4 Tdo 442/2022 — Nejvyšší soud

4 Tdo 442/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 6. 2022 Spisová značka:4 Tdo 442/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.442.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Omezování osobní svobody Skutek Subsidiarita trestní represe Ultima ratio Zrušení rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. § 171 odst. 1 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 39 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:26. 9. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 442/2022-426 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2022 o dovolání obviněného M. K., nar. XY v XY, bytem XY, adresa pro účely doručování XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 31 To 423/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 15/2021, takto: I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 31 To 423/2021, v celém rozsahu, a dále se zrušuje rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 8. 9. 2021, sp. zn. 4 T 15/2021, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v České Lípě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“) ze dne 8. 9. 2021, sp. zn. 4 T 15/2021, byl obviněný M. K. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: dne 3. 5. 2020 kolem 18.30 hodin v XY v areálu Nemocnice s poliklinikou v ulici XY, čp. XY zastavil před závorou bránící výjezdu vozidel z uvedeného areálu se svým osobním vozidlem tovární značky Kia Rio, RZ XY, v němž společně s ním na sedadle spolujezdce seděl jeho nezletilý syn AAAAA (pseudonym), narozený XY, načež ke dveřím spolujezdce přistoupila matka nezletilého P. Š. H., narozená XY, která požadovala okamžité vystoupení jejich syna z vozidla, neboť dle usnesení o vydání předběžného opatření Okresního soudu v České Lípě ze dne 20. 1. 2020 č. j. 7Nc 7212/2018-30 jí ho měl M. K. předat v místě jejího bydliště téhož dne do 17.00 hodin, přičemž na její požadavek reagoval tím, že syna držel v uzamčeném vozidle za ruce a odmítal jej pustit za matkou, která u vozidla naléhala na syna, aby z vozidla vystoupil, následně se nezletilému podařilo vysmeknout z otcova sevření a snažil se dveře od vozidla otevřít, načež ho otec zezadu uchopil a stáhl jej směrem k sobě tak, že ho držel pravou rukou pod pravou paží a levou rukou ho držel za levou paži, přitáhl si syna k sobě a následně se svou levou rukou snažil na dveřích své strany vozidlo uzamknout, což se mu nepodařilo a tak matka nezletilého dveře od vozidla zvenku otevřela a snažila se syna uchopit za jeho ruku, aby ho mohla z vozidla vytáhnout, přičemž plačící nezletilý AAAAA natahoval ruku směrem k matce a snažil se otci odstrčit hlavu a vysmeknout se mu, opakovaně se pokoušel otci vytrhnout a několikrát ho žádal, aby jej z vozidla pustil za matkou, na což M. K. nereagoval a držel jej násilím ve vozidle, kdy se P. Š. H. nepodařilo syna vyprostit ze sevření otce. 2. Za uvedený přečin uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu odnětí svobody obviněnému podmíněně odložil a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu stanovil zkušební dobu v trvání 12 (dvanáct) měsíců. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 8. 9. 2021, sp. zn. 4 T 15/2021, podal obviněný odvolání směřující do výroků o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 31 To 423/2021, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 31 To 423/2021, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání do všech výroků z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku, přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí soudu druhého stupně, byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení i jiném nesprávně hmotně právním posouzení. 5. Obviněný soudům nižších stupňů vytýká, že bez přiměřených důvodů buď zcela bagatelizují, nebo zcela ignorují skutečnosti a důkazy svědčící v jeho prospěch, přestože jsou evidentně v rozporu se skutkovými závěry, k nimž dospěl jak soud nalézací, tak soud odvolací. Skutkové závěry tak nekorespondují v širších souvislostech s objektivními fakty. Dovolatel poukazuje na skutečnost, že přibližně rok po rozhodné události rozhodl opatrovnický soud o střídavé péči a že ustanovená znalkyně fakticky varovala před dalším vměšováním státní moci do poměrů dítěte, které inklinuje k otci, a to i přes manipulaci matky podpořenou inklinací orgánů státní moci k její podpoře ve formě šikanování otce. Soudům vytýká nekomplexní hodnocení pořízených záznamů, především pořízenému videozáznamu, když soud druhého stupně věnoval svou pozornost pouze útržkovitým epizodám bez časových a věcných souvislostí. Soud zcela opomněl, že celý incident začal brutální napadení jeho osoby svědkem Š. a pokračoval úmyslným rozbitím čelního skla vozidla, v němž v té době seděl jeho syn AAAAA. Jeho syn pak byl emotivně rozrušen tímto útokem, měl obavy o sebe, ale i něho (dovolatele). Dovolatel následně podrobně cituje reakce jeho syna, které byly určeny jeho matce. Zoufalé (i vulgární) výroky syna svědčí o velmi vypjaté situaci, tento se cítil ohrožen, ale nikoliv proto, že by pociťoval ohrožení nebo omezení osobní svobody. Obviněný poukazuje i na odmítnutí výslechu svědkyně K. z důvodu tvrzené nadbytečnosti soudem druhého stupně, úvahy soudu druhého stupně ohledně její neznalosti spisu považuje za irelevantní, když se zdravotním stavem syna je znalkyně velmi dobře obeznámena, přinejmenším tak, jak s ním byla seznámena ustanovená znalkyně. Její vyjádření proto nelze považovat za méně validní. 6. Dovolatel akcentuje konkrétní kroky učiněné orgány státní správy vykazující šikanu jeho osoby (postup OSPOD v podání vysvětlení, návrh na jeho zbavení rodičovských práv, podání návrhu na výkon rozhodnutí, podání podnětu k jeho trestnímu stíhání pro omezování svobody, odmítnutí jeho vysvětlení, obstrukce soudu k jeho návrhu na předběžné opatření, nařízení výkonu rozhodnutí soudem bez znalostí objektivních skutečností, přehodnocení policií celého incidentu pod nátlakem OSPODu, bagatelizace jeho vlastního trestního oznámení státním zastupitelstvím) a konstatuje následné nucené navrácení syna do prostředí agresorů. Obviněný poukazuje na následné zrušení předběžného opatření, které zakazovalo styk otce s dítětem jako nezákonného a poté na kroky matky, která si zajistila doporučení psycholožky D., a následně mu znemožnila kontaktu s nezletilým, což je v rozporu s etickým kodexem psychologa. 7. Dovolatel tak nabývá dojmu, že další sled událostí a kroky státní správy svědčí o nepřátelských postojích vůči jeho osobě. Názory a postoje dítěte nebyly zjišťovány, znalecký posudek vypracovaný rok po události vykazuje extrémní úzkost nezletilého syna, podezření na syndrom CAN ze strany matky. Celou situaci hodnotí jako chybný postup ze strany státní správy ve vztahu k nezletilému dítěti. Celý incident dovolatel považuje za důsledek dlouhodobé nepříznivé situace dítěte v prostředí matky. Reakce matky tak byla neadekvátní, když žádný zákon jí neumožňuje domáhat se navrácení syna do její péče nátlakem. K tomuto nátlaku došlo během incidentu, když byl hrubě napaden matkou a jejím manželem. Toto je zjevné z pořízených audiozáznamů a lékařské zprávy, fotodokumentace poškození vozidla apod. 8. Dovolatel dále poukazuje na vyslovení nepodjatosti soudkyně JUDr. Fedorkové, když se se svědkyní (matkou) několikrát setkala, kde došlo ke snaze ovlivňování matkou. Obviněný upozorňuje na skutečnost, že nezletilý nedostal možnost být vyslyšen k vyjádření svých postojů. Psychický stav nezletilého jako důsledek dlouhodobé nepříznivé situace v p