4 Tdo 456/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 456/2025-397 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 7 To 179/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 24 T 122/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 2. 2024, sp. zn. 24 T 122/2019, byl obviněný J. K. (dále i jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin a za sbíhající se přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 31. 10. 2022, č. j. 3 T 128/2019-507, a za sbíhající se přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku a pokus přečinu pojistného podvodu § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 11. 2022, č. j. 4 T 22/2019-867, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 10. 2023, č. j. 4 To 38/2023-930, byl obviněný podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku Okresní soud v Litoměřicích současně zrušil výroky o trestech z výše citovaných rozsudků, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, kterým napadl výrok o vině i trestu. Krajský soud v Ústí nad Labem ve veřejném zasedání, v jehož rámci znovu provedl některé z důkazů, rozsudkem ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 7 To 179/2024, z podnětu podaného odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) a e) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám znovu rozhodl o vině a trestu. Obviněného J. K. shledal při stejných skutkových zjištěních, jejichž popis ve výrokové části jen upřesnil a doplnil, vinným pokusem přečinu pojistného podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku a odsoudil ho za tento přečin a za tutéž sbíhající se trestnou činnost jako soud prvního stupně podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let, a to za současného zrušení výroků o trestech za sbíhající se trestnou činnost, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Přečinu pojistného podvodu se obviněný podle skutkových zjištění obou nižších soudů ve stručnosti dopustil tím, že v době od 24. 3. 2015 do 27. 3. 2015, na přesně nezjištěných místech ve XY společně s již pravomocně odsouzeným M. J., po předchozí dohodě nejprve telefonicky dne 25. 3. 2015 a následně i osobně uplatnil u poškozené České pojišťovny, a. s., nárok na plnění z pojistné smlouvy č. 50977427-19 ze dne 2. 12. 2014, uzavřené mezi Českou pojišťovnou, a. s. a pojistníkem Promuth Trade, s. r. o., z pojistné události spočívající v poškození vozidla Renault Laguna Coupé, RZ: XY (dále jen „Renault Laguna“), ve vlastnictví Promuth Trade, s. r. o., a vozidla Ford Focus C-MAX, RZ: XY (dále jen „Ford Focus“), ve vlastnictví M. J., s nepravdivým tvrzením, že k ní náhodně došlo jeho vinou jako řidiče vozidla Renault Laguna dne 23. 3. 2015 v době kolem 21.00 hod., na blíže nezjištěném místě za XY, ačkoli věděl, že ve skutečnosti nárokuje plnění z fingovaného střetu uvedených vozidel, přičemž k poškození vozidla Renault Laguna došlo už dříve na jiném místě a jinak. Česká pojišťovna, a. s., po provedeném šetření pojistné plnění odmítla vyplatit. Pokud by ale k výplatě pojistného plnění z uplatněné předstírané pojistné události došlo, obviněný by společně s již odsouzeným M. J. způsobili České pojišťovně, a. s., škodu ve výši 139 645 Kč (plnění za škodu na vozidle Ford Focus ze zákonného pojištění) a škodu ve výši 161 500 Kč (plnění za škodu na vozidle Renault Laguna z havarijního pojištění). II. Dovolání obviněného 4. Proti výrokům o vině a trestu z rozsudku odvolacího soudu podal obviněný v zákonné lhůtě dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Poláka. Dovolání opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., aniž by přehledně rozlišil, které z následně konkrétně uplatněných dovolacích námitek jim mají konvenovat a případně v jaké z do úvahy přicházejících alternativ. 5. Obviněný zejména namítl, že soud prvního stupně ho uznal vinným za to, že ve snaze vylákat pojistné plnění uvedl při uplatnění pojistné události nepravdivé údaje ohledně toho, jak ke střetu vozidel došlo, zatímco odvolací soud nerespektoval zákaz reformationis in peius a do popisu skutku ve výroku o vině přímo uvedl, že obviněný fingoval pojistnou událost vykonstruovaným střetem. Takový skutkový závěr podle obviněného jednak nemá oporu v provedeném dokazování, které odvolací soud navíc zopakoval jen částečně a ve zbytku hodnotil důkazy, které sám neprovedl, a navíc vyznívá v neprospěch obviněného. Je totiž podstatný rozdíl v tom, zda obviněný věděl o vykonstruovaném střetu nebo zda pojistnou událost přímo předstíral. Změna skutkových zjištění se navíc odrazila i v přísnější právní kvalifikaci. Namísto pokusu pojistného podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku byl obviněný uznán vinným pokusem přečinu pojistného podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku. Obviněný v postupu odvolacího soudu spatřuje porušení práva na spravedlivý proces, jehož integrální součástí je, že se postavení obviněného nemůže zhoršit jen tím, že využije práva na podání opravného prostředku (viz čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy). 6. Obviněný dále napadenému rozsudku odvolacího soudu vytknul, že právní věta v části „dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k opatření prospěchu sobě …“ není v souladu se skutkovými závěry, ke kterým dospěly soudy obou nižších stupňů ohledně toho, komu mělo být plnění z pojistné události poskytnuto. Mělo být totiž zasláno dílem na účet Terbon, s. r. o., což je společnost vlastnicí pojistníka Promuth Trade, s. r. o., a dílem na účet G. L. sestry M. L., který je faktickým, byť nikoli oficiálním majitelem druhého z poškozených vozidel. Soud prvního stupně se s ohledem na to, že jednání obviněného kvalifikoval podle první základní skutkové podstaty § 210 odst. 1 tr. zákoníku, jejímž znakem není, že pachatel spáchá čin v úmyslu opatřit prospěch sobě nebo jinému, podrobněji nezabýval tím, komu mělo být pojistné plnění v konečném důsledku určeno, a odvolací soud v bodě 30 odůvodnění svého rozsudku bez jakékoli opory v provedeném dokazování jen stručně konstatoval, že obviněný měl bezesporu zištný motiv jednání a že není podstatné, na jaké účty mělo být plnění zasláno. 7. Na podporu relevantnosti uplatněné dovolací námitky obviněný citoval z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05, a odkázal také na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010. Obě rozhodnutí se zabývají výkladem ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z pohledu restriktivní povahy důvodnosti dovolání a dovolacího přezkumu. 8. V následující části dovolací argumentace se obviněný vyjádřil k bodům 23 a 24 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, ve kterých odvolací soud podle jeho mínění nepřímo vyjádřil názor, že v odvolání by měl obviněný uvést jiné obhajovací námitky než ty, kterými se bránil dosud a se kterými se soud prvního stupně vyrovnal. Připomněl, že odvolání je fakticky jediným stadiem trestního řízení, ve kterém obviněný může brojit proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, a obviněný v odvolání nenamítal nesprávnost postupu soudu prvního stupně při hodnocení důkazů, ale nesprávnost skutkových zjištění jako výsledku tohoto hodnocení. Upozornil také na to, že je nezbytné, aby soud, který rozhoduje o opravném prostředku, v odůvodnění svého rozhodnutí náležitým způsobem rozebral všechny námitky v podání obviněného, jsou-li jen poněkud smysluplné a relevantní. Pouhé zevšeobecňující konstatování, že „obviněný vytrhává dílčí skutečnosti vyplynuvší z jednotlivých důkazů z jejich kontextu a hodnotí je izolovaně“ podle obviněného není řádným vypořádáním se s jeho odvolacími námitkami. 9. Extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a přijatými skutkovými závěry obviněný spatřuje v tom