33 Odo 524/2004 — Nejvyšší soud

33 Odo 524/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2005 Spisová značka:33 Odo 524/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.524.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 3 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. § 48 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. § 23 odst. 3 předpisu č. 634/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 524/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Z. I. s. r. o., proti žalované H. S., o zaplacení 34.162,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 14 C 105/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. listopadu 2003, č. j. 8 Co 541/2003-173, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 34.162,- Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku kupní ceny za zboží, které žalobkyně žalované prodala. Okresní soud ve Frýdku – Místku rozsudkem pro zmeškání ze dne 2. 9. 1999, č. j. 14 C 105/99-10, uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni 34.162,- Kč spolu s 26% úrokem z prodlení od 16. 4. 1998 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 7. 2000, č. j. 9 Co 604/2000-39, tento rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Okresní soud ve Frýdku – Místku následně rozsudkem ze dne 7. 2. 2002, č. j. 14 C 105/99-74, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 10. 5. 2002, č. j. 14 C 105/99-91a, žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 26. 4. 1996 kupní smlouvu, podle které se žalobkyně zavázala dodat žalované tam specifikované nádobí za kupní cenu 34.162,- Kč, splatnou ve stanovených splátkách, přičemž poslední splátka měla být uhrazena 15. 4. 1998. Žalovaná žádnou ze sjednaných splátek neuhradila a dopisem ze dne 27. 5. 1996 požádala žalobkyni o zrušení smlouvy s odůvodněním, že tuto smlouvu považuje za neplatnou, neboť měla být podle svého obsahu uzavřena žalobkyní zastoupenou L. R., avšak na smlouvě je uvedeno jméno „H.“. Žalobkyně písemně žalované sdělila, že se zrušením kupní smlouvy nesouhlasí, že smlouva byla sjednána platně, protože byla opatřena razítkem žalobkyně a podpisem jejího obchodního ředitele a zdůraznila, že ve smlouvě nebyla sjednána možnost jejího zrušení či odstoupení některou ze smluvních stran. Soud vzal za prokázané, že kupní smlouvu s žalovanou uzavírala reprezentantka žalobkyně L. R., která se takto žalované také představila, avšak kupní smlouvu následně podepsala jménem jiné reprezentantky žalobkyně, L. H., která se prezentace vůbec nezúčastnila. Z uvedené skutečnosti dovodil rozpor předmětné smlouvy s dobrými mravy a kupní smlouvu posoudil jako neplatnou. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 9. 2002, č. j. 8 Co 592/2002-110, tento rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž jej – vycházeje ze shodných skutkových zjištění – zavázal právním názorem, že rozpor předmětné smlouvy s dobrými mravy (a tudíž i její neplatnost) nelze dovozovat z pouhé skutečnosti, že ji na základě platné mandátní smlouvy uzavřela pro žalobkyni jedna z jejích reprezentantek jménem jiné reprezentantky, která má se žalobkyní rovněž platně sjednanou mandátní smlouvu. Rozsudkem ze dne 27. 12. 2002, č. j. 14 C 105/99-121, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 8. 2003, č. j. 14 C 105/99-148a, Okresní soud ve Frýdku – Místku uložil žalované povinnost ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 34.162,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % z žalované částky od 16. 4. 1998 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze stejných skutkových zjištění, jako při svém předchozím rozhodnutí. Ve shrnutí svých skutkových závěrů pouze doplnil, že v listině obsahující předmětnou kupní smlouvu je uveden podpis kupující (žalované), v rubrice označené jako číslo reprezentanta je uvedeno „O. 15334“ a v rubrice označené jako podpis reprezentanta je uvedeno jméno „H.“ (na bílém provedení smlouvy psacím písmem, na modrém provedení písmem tiskacím). Vedle toho obsahuje každá ze smluv označení prodávajícího „Z. I. spol s r. o“ včetně uvedení sídla. V rubrice „razítko a podpis obchodního ředitele“ se nachází otisk razítka prodávající a nečitelný podpis. Jsa vázán právním názorem odvolacího soudu soud prvního stupně uzavřel, že kupní smlouva je platná, neboť vykazuje všechny náležitostí právního úkonu obecně i podstatné náležitosti daného smluvního typu. Následný dopis žalované nelze považovat za odstoupení od smlouvy, neboť takovou možnost žalované nedává zákon ani sama smlouva. Na platnost smlouvy nemá vliv skutečnost, že ji reprezentantka R. podepsala jménem reprezentantky H., zvláště když žalovaná věděla, že za žalobkyni činí právní úkon reprezentantka R., která se podepsala jménem osoby jednající za žalobce podle mandátní smlouvy. Rozhodující je skutečnost, že kupní smlouva byla opatřena razítkem prodávající (žalobkyně) a podpisem jejího obchodního ředitele. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 11. 2003, č. j. 8 Co 541/2003-173, rozsudek soudu prvního stupně změnil pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky; ve zbytku jej potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně se ztotožnil a při svém rozhodování z nich vycházel. Shodně s ním také posoudil kupní smlouvu jako platnou, přičemž – v souladu se svým právním názorem prezentovaným v předchozím rozhodnutí – rovněž dovodil, že skutková zjištění neumožňují uzavřít, že by kupní smlouva byla v rozporu s dobrými mravy. Nepřisvědčil ani námitce žalované, že byla reprezentantkou žalobkyně uvedena v omyl, a zdůraznil přitom, že žalovaná od počátku věděla, že zboží jí předvádí reprezentantka žalobkyně R., která kupní smlouvu opatřila podpisem „H.“. Jako neopodstatněnou posoudil i námitku žalované, že kupní smlouva, která je smlouvou typovou (formulářovou), je neplatná pro rozpor s tehdy platným ustanovením § 23 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jenž podmiňovalo užívání typové smlouvy jejím schválením příslušnými orgány. Dovodil totiž, že užívání typové smlouvy v rozporu s tímto ustanovením bylo možné podle uvedeného zákona sankcionovat, nezpůsobovalo však neplatnost uzavřených smluv. Námitky, že žalovaná nebyla upozorněna na konkretizaci smluvních podmínek na rubové straně listiny obsahující kupní smlouvu, a že reprezentantka žalobkyně při prezentaci uváděla údaje o kvalitě a zdravotní prospěšnosti zboží, aniž byly prokazatelně doloženy, odvolací soud odmítl s tím, že žalovaná měla možnost řádně se seznámit s obsahem kupní smlouvy včetně smluvních podmínek a vedlejších ujednání a vzorové zboží, které si u žalobkyně objednala, jí bylo řádně předvedeno. Zdůraznil, že v rozhodovací praxi soudů je již obecně přijímán názor, že k neplatnosti smlouvy nevede ani sjednání kupní ceny přepočtem stanovených splátek na koruny podle kurzovního lístku banky. Dále uzavřel, že žalovaná nemohla od kupní smlouvy platně odstoupit, neboť takovou možnost jí nedává zákon ani smlouva. V souvislosti s tím zamítl návrh žalované na doplnění dokazování její výpovědí ohledně tvrzení, že byla při prezentaci ujištěna o možnosti od kupní smlouvy kdykoli odstoupit; odkazuje na § 205a odst. 1 o. s. ř. navíc konstatoval, že tento důkaz mohl být navrhován již v průběhu řízení před soudem prvního stupně a nelze jej tudíž v odvolacím řízení připustit. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ i c/ o. s. ř. V prvé řadě namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem žalované a svědkyně R., jimiž mělo být prokázáno, že žalovaná byla touto reprezentantkou žalobkyně ujištěna o možnosti od smlouvy odstoupit. Jestliže nebyly tyto důkazy provedeny, nemohl se odvolací soud ani vypořádat s namítanou neplatnosti kupní smlouvy z důvodu omylu. Pokud jde o právní posouzení věci, má žalovaná nadále za to, že kupní smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Ten spatřuje jednak v tom, že reprezentantka žalobkyně podepsala kupní smlouvu