4 Tdo 1316/2021 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1316/2021 citace  Název judikátu:Ohrožení pod vlivem návykové látky Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 12. 2021 Spisová značka:4 Tdo 1316/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.1316.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ohrožení pod vlivem návykové látky Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 147 odst. 1,2 tr. zákoníku § 274 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1316/2021-348 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2021 o dovolání obviněného I. G., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 5 To 291/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 T 117/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. 1 T 117/2019, byl obviněný I. G. uznán vinným ze spáchání ad 1) přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a ad 2) přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „dne 23. června 2019 v odpoledních hodinách na blíže nezjištěném místě v Rakousku, požil přesně nezjištěné množství alkoholických nápojů a poté ve stavu podnapilosti řídil osobní automobil tovární značky BMW 525d, registrační značky:XY, přes obec XY, směrem na obec XY, po silnici I/38, přičemž v 19.25 hod. při jízdě na přímém a přehledném úseku vozovky, ve směru jízdy od obce XY na obec XY, v km 206,555, nepovolenou rychlostí kolem 130 km/hod. zezadu narazil do před ním jedoucího motocyklu tovární značky BMW XY, registrační značky XY, řízeným vlastníkem L. M., narozen XY, bytem XY, který po střetu havaroval, přičemž utrpěl zlomeninu stehenní kosti vlevo, otevřenou zlomeninu obou kostí levého bérce, luxační poranění skeletu pravé nohy, zlomeniny zánártních kostí a patní kosti vpravo, naštípnutí kosti pravého ramene, mnohočetné oděrky obličeje, hrudníku a břicha, tržné rány pravého lokte, pravého kolena, pravé nohy, natržení levé ledviny s dlouhodobou trvající, dosud neurčenou dobou léčení a dlouhodobým citelným omezením pohybu, soběstačnosti a bolestivostí v místě poranění, s hospitalizací ve Fakultní nemocnici XY od 23. června do 26. července 2019, dále od 21. srpna 2019 do 23. srpna 2019, v době od 30. srpna 2019 do 18. září 2019, na rehabilitačním oddělení ve Fakultní nemocnici XY od 20. září 2019 do 31. října 2019 v Rehabilitačním zařízení XY, přičemž nelze vyloučit trvalé následky; po nehodě byl obviněný policejními orgány Policie ČR, územního odboru Třebíč, dopravního inspektorátu podroben dechové zkoušce na alkohol přístrojem Dräger dne 23. června 2019 v 19.55 hodin s výsledkem 2,04 promile alkoholu v dechu, následně podroben opakovaným dechovým zkouškám ve 20.27 hodin s výsledkem 2,05 promile a ve 20.33 hodin s výsledkem 2,67 promile a ve 20.39 hodin s výsledkem 2,68 promile alkoholu v dechu, s těmito výsledky souhlasil, převezen k lékařskému vyšetření a odběru krve, kdy metodou plynové chromatografie a imunochemicky vzorku krve, odebraného dne 23. června 2019 ve 22.45 hodin bylo zjištěno, že hladina alkoholu v jeho krvi v době odběru činila 1,80 g/kg; na motocyklu BMW vznikla totální předběžná škoda ve výši nejméně 100.000,-Kč; způsobem své jízdy porušil obviněný ustanovení § 4 písmeno a), § 5 odstavec 1 písmeno b), § 5 odstavec 2 písmeno b), § 18 odstavec 1, 3, § 19 odstavec 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích.“ Za uvedené jednání byl obviněný I. G. odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 roků. Podle § 228 ods. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému L. M., narozenému XY, bytem XY na náhradu škody částku 22.282 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 624.308 Kč, poškozenému A. M., narozenému XY, bytem XY nemajetkovou újmu ve výši 240.000 Kč, poškozené S. M., narozené XY, bytem XY na náhradu škody částku 101.736 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 300.000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození L. M., narozený XY, poškozený A. M., narozený XY a poškozená S. M., narozená XY odkázáni se zbytkem nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. 1 T 117/2019 podal obviněný I. G. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 5 To 291/2020 tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 5 To 291/2020, podal následně obviněný I. G. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. Pokud se jedná o dovolací důvod specifikovaný v ust. § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., poukazuje na skutečnost, že byl obviněn a poté i obžalován mimo jiné z trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle ust. § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněnému byla policejním orgánem po dopravní nehodě opakovaně naměřena hodnota přesahující 2 ‰ alkoholu v krvi. Jak vyplývá z rozsudku soudu prvního stupně, tak i z napadeného usnesení odvolacího soudu, oba soudy shodně konstatovaly, že obviněný byl v době dopravní nehody v těžké opilosti. Za tohoto stavu věci měly orgány činné v trestním řízení zkoumat, zda v případě obviněného nemohlo dojít ke spáchání dopravní nehody ve stavu nepříčetnosti. A tedy nikoli kvalifikovat jednání obviněného ustanoveními § 147 a § 274. Orgány činné v trestním řízení tímto způsobem nepostupovaly a ani nijak tuto možnost neprověřovaly. Za tohoto stavu věci by totiž následně přicházela do úvahy kvalifikace jednání jako podezření ze spáchání trestného činu opilství podle ust. § 360 odst. 1 tr. zákoníku. Tato skutková podstata je ohrožena trestní sazbou v rozpětí od tří do deseti let. Obviněný by tak měl mít v rámci trestního řízení ze zákona obhájce. Podle obviněného tak mohlo v tomto důsledku dojít i k následné vadě rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu, které tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný rovněž nesouhlasí s postupem orgánů činných v trestním řízení vzhledem ke své protokolární výpovědi v procesním postavení obviněného, kdy mu nebyl řádně zajištěn tlumočník do rodného tureckého jazyka. Obviněnému tlumočil pan A. K., avšak tento není oficiálním tlumočníkem pro jazyk turecký a není ani zapsán v seznamu tlumočníků, vedeném Ministerstvem spravedlnosti České republiky. O jeho tlumočnických kvalitách tak lze mít výhrady či pochybnosti. Obviněný tak byl výše popsaným vadným postupem zkrácen na svých právech, konkrétně pak postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, konkrétně čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jehož součástí je právo na obhajobu, které obsahuje i právo na tlumočníka podle § 37 odst. 4 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy. Obviněnému byla odepřena možnost se v cizím státě konformně hájit. S ohledem na výše uvedené skutečnosti obviněný I. G. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 5 To 291/2020 a i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. 1 T 117/2019 zrušil a věc vrátil soudu 1. stupně k dalšímu řízení. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že argumentaci obviněného k tvrzeným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. nelze pod tyto uplatněné dovolací důvody podřadit. Dovolání nesměřuje totiž vůči právnímu posouzení skutku, ani vůči jinému hmotněprávnímu posouzení, nýbrž směřuje do procesní oblasti dokazování a skutkových zjištění. Je možné připustit, že lze za určitých okolností obviněným namítanou vadu extrémních vnitřních rozporů dovolání úspěšně namítat. Musí se však jednat o situaci, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou va