4 Tdo 1090/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1090/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 1. 2026 Spisová značka:4 Tdo 1090/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.1090.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:In dubio pro reo Subjektivní stránka Úmysl Ublížení na zdraví Vydírání Výtržnictví Dotčené předpisy:§ 146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku § 175 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:11. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1090/2025-434 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný S. Š., ke dni rozhodnutí ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 7. 2025, sp. zn. 8 To 170/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 4 T 145/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 4. 2025, sp. zn. 4 T 145/2024, byl obviněný S. Š. uznán vinným pod bodem 1 zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 2 přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 3 zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku, za které byl podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři a půl roku. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo zaplatit poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky náhradu škody ve výši 225 304 Kč. Skutková zjištění soudu prvního stupně lze shrnout následovně: 1) Dne 24. 1. 2024 kolem 11:00 hodin v budově polikliniky XY v Plzni se obviněný poté, co se ho jeho matka poškozená A. Š., která společně s ním doprovázela na vyšetření S. Š., otce obviněného, který se v tu dobu pohyboval na invalidním vozíku, snažila dotykem ruky a slovně uklidnit, protože nadával na zdravotnictví, natočil směrem k poškozené a velkou silou ji odstrčil v oblasti pravého ramene. Následkem toho poškozená upadla na zem a utrpěla zlomeninu krčku stehenní kosti se zkrácením úlomků, což si vyžádalo operaci a hospitalizaci po dobu od 6. 2. do 29. 5. 2024, přičemž i následně byla poškozená podstatně omezena v obvyklém způsobu života chůzí s oporou. Uvedeného jednání se obviněný dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň­-město ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 8 T 35/2016, který nabyl právní moci dne 12. 12. 2016 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. 50 To 402/2016, a rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 4. 2016, sp. zn. 8 T 131/2015, který nabyl právní moci dne 18. 8. 2016, uznán vinným mimo jiné ze spáchaní přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. 2) V době nejméně od 10. 6. 2024 do 24. 6. 2024 obviněný v bytě č. 12 v Plzni, XY, opakovaně vulgárně nadával své matce poškozené A. Š. a vyhrožoval jí tím, že ji vyhodí z okna, že už nevstane a že zapálí její byt, což v ní vzbudilo důvodnou obavu o její život a zdraví. 3) Obviněný dal dne 22. 7. 2024 pokyn své matce poškozené A. Š., aby vybrala 60 000 Kč z účtu jeho otce S. Š., s tím, že za tyto peníze obviněný koupí pistoli a pojede zastřelit otcova bratra M. Š. na Slovensko. Přitom jí vyhrožoval, že pokud to někde řekne, zastřelí i ji, což poškozená vnímala tak, že nemá věc oznámit na policii, jinak ji obviněný usmrtí. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Plzni podle § 256 tr. ř. usnesením ze dne 1. 7. 2025, sp. zn. 8 To 170/2025, zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání obviněného 3. Usnesení odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miloslava Krýsla dovoláním, které směřoval i proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně a opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s vysvětlením, že obě rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaku trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů či ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 4. Vlastní dovolací argumentaci obviněný koncipoval tak, že úvodem popsal rodinnou situaci, ve které se v době činů nacházel, a následně k jednotlivým skutkům uplatnil bez bližšího rozlišení výhrady směřující jak vůči jejich právní kvalifikaci, tak proti skutkovým zjištěním. 5. Konstatoval, že v důsledku na něm nezávislých skutečností souvisejících s prodejem bytu, ve kterém bydlel společně se svým nemohoucím otcem, o kterého pečoval, se rodinná atmosféra změnila z klidného soužití na emočně vyhrocený stav doprovázený řadou hádek mezi ním a jeho matkou a on se ocitl pod silným tlakem, se kterým se obtížně vypořádával a který měl dopad na jeho chování. 6. Ke skutku pod bodem 1 výroku o vině obviněný primárně namítal nedostatek subjektivní stránky zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Zopakoval svou obhajobu, že poškozené rozhodně neměl v úmyslu ublížit na zdraví, natož aby jí chtěl ublížit těžce. Podle něj přicházela teoreticky do úvahy jen právní kvalifikace skutku jako těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. 7. Navíc podle jeho mínění nebylo jednoznačně prokázáno, že právě jeho jednání poškozené přivodilo zlomeninu krčku levé stehenní kosti. Toto zranění mohla utrpět před i po dni 24. 1. 2024, kdy nešťastnou shodou okolností upadla v nemocnici. Dokazování v tomto směru zůstalo neúplné, protože nebylo vyhověno návrhům obhajoby na znalecké zkoumání obecné a specifické věrohodnosti poškozené, na získání kompletní lékařské dokumentace poškozené a na opatření revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství k posouzení poranění poškozené poté, co soudní znalec MUDr. Jiří Hladík připustil, že neměl při vypracování posudku k dispozici veškerou zdravotní dokumentaci a kompletní spisový materiál. Soudy obou stupňů tyto důkazní návrhy obhajoby bez řádného odůvodnění zamítly a nepřihlédly ani ke svědeckým výpovědím manželů B. a D. Ch., které potvrzovaly skutkovou verzi obhajoby. Vyšly z tvrzení poškozené, která přitom své výpovědi průběžně měnila. Takový postup v rozporu se zásadou presumpce neviny a pravidla in dubio pro reo. V souvislosti s tím obviněný poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2017, pod sp. zn. II. ÚS 4266/16. 8. Ke skutkům pod body 2) a 3) výroku o vině obviněný uvedl, že i zde zůstala důkazní situace ve stavu „tvrzení proti tvrzení“, protože soudy disponovaly jen jeho výpovědí a výpovědí poškozené a opět se bez dalšího přiklonily k její verzi. Jeho jednání přitom v obou případech bylo pouze impulzivní reakcí na vypjatou rodinnou situaci. Obviněný současně namítl absenci subjektivní stránky přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku i zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku, a to bez jakékoli bližší argumentace. 9. Obviněný vznesl i procesní námitku, že nebyl soudem prvního stupně upozorněn na rozšíření právní kvalifikace skutku pod bodem 1 výroku o vině také o přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. 10. Nejvyššímu soudu obviněný závěrem navrhl, aby napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl. III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 11. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Všechny námitky obviněného souhrnně označil za neopodstatněné. 12. Podle státního zástupce soudy nižších stupňů skutkový stav zjistily v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a odůvodnění jejich rozhodnutí odpovídají požadavkům stanoveným v § 125 odst. 1 tr. ř., resp. 134 odst. 2 tr. ř. K výtce obviněného, že se soudy přiklonily k verzi poškozené, uvedl, že nešlo o chybu, neboť jde o důkaz nestojící izolovaně. Jeho obsah byl podpořen i dalšími provedenými důkazy, např. výpověďmi svědků T. T. a P. Š., lékařskou zprávou a závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví soud