4 Tdo 132/2026 — Nejvyšší soud

4 Tdo 132/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 3. 2026 Spisová značka:4 Tdo 132/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.132.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pohlavní zneužití (zneužívání) Dítě mladší patnácti let Trest Délka trestního řízení Dotčené předpisy:§ 187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 201 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 132/2026-1022 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný J. R., ke dni rozhodnutí ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2025, sp. zn. 2 To 44/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 41/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Obviněný Jan Růžička byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2025, sp. zn. 7 T 41/2021, shledán vinným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, a to ve znění účinném do 31. 12. 2024. Uvedených trestných činů se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od října 2016 do listopadu 2017 na adrese XY v obci XY, okres Praha-XY, i na jiných místech opakovaně v blíže nezjištěném počtu případů pro uspokojení svého pohlavního vzrušení osahával nezletilou AAAAA (pseudonym), která byla na základě ústní dohody s jejím otcem svěřena na přechodnou dobu jeho dozoru, hladil ji na přirození, zaváděl jí prsty do přirození, prováděl s ní orální praktiky a vykonal na ni vaginální pohlavní styk, ačkoliv si byl vědom toho, že nedosáhla věku 15 let. 2. Za toto jednání byl obviněnému podle § 187 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2024, uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Soud prvního stupně také rozhodl o nároku nezletilé poškozené na náhradu nemajetkové újmy. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit nezletilé peněžitou satisfakci ve výši 30 000 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. nezletilou se zbytkem nároku odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti všem výrokům citovaného rozsudku podal státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání. Výrok o náhradě nemajetkové újmy napadla odvoláním i poškozená. 4. Vrchní soud v Praze podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu obou odvolání rozsudkem ze dne 16. 10. 2025, sp. zn. 2 To 44/2025, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a v adhezních výrocích a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám ve věci znovu rozhodl tak, že obviněnému zpřísnil úhrnný trest na 4,5 roku odnětí svobody, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a poškozené navýšil přiznanou peněžitou satisfakci na 100 000 Kč. 5. Trest odnětí svobody uložený prvoinstančním soudem téměř na spodní hranici trestní sazby považoval odvolací soud za nepřiměřeně mírný, neakcentující všechny okolnosti daného případu, zejména dlouhodobost pohlavního zneužívání nezletilé, které zákon poskytuje ochranu před předčasnou sexualizací a nepříznivým psychickým vývojem, a velkou intenzitu, kterou obviněný zasáhl do její osobní sféry. Odvolací soud konstatoval, že obviněnému nesvědčí žádné polehčující okolnosti a přitěžuje mu, že trestný čin spáchal po předchozím uvážení, v jeho páchání pokračoval po delší dobu a spáchal více trestných činů. Po přihlédnutí ke všem kritériím uvedených v § 37–39 tr. zákoníku a k osobě poškozeného došel k závěru, že je obviněnému třeba uložit nepodmíněný trest odnětí svobody v dolní polovině zákonné trestní sazby. Navýšení peněžité satisfakce za nemajetkovou újmu na 100 000 Kč odvolací soud vysvětlil tím, že částku přiznanou prvoinstančním soudem považoval za nepřiměřeně nízkou, neodpovídající intenzitě a formě zásahu do osobní sféry poškozené. II. Dovolání obviněného 6. Obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vlastimila Rampuly podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které výslovně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., se slovní citací, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. 7. Konkrétně obviněný argumentoval tím, že nepodmíněný trest odnětí svobody mu byl odvolacím soudem zpřísněn k odvolání státního zástupce v rozporu se zásadami pro ukládání trestů, zejména se zásadou individualizace trestu podle § 38 odst. 1 a 2 tr. zákoníku, jakož i s požadavky vyplývajícími z Listiny základních práv a svobod. Odvolací soud zcela pominul, že uložený trest má kompenzovat nepřiměřenou délku tohoto trestního řízení, které bylo zahájeno v roce 2020, tzn. před více jak pěti lety, a které je samo o sobě pro obviněného zatěžující, a že od spáchání skutku uplynulo více než 9 let, během kterých vedl řádný život. Při zohlednění těchto skutečností je zřejmé, že mu neměl být ukládán trest bezprostředně spojený s omezením osobní svobody. Odvolací soud se také dostatečně nezabýval osobními poměry obviněného a negativními dopady trestu, který ho má omezit na svobodě, na jeho dvě nezletilé děti. Nevypořádal se ani s tím, proč není možné dosáhnout účelu trestu méně citelným postihem obviněného. 8. Podle názoru obviněného soud prvního stupně výše zmíněná hlediska vzal při svém rozhodnutí správně v potaz a s ohledem na ně přistoupil k uložení podmíněného trestu odnětí svobody. V této souvislosti připomněl obviněný několik rozhodnutí Ústavního soudu, která se zaobírají nepřiměřenou délkou trestního řízení, na které se obviněný nijak nepodílí svými obstrukcemi a která je svou podstatou porušením práva na přiměřenou délku trestního řízení a je ji třeba kompenzovat ukládáním mírnějšího trestu. Zdůraznil především nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. IV. ÚS 30/24, ze kterého obsáhle citoval. 9. K povinnosti soudů reflektovat i dobu, která uplynula od samotného skutku, pokud v jejím průběhu obviněný vedl řádný život, obviněný poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, ze kterého plyne, že s prodlužující se délkou řízení se vytrácí základní vztah mezi trestným činem a ukládaným trestem a že doba mezi spácháním skutku a vynesením konečného rozhodnutí má bezprostřední vliv na účel trestu. 10. Obviněný ve svém dovolání zmínil i nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17, týkající se principu proporcionality a ultima ratio (subsidiarity trestní sankce); usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1694/2016, řešící otázku přiměřenosti trestních sankcí a zásad ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody a nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. IV. ÚS 380/09, který pojednává o ochraně základních práv a svobod obecnými soudy. 11. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc znovu projednat a rozhodnout. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl tak, že obviněnému uloží trest odnětí svobody nespojený s jeho přímým výkonem, event. peněžitý trest. III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 12. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného ve svém vyjádření konstatoval, že spočívá v kritice nepodmíněného trestu odnětí svobody, který mu byl uložen Vrchním soudem v Praze, zatímco soud prvního stupně mu původně uložil trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu. K tomu připomněl, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určeno ke korekci uložených trestů z hlediska jejich vhodnosti či přiměřenosti. Slouží pouze k nápravě nejzávažnějších vad týkajících se trestání. Námitky směřující proti druhu či výměře trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit pouze v rámci důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. jen tehdy, byl-li obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl-li mu uložen trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu stanovenou na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V projednávané věci státní zástupce relevantní nedostatek naplňující zákonné předpoklady tohoto dovolacího důvodu neshledal. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody jako obecný druh trestu, který je z hlediska použité právní kvalifikace podle § 187 odst. 2 tr. zákoníku,