu nedokončenosti díla) a pohledávku započetl 12. 1. 2024 (přičemž započtení žalobkyni oznámil), učinil tak bez zbytečného odkladu; započítávaná pohledávka byla určitá, vznikla ze smlouvy o dílo a její výše vychází ze sjednané ceny díla a znaleckého posudku RNDr. Beneše. V rozsahu započtení došlo k zániku splatné pohledávky žalobkyně; k zaplacení žalobkyni zůstala žalovanému